Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kuba se může dočkat redesignu politického systému. Role se rozdělí, říká pro INFO.CZ kubánský odborník

Kuba se může dočkat redesignu politického systému. Role se rozdělí, říká pro INFO.CZ kubánský odborník

Kuba prochází v poslední době přelomovým obdobím nejen ve vztahu k USA. Prezident Barack Obama pracoval na oživení vztahů mezi zeměmi, jeho nástupce Donald Trump se naopak snaží některé z jeho kroků zvrátit. Ostrov také čekají volby. Po několika desítkách let nebude stát v čele země rodina Castrů. „Existuje tu možnost, že se v roce 2018 dočkáme redesignu kubánského politického systému. Role se třeba nějakým způsobem rozdělí,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ kubánský odborník na historii a ekonomii Enix Berrio Sarda. Jak poznamenala ekonomiku země venezuelská krize? A sílí na ostrově tlak občanské společnosti? O tom všem mluvil během své návštěvy Prahy.

Poslední období na Kubě je převratné. Prezident Barack Obama se snažil o navázání kontaktů mezi ostrovem a Spojenými státy. Jeho nástupce Donald Trump naopak některé z kroků ruší. Kam se podle vás země v poslední době posunuje?

Změny, které se udály ve vztazích mezi Kubou a USA po více než padesáti letech (Barack Obama například osobně navštívil Kubu – pozn. redakce), hodnotím pozitivně. Stejně jako většina Kubánců. Snížily tenzi, která mezi oběma státy existuje. Obě strany se také mohly začít bavit o tématech jako migrace, pomoc v případě přírodní katastrofy nebo boji proti obchodu s drogami. V USA se pak ale k moci dostali republikáni, kteří se snaží tyto výsledky zvrátit. Dalo by se tedy nyní mluvit o určité krizi vztahů Spojených států s Kubou.

Kuba navíc trpí ekonomickou krizí, která u obyvatel způsobuje obavy z budoucnosti. K tomu se ještě přidává fakt, že Kuba prochází volebním obdobím, které skončí v únoru. Po zhruba šedesáti letech odchází jedna důležitá rodina (Raúl a Fidel Castrovi – pozn. redakce). To samozřejmě dál prohlubuje nejistotu z toho, co bude dál.

Ze strany USA stále platí vůči Kubě embargo. Obama se snažil i jemu navzdory obchodní vztahy do určité míry oživit. Co v této oblasti znamená nástup Donalda Trumpa?

Ekonomická krize byla způsobena ne jen, ale především špatně nastavenou vnitřní politikou. To neznamená, že by embargo situaci ještě nezhoršilo, ale hlavním důvodem jsou opravdu interní důvody. Pokud vím, tak žádná důležitá zahraniční investice do země nepřišla. S Trumpem, za jehož vlády obchodní vztahy dále mrznou, ani zřejmě nepřijde. Soukromý sektor téměř neexistuje. Operují tu pouze malé byznysy, tzv. cuentapropistas. Ty ovšem nemají téměř žádný prostor pro rozvoj. V zemi platí zákon o investicích ze zahraničí. A ten není vůbec atraktivní. Investorovi nedává žádné záruky. Dalším přetrvávajícím problémem je zestátnění majetků, k nimž došlo po nástupu Fidela Castra. Musí se také znormalizovat dialog o migraci. Dnes žije kolem dvou milionů Kubánců v zahraničí.

Kdo je Enix Berrio Sarda?
Odborník na historii a ekonomii Kuby a mezinárodní vztahy, publicista, zakladatel Centra politických studií pro demokratickou tranzici (CEPATD ve španělštině), kubánské neziskové a nevládní iniciativy, která usiluje o nezávislý společenský výzkum. Někteří členové Centra byli vystaveni státní represi kvůli své občanské angažovanosti. Do Prahy přicestoval v rámci konference FORUM2000.

Kuba je dnes závislá na svých ideologických partnerech jako Venezuela nebo Čína. Prvně jmenovaný stát nyní ale sám prochází velkou krizí. Jaký to má dopad na Kubu?

Venezuela je pro Kubu důležitá jak ekonomicky, tak politicky. Ideologicky se země identifikují. Jsou to velmi důležití strategičtí partneři. Kuba Venezuelu velmi podporuje. Domnívá se, že co se může stát tam, k tomu může dojít i na ostrově. Venezuela je navíc našim hlavním obchodním partnerem. Zásadní je ropa. Dříve posílala Venezuela Kubě 200 tisíc barelů ropy denně. Dnes se to samozřejmě snížilo. Kuba na oplátku posílá do Venezuely lékaře, profesory a další profesionály. Venezuelská vláda té kubánské platí měsíčně za člověka částku 40 až 50 tisíc dolarů. Současná venezuelská krize je tak na Kubě cítit. Vláda se tomu snaží přizpůsobit a hledat zdroje jinde. Nachází je například v Rusku.

Tvrdíte, že na ostrově se musí rozvíjet soukromý sektor. Co může přinést nová hlava státu? Zatím se spekuluje o místopředsedovi vlády Miguelu Díaz-Canelovi.

Ten, kdo zná politickou kulturu na Kubě, by se nikdy neodvážil s jistotou říct, že to bude Diáz-Canel. Je to nejisté, nikdo to neví. Nicméně je jasné, že to určitě bude člen komunistické strany a také to, že nebude mít příliš na výběr, co dál. Na posledním sjezdu strany v červenci 2017 se odsouhlasil národní plán Kuby až do roku 2030. Projekt země už je tedy nalinkovaný. Definuje například, že Kuba bude nadále socialistickou zemí a že malí byznysmeni cuentapropistas budou až druhořadí. Tím pádem nedojde k jejich rozkvětu. Ekonomický model, který je nastaven do roku 2030, nebude schopen krizi vyřešit. Naopak si myslím, že ji ještě zhorší. Za posledních deset let rostla kubánská ekonomika jen málo, v průměru okolo dvou tří procent HDP ročně. Aby se z krize dostala, tak by potřebovala růst alespoň pěti až sedmi procenty v průběhu pěti až deseti let.

A co se týče politických změn?

Existuje tu možnost, že se v roce 2018 dočkáme redesignu kubánského politického systému. Role se třeba nějakým způsobem rozdělí. Systém, který byl nastaven v roce 1976, sdružoval veškerou moc pod osobu Fidela Castra. Dnes už nikdo takový neexistuje. Role bude potřeba rozdělit mezi několik lidí, kteří se budou věnovat jednotlivým oblastem.

Jaký dopad měl na situaci v zemi hurikán Irma? Poškodil nějak turistický ruch, který je pro zemi důležitý?

Po Irmě se situace stala ještě chaotičtější. Irma zničila infrastrukturu. Úřady to přiznaly. Mluvilo se nicméně jen o turistickém ruchu, ale už ne o biotechnologickém průmyslu, který je rovněž velmi důležitý. Export léků je pro Kubu zásadní. Vůbec se navíc neuznává poškození soukromého sektoru. Oficiálně to není problém. Velký problém kubánské vlády představuje fakt, že i když se země nachází v zóně, kterou hurikány prochází, nedělá žádný riskmanagement. Ostrov tak bude bit i v budoucnu.

Velkou pozornost na sebe také strhl případ amerických diplomatů na Kubě. Ti měli čelit útokům zřejmě sonických zbraní. Kolik se o tom v zemi ví?

Kubánci na ostrově mají přístup k informacím jen skrze oficiální zdroje, takže jediný diskurs je ten vládní. A ten říká, že Kubánci nemají za situaci žádnou zodpovědnost. V realitě si ale Kubánci všimli, že je ambasáda zavřená. Vízové žádosti jsou zastavené, což je hlavním zdrojem obav. Lidé si také všímají toho, že dochází k ochlazování vztahů s Američany. Toho se obávají, ale ne příliš, protože jsou na konfliktní vztahy zvyklí.

V zahraničních médiích se mluví o tom, že Kuba byla využita třetími zeměmi k sonickému ataku. Na Kubě se o tom ale nediskutuje. Oficiální diskurs je ten, že si Kuba přeje větší zapojení Američanů, aby se případ opravdu vyšetřil. Znovu se vracíme k otázce nejistoty. Nikdo si nepřeje, aby se vztahy úplně zničily.

V jakém stavu je kubánská občanská společnost?

Mluvíme-li o kubánské občanské společnosti, tak bychom měli zmínit oficiální aktéry. Ti jsou velmi úzce propojeni s vládnoucí strukturou. Nejde tedy o úplně nezávislou občanskou společnost, ale tzv. GONGOs (nevládní organizace, které jsou ale napojené na oficiální struktury – pozn. redakce). Nijak nezpochybňují státní politiku. Poté máme sérii aktérů, kteří nejsou systémem uznáváni. A ti jsou velmi různorodí: bojují za práva LGBT komunity, rovnost pohlaví, malé podnikatele nebo práva Afrokubánců. Na Kubě se říká, že tu neexistuje diskriminace, ale není to pravda. Silné předsudky přetrvávají.

Nezávislé občanské aktéry se stát snaží diskvalifikovat. Šíří o nich všemožné pomluvy, aby k nim Kubánci neměli sympatie. Vykresluje jejich zástupce jako žoldáky zahraničních zájmů. A snaží se limitovat jejich mobilitu, nemohou se pohybovat z jednoho místa na druhé třeba ani v rámci země. Existuje tu represe. Ale není tak klasická jako v některých zemích, kde je člověk rovnou zavřen do vězení. Modus operandi se za poslední roky změnil, takže není tak do očí bijící. V současné době voleb se ale porušování lidských práv zintenzivnilo.

Vidíte naději do budoucna?

Tak 80 procent lidí se narodilo už za tzv. kubánské revoluce, takže ani nic jiného neznají. Kubánci umí spočítat, kolik je dva plus dva, ale nelze mluvit o vzdělanosti jako takové. Na 11 procent lidí má univerzitní vzdělání, ale jeho kvalita se snižuje. Občanská společnost ale i tak zvyšuje své požadavky a tlačí na změnu. Roste nespokojenost mladých lidí. Dokud vláda nebude reagovat na tyto požadavky, tak se země nikam nepohne. Kritické hlasy na univerzitách, ale třeba i od umělců porostou. Ve společnosti je energie změny.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek