Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Merkelová potřebovala dostat za vyučenou.“ Reportáž z berlínské čtvrti, kde bodovala AfD

„Merkelová potřebovala dostat za vyučenou.“ Reportáž z berlínské čtvrti, kde bodovala AfD

Úplně spokojený je, zdá se, málokdo. Nálada v povolebním Berlíně je podobně pochmurná jako počasí. Před sídlem vítězné CDU uprostřed německé metropole sice navzdory mrholení a mlze dál kempují desítky televizních štábů, o úspěchu strany, jejíž plakáty jsou obklopení, tu ale reportéři nemluví. Nejčastěji skloňovaná slova ve vstupech redaktorů BBC a NBC, které míjím, jsou: propad, populismus, AfD. Výsledek Alternativy pro Německo, který antiimigračním politikům zajistil pozici třetí nejsilnější strany v parlamentu, přehlušil vše. Den po hlasování ale okolí její centrály zeje prázdnotou a štěstím úplně nezáří ani její berlínští voliči. 

Přijíždím do nejlidnatější a rozlohou druhé největší částí Berlína, do obvodu Pankow. Mezi čtyřicátými a šedesátými lety to býval domov mnoha východoněmeckých politiků, pro veřejnost se proto stal tak trochu symbolem režimu. To je samozřejmě historie, zub času a doby tu ale zůstal. Volilo a volí se tu jinak než ve zbytku hlavního města. V loňském hlasování o vedení Berlína tu Alternativa pro Německo získala 22 procent hlasů, v těch včerejších celostátních zdánlivě výrazně skromnějších 12,5 procenta. Vyhrála tu Levice – Die Linke – ale zmíněný zisk populistické pravicové partaje je na Berlín stále hodně.

„Volil jsem AfD,“ říká mi asi šedesátiletý Martin, který mezi rodnými domky ve čtvrti Französisch Buchholz spadající pod Pankow venčí svého jezevčíka. „Merkelová potřebovala dostat za vyučenou, měla ale dostat mnohem méně hlasů. 12 let už stačilo.“ Růst obliby Alternativy pro Německo ho těší, přiznává ale, že doufal, že získá více hlasů a bude mít ve spolkovém sněmu větší váhu. Takhle se bojí, aby se jeho favoritům podařilo vůbec něco dokázat. Rozpory uvnitř strany, které už pár hodin po oznámení prvních výsledků prohloubilo prohlášení šéfky AfD Frauke Petryové, že v parlamentu ve stranické frakci nezasedne, ho prý příliš netrápí. „Nejdůležitější pro nás je, abychom zabránili ilegální migraci,“ dodává.

Podobný názor mi o kousek dál u jednoho z obchodů s drogerií sděluje i pár důchodců. „Jsme docela spokojení, ale mohlo to být lepší,“ odpovídají mi na otázku, co si myslí o výsledku voleb. Oba volili AfD. Oba kvůli tomu, aby zastavili údajnou islamizaci Německa. „Musíme bojovat s islámem,“ říkají mi a potvrzují, že za nebývalým úspěchem AfD stojí právě migrační karta.

Strach z uprchlíků, muslimů a neznámého ve čtvrti není úplně překvapivý a AfD si to uvědomovala. Jejích plakátů je tu výrazně víc než v jiných koutech metropole, na okrajových částech čtvrti dokonce propagaci jiných stran nevidíte. Nové Němce si uděláme sami, burky nechceme, lepší jsou dirndly, hlásají střídavě kartony na pouličních lampách. Drtivou většinu obyvatelstva tu podobně jako ve východoněmeckých státech tvoří Němci, cizinci tu podle statistik představují jen asi pět procent populace. Ve zbytku hlavního města je to víc než dvakrát tolik. Je to jeden z mnoha stále viditelných rozdílů v dříve rozdělené zemi, který se ani téměř třicet let po pádu zdi příliš nemění.

Přesto ale i Pankow nabízí rovněž druhý pohled. Narážím tu také na hodně těch, kterým růst krajní pravice vadí a trápí je – hlavně mezi mladými. „Nechápu to, jsem v šoku, že dostali tolik hlasů,“ říká mi asi 35letý Uli, který míří se svými dvěma dětmi na hřiště. O výsledku voleb se dozvěděl až ode mě, doma prý nemá televizi a byl si jistý výhrou CDU, pro kterou hlasoval. Původně se mu kvůli časovému tlaku vůbec mluvit nechtělo, zastavilo ho právě až procento hlasů, které získala AfD.

„Je to naprosto hrozné, mají ve straně lidi, kteří jsou napojení na neonacistické organizace,“ říká mi 19letý Matthias. Jeho přátelé šli po zveřejnění prvních prognóz protestovat na náměstí Alexandrplatz, kde členové AfD slavili. Jemu se prý nechtělo. Do budoucna ale účast na demonstraci proti AfD nevylučuje. „Ano asi bych šel, když budou pokračovat ve svých útocích. A upřímně očekávám, že budou. Získali velký prostor, pochybuji, že nebudou svůj rasismus šířit ještě víc.“

Stopy po včerejších protestech na Alexanderplatz, kde členové AfD slavili a odpůrci strany jejich směrem skandovali hesla typu „Nacistická prasata“ nebo „Celý Berlín nenávidí AfD“, už jsou pryč. Náměstím znovu vládne Oktoberfest. Zbylo tu jen pár zmuchlaných a roztrhaných plakátů a letáků. Dá se ale předpokládat, že ne na dlouho. Německo zažilo politické zemětřesení, i když křeslo kancléřky zůstává beze změny. Přidalo se k evropským státům, kde „boj se systémem“ získal hlas v parlamentu. A s tím, jak tento hlas bude sílit, se rozdíl mezi těmi, kdo věří, že mluví za ně, a těmi, kdo cítí, že proti nim, bude dost pravděpodobně zvětšovat.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek