Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Lidská jatka", tak popisují peklo v syrské Sajdnáje bývalí vězni. Na smrt se chodilo po tříminutovém procesu

„Lidská jatka", tak popisují peklo v syrské Sajdnáje bývalí vězni. Na smrt se chodilo po tříminutovém procesu

Mučivé ticho, neustálý hlad, nedostatek místa, bití a strach, že každá minuta může být ta poslední – každodenní realita v syrské věznici Sajdnájá, kde od roku 2011 zemřely tisíce obyčejných lidí, odpůrců syrského prezidenta Bašára Asada. Bývalí vězni i dozorci popisují neskutečné psychické i fyzické mučení, které vězni zažívají v zařízení nedaleko Damašku. Podle poslední zveřejněné zprávy Amnesty International zde mezi lety 2011 až 2015 dozorci systematicky a bez řádného soudu zavraždili asi 13 tisíc lidí.

Bývalí vězni, kteří ze zařízení vyvázli živí, popisují Sajdnáju jako „lidská jatka“. Dozorci používají promyšlené způsoby fyzického i psychického mučení, lidé jsou uvězněni v malých celách, sebemenší provinění je ztrestáno surovým bitím.

Vězni sedí v celách nazí, potmě a v úplném tichu. Pokud je stráže slyší mluvit, následuje výprask. „Byla tam opravdu tma, žádné světlo. Vím, že někdo seděl hned vedle mě, ale vůbec jsem mu neviděl do tváře, i když byl hned u mě,“ vypráví jeden z bývalých vězňů Salam. Lidé po příjezdu údajně putují do jakési zadržovací cely, což je místnost velká asi čtyři metry čtvereční. Na malém prostoru jich zde je asi 15. Kvůli nedostatku místa si nemůžou lehnout a pouze se střídají v sezení. Po týdnu, ale někdy až po pěti měsících se přesunou do větší cely.

Celá věznice se utápí ve tmě. Zadržení v cele nemají žádné světlo a často prý vůbec neví, jak vypadají jejich spoluvězni. Podle mnohých prý za dobu věznění otupěly jejich smysly, ale výrazně se jim zostřil sluch. Ticho dozorci využívají jako nástroj mučení. Vězni se mezi s sebou nesmějí bavit. Nemluví ani strážci. Prý ze strachu, aby jejich identitu neodhalili vězni. Ti dokázali jednotlivé dozorce rozeznávat jen podle chůze.

Přesto je slyšet množství zvuků, vězni popisují kapaní vody a zvuky bití. Někteří tvrdí, že za dobu věznění se jim sluch zdokonalil nakolik, že dokázali podle hluku určit, zda bitý člověk už upadl do bezvědomí a jestli dozorci mlátí někoho konkrétního, nebo berou všechny cely systematicky.

„V noci dozorci pouštěli nahlas a stále dokola pro-Asadovské oslavné písně, abychom nemohli spát. Hudba byla někdy tak hlasitá, že jsem myslel, že mi exploduje hlava. Celá budova se třásla,“ vysvětluje Salam.

Pokud se strážní objevili v blízkosti cely, nebo chtěli vstoupit dovnitř, museli vězni klečet na kolenou, čelem ke zdi a s dlaněmi na očích. „V Sajdnáje jsme nikdy nic neviděli. Dokonce ani to, když vraždili někoho ve stejné cele, ve které jsme byli my. Pokud člověk sundal ruce z očí, okamžitě si podepsal rozsudek smrti,“ tvrdí další propuštění vězni Jamal a Samer.

Podle Amnesty International existují i svědectví, kdy dozorci nařídili silnějšímu vězni, aby znásilnil slabšího. Velké boje prý začínaly vždy odpoledne, když dozorci nosili jídlo, které vězni dostávali jen jednou denně v malém množství. Obvykle rýži, olivy nebo vejce. Podle výpovědí některých měli takový hlad, že jedli i pecky z oliv a skořápky z vajíček.

Většina uvězněných v Sajdnáje jsou pravděpodobně odpůrci režimu syrského prezidenta Basára Asada. Dozorci je v určený den přivedou před jakýsi „polní soud“, který za zhruba tři minuty rozhodne o jejich vině bez ohledu na jejich výpověď. Oběti končí na šibenici. „Mladší vězni často nemají potřebnou váhu, aby si zlomili vaz. Dozorci se jim proto pověsí na nohy,“ popisuje jeden z očitých svědků ve zprávě Amnesty International.

Věznice Sajdnájá se nachází asi 25 kilometrů od Damašku v blízkosti starověkého kláštera a poutního místa křesťanů i muslimů. Věznice je viditelná skrze aplikaci Google Earth, jinak neexistují žádné dostupné fotografie betonového kolosu, která leží v poušti. Vězni, kteří trest přežili, poskytli Amnesty International dostatek informací k sestavení virtuálního modelu vězení. Dle svědectví 84 z nich sestavila organizace rozsáhlou zprávu o podmínkách věznění.

Podle odhadů OSN od začátku konfliktu v Sýrii zemřelo už celkem 400 tisíc lidí a milióny musely opustit své domovy. Záměrem zprávy Amnesty International je prý také odradit světové lídry od shovívavého postoje k Asadovi a přesvědčit je k akci proti teroru. Politici se k budoucnosti syrského vůdce nestaví jednoznačně. Má podporu Ruska a zatímco Obamova administrativa usilovala o jeho odchod, Donald Trump během svojí kandidatury řekl, že „Bašára Asada nemá rád, ale daří se mu zabíjet islamisty“. 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek