Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Mandela vs. Mugabe: Oba koketovali s násilím a komunismem. Jak se stal z jednoho diktátor?

Mandela vs. Mugabe: Oba koketovali s násilím a komunismem. Jak se stal z jednoho diktátor?

Narodili se do stejné doby a regionu. Oba koketovali s násilím i radikálním socialismem, ba komunismem. Oba bojovali za spravedlnost a pro své přesvědčení byli ve vězení. Robert Mugabe a Nelson Mandela. Nakonec se vydali opačnou cestou. Mugabe se stal nemilovaným diktátorem, Mandela vůdcem, který o svých dobrých úmyslech přesvědčil i četné bělošské Jihoafričany.

Tuto neděli zažilo Zimbabwe dlouho nevídané představení. I tentokrát se zástupci dominantní strany ZANU–PF v lavicích vztyčili s pěstmi zatnutými k odporu. Jindy poslušní straníci nepodpořili diktátora Roberta Mugabeho jako mnohokrát předtím.

Naopak, sesadili ho z funkce předsedy a jeho ambiciózní ženu Grace z partaje rovnou vyloučili. Oznámili navíc, že se v parlamentu zasadí o Mugabeho odvolání z prezidentského křesla, pokud nerezignuje sám. „Sám ďábel našel cestu do Zimbabwe,“ hlásají pak na revoluční ulici plakáty, na kterých má Mugabe přimalované rohy jako vyslanec pekel. S procesem odvolání chtějí začít už během dneška.

Plakáty proti prezidentu Mugabemu v ZimbabwePlakáty proti prezidentu Mugabemu v Zimbabweautor: Twitter

Když v prosinci 2013 zemřel Nelson Mandela, na jeho pohřeb přijel nejen tehdejší americký prezident Barack Obama, ale i jeho předchůdci, demokrat Bill Clinton a republikán George Bush mladší. Všichni s manželkami.

Kapitán jihoafrického ragbyového týmu Francois Pienaar, který je afrikánského, tedy bělošského původu, po jeho smrti stanici BBC řekl: „Vyrostl jsem v časech apartheidu a jako malý kluk jsem si o Nelsonu Mendelovi nemyslel nic dobrého. Bohužel… Nikdy mě nenapadlo, jak moc mě jeho odchod zasáhne.“ Mandela byl kmotrem jeho synů a příběhu jejich přátelství se zmocnil i Hollywood, který o něm natočil film „Invictus: Neporažený“.

Jih Afriky: Roky boje a vězení

Oba pozdější prezidenti se narodili do zemí, kde černošskou většinu ovládala bělošská vláda. Mugabe do Jižní Rhodesie, Mandela do Jihoafrické unie.

Robert Gabriel Mugabe (1924) vystudoval prestižní střední školu a pokračoval na několika univerzitách. Pracoval jako učitel a ještě mu nebylo třicet let, když se po příjezdu ze zahraničí zapojil do odporu proti vládě v silně levicové straně ZANU. Za jeden z radikálních projevů byl odsouzen na 10 let do vězení, odkud korespondenčně vystudoval (také) londýnskou univerzitu.

Posléze odešel do Mosambiku, kde se zapojil do boje proti bělošské vládě. Pamětníci vzpomínají, že při návratu domů v roce 1979 ho lidé vítali jako krále.

Nelson Rolihlahla Mandela (1918– 2013) vystudoval právo. Přidal se k Africkému národnímu kongresu a spolu s komunisty pak v roce 1961 založil militantní hnutí Kopí národa. Nabyl tehdy dojmu, že násilí je v boji s vládou nevyhnutelné. Organizace vznikla po tzv. Sharpevillském masakru z roku 1960, kdy policie za ne zcela jasných okolností zastřelila 69 černošských demonstrujících.

V roce 1962 byl Mandela zatčen, odsouzen a vězněn až do roku 1990. O čtyři roky později se stal prvním černým prezidentem JAR.

Roky vlády: když dva nedělají totéž

Mugabe se v roce 1980 stal premiérem nezávislého Zimbabwe. Po konci občanské války o osm let později pak prezidentem. Země se postupně propadala do krize také kvůli jeho politickému radikalismu a ekonomickému diletantství jeho spolupracovníků. Prezident čile spoluvytvářel vlastní kult osobnosti, kterému zřejmě i sám propadl.

Vůdce, kterému se v čele státu zalíbilo, začal po dobrém zvyku diktátorů hledat nepřátele. Stali se jimi farmáři evropského původu, které vyhnal z farem a půdu rozdal černošským zemědělcům. Nespokojenou ulici poštval také proti gayům, kteří jsou podle něj „horší než psi a prasata“.

Potíral opozici, a to i ve vlastní straně. Jen loni podle zprávy nevládní organizace Human Rights Watch nechal pozatýkat stovky protestujících, včetně studentských a opozičních aktivistů. Za jediný den (6. července) nechal zbít a zadržet přes dvě stovky lidí. Úřady kontrolují komunikační i sociální sítě, prezident zavedl cenzuru.

Mandela vsadil na „duhový národ“, tedy multirasovou Jižní Afriku, kterou navzdory pesimistickým očekáváním udržel pohromadě i díky vlastní autoritě. Odmítl násilí a kolektivní vinu bělošské menšiny, kterou řadou gest i prohlášení vyzval ke spolupráci. Nově zřízená Komise pro pravdu a usmíření pojmenovala zločiny apartheidu, ale i podle zahraničních expertů nebyla soudem vítězů.

 V roce 2010 se v JAR konalo fotbalové mistrovství světa, které navzdory pesimistickým předpovědím skončilo bez vážnějšího incidentu. To už Madiba, jak zní jeho klanové jméno, dávno prezidentem nebyl. V roce 1999 dokončil mandát a odmítl znovu kandidovat.

Jižní Afrika se stále potýká s ekonomickými problémy a napětí mezi komunitami existuje. V zemi existuje korupce, nepotismus a politické handlování. JAR přesto zůstává jednou z nejsilnějších ekonomik kontinentu a jako jediná africká země je zastoupená ve skupině G20.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek