Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Mezi Katalánci jsou hluboké příkopy, od Československa se to liší, říká europoslankyně

Mezi Katalánci jsou hluboké příkopy, od Československa se to liší, říká europoslankyně

Vyhlášení nezávislosti Katalánska bylo ze strany dnes již sesazeného katalánského vedení poslední kapkou v přilévání oleje do ohně. „Situace ze strany separatistů strašně vyhrotila a oni se rozhodli jít radikální cestou, aniž by pomýšleli na důsledky,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ česká europoslankyně Dita Charanzová, která krizi v Katalánsku sleduje i proto, že ve Španělsku sama studovala a dodnes jí se zemí pojí vazby. Celá situace povede k ještě hlubšímu rozdělení katalánské společnosti a jeho následky půjde jen velmi těžko odstranit, dodává. Jak se bude krize nadále vyvíjet? Kdo má ve sporu navrch? A jak by měla reagovat Evropská unie? 

Na sesazeného katalánského premiéra Carlese Puigdemonta, který nyní pobývá v Belgii, byl v pátek vydán evropský zatykač. Španělský soud požádal belgické úřady, aby politika a čtyři jeho obviněné kolegy zatkly. Teď se tamní policii sám vydal. Jak se tato situace může odrazit v dalším vývoji?

Můj názor je ten, že je to i nadále interní záležitost Španělska. Španělská vláda postupuje podle ústavy a nyní je to i na nezávislém justičním systému, který musíme nechat pracovat. Nevidím to tedy jako zpolitizovaný krok, jak se o tom nyní občas píše. Samozřejmě, že skutečnost, že předseda katalánské vlády odejde s částí svých přívrženců do Bruselu, přinese další zviditelnění tohoto konkrétního případu, ale jinak to jsou standardní soudní postupy a musíme je nechat doběhnout.

Jak tento krok ovlivní smýšlení Katalánců, kteří byli dosud k vyhlašování katalánské nezávislosti zdrženliví?

Celá krize od konání referenda až do dnešního dne má velký dopad na celou společnost a do budoucna se to bude velmi těžko překonávat. Mluvím nejen o vztazích Katalánska se Španělskem nebo o vztazích Katalánska s ostatními španělskými regiony, ale především o vztazích mezi samotnými Katalánci. V Katalánsku se vyhrocují vztahy mezi těmi, kteří cítili, že by se chtěli od Španělska odtrhnout, a těmi, co chtěli zůstat. Vidíme například, že katalánští spisovatelé odcházejí do Madridu. Příkopy, které se vykopaly, jsou opravdu hluboké, a to na obou dvou stranách. Pro další fungování Španělska do budoucna to bude nesmírně obtížné. V Madridu jsem studovala, ve Španělsku mám řadu přátel, kteří to se mnou řeší, takže celou situaci sleduji velmi podrobně i prostřednictvím lidí, kteří zde žijí.

Kdo je Dita Charanzová?
Dita Charanzová vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a později absolvovala diplomatickou akademii ve španělském Madridu. V roce 2001 obhájila disertační práci na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze. Posléze působila jako diplomatka, manažerka, konzultantka a vysoká státní úřednice, která se věnovala otázkám Evropské unie. V roce 2014 byla zvolena do Evropského parlamentu jako nestraník na kandidátce hnutí ANO.

Uvědomovalo si toto riziko katalánské vedení, které se rozhodlo vyhlásit nezávislost? Nebyla to z jejich strany neuváženost?

Rozhodnutí katalánského vedení vyhlásit nezávislost byla poslední kapka v přilévání oleje do ohně. Mělo se jednat, schladit vášně a vést dialog. Místo toho se situace ze strany separatistů strašně vyhrotila a oni se rozhodli jít radikální cestou. Začalo to ale už dříve, například u toho, že referendum, které nechali vypsat, bylo nelegální, a pak i způsob, jak probíhalo. Mám na mysli například fakt, že v něm nebyl stanoven práh minimální účasti, aby mohlo být závazné.

Chtěla bych navíc připomenout, že to není první pokus. Katalánci se o odtržení pokusili již vícekrát a vždy to skončilo stejně. Tedy, že došlo k zatčení vedení separatistů.

Zvládlo by vůbec Katalánsko být v současné době samostatné? Je na nezávislost připraveno například z pohledu státní infrastruktury?

To je otázka. Čím dál více se ale ukazuje, že to ze strany Katalánská byla snaha o extrémní řešení situace. Ano, jsou tu sílící hlasy, zejména po ekonomické krizi, která zasáhla Španělsko, které volají po odtržení, ale myslím si, že musíme dát na stůl to, o co separatistům jde. Uvidíme, že i oni sami v tom nejsou jednotní. Někteří chtějí pouze vyšší autonomii, zatímco Puigdemont se rozhodl jít radikální cestou a chce se za každou cenu odtrhnout bez toho, aby domýšlel důsledky. Už nyní z Katalánska odcházejí banky nebo velké společnosti. Katalánsko je sice bohatý region, ale je zároveň velmi úzce provázáno se španělským trhem.

Jak to tedy vidíte vy?

Na mě to působí tak, že některé kroky, které katalánské vedení udělalo, vycházely až z fanatické posedlosti po nezávislosti, a to bez toho aniž by byly promyšleny důsledky toho počínání.

Co si o tom myslí katalánská společnost? Vidí už nyní, že katalánské vedení zřejmě udělalo chybu, protože dostatečně nepromyslelo dopady svých kroků?

Jak jsem již řekla, společnost je rozdělená a jak moc – to teprve poznáme z výsledků voleb, které se budou v Katalánsku konat 21. prosince. Myslím si ale, že většina Katalánců, a měli jsme možnost to vidět i v ulicích, kdy se demonstrovalo za jednotu Španělska, chce zůstat součástí španělského království. Od roku 1979 byly přijaty téměř dvě stovky dekretů, které postupně posilovaly autonomii Katalánska v rámci Španělska, a nyní vlastně došlo k narušení tohoto procesu a přirozeného soužití.

Dá se odhadnout, jak se situace bude nyní vyvíjet dál a které faktory v tom sehrají zásadní roli, a měli bychom je proto sledovat?

Velmi důležité je, že proběhnou v prosinci volby. Je to legitimní způsob, jak se mohou vyjádřit samotní Katalánci. Bude to jasný ukazatel toho, jaké jsou nálady ve společnosti. Významné samozřejmě bude, kdo ve volbách zvítězí a jak přesvědčivě. Strana pana Puigdemonta v minulých volbách sice vyhrála, ale neměla většinu a musela se opírat o krajně levicovou stranu, která chce vystoupit z EU a NATO. Bude tedy velmi záležet na tom, jak se poskládá vláda a o co bude dále usilovat.

Toto vše bude představovat další velký impuls do diskuse o reformě španělské ústavy, která už nějakou dobu v zemi probíhá. V současné době se již formuje komise, jejímž úkolem bude navržení ústavních změn. Bude to zajímavé, protože se povedou diskuse napříč regiony Španělska, u kterých se míra autonomie liší. Jiné postaveni má Baskicko, jiné třeba Galície. Samozřejmě není vyloučeno, že se tím může otevřít nějaká Pandořina skříňka.

EU, tedy spíše její instituce, byly kritizovány, že ke krizi nezaujaly jasnější postoj. Co si o tom myslíte?

V Evropském parlamentu jsme odsoudili násilí, ke kterému nemělo v žádném případě dojít. Obrázky, které jsme viděli v televizi, rozhodně nejsou něčím, na co bychom byli v Evropě zvyklí. A mohli být pyšní. Na druhou stranu tu docházelo k protiprávnímu jednání a španělská vláda musela konat, aby zajistila pořádek a respektování ústavy.

Podpořila jsem i to, jak k celé věci přistupovala Evropská komise, která vyzývala k dialogu. I předseda naší frakce v Evropském parlamentu (Aliance liberálů a demokratů, ALDE; pozn. red.) Guy Verhofstadt zdůrazňoval potřebu dialogu a snahu řešit situaci umírněnou cestou. To se ve finále stalo a doufejme, že nadcházející týdny, zejména pak dny po volbách, přinesou větší jistotu ve vztazích mezi Katalánskem a Španělskem. Ale jak už jsem říkala, celé to může pokračovat tím, že se tu povedou diskuse o reformě španělské ústavy a budou se zohledňovat legitimní požadavky Katalánska.

V souvislosti s vyhlášením katalánské nezávislosti se často zmiňuje, že by to mohlo sloužit jako inspirace pro další regiony v Evropě, které chtějí samostatnost. Mohlo by se to stát, nebo je katalánský případ něčím specifický a ojedinělý?

Pokud by nezávislost Katalánska byla uznána, tak by to mohlo sloužit jako příklad pro některé jiné evropské regiony. A to i se všemi důsledky, na které jasně poukazovala i Evropská komise. Nezávislé Katalánsko by se automaticky nestalo členem EU. Navíc je jako region závislé na obchodu a určitě by odtržení nějak pocítilo.

Nemyslím si ale, že můžeme dělat paralely. Španělé se mne často ptají na příklad rozdělení Československa. To ale byla úplně jiná situace. Každý stát má naprosto jinou historii, jinak se vyvíjel a řeší jiné problémy. Něco jiného je tedy případ Skotska nebo severní Itálie. V případě Katalánska bych znovu připomněla a zdůraznila vysokou míru jeho autonomie.

Krátce po vyhlášení výsledků referenda o nezávislosti Katalánska redakce INFO.CZ hovořila se zástupci regionu, kteří stáli o to, aby Česká republika, už i kvůli zkušenosti, kterou zmiňujete, sehrála v jednání se Španělskem roli zprostředkovatele. Mělo by něco takového šanci na úspěch?

Pokud tu má být zprostředkovatel, tak se na tom také musí shodnout obě strany. Španělská vláda toto nikdy nechtěla. Ve chvíli, kdy by se na Česko obrátila španělská vláda, požádala by o pomoc a katalánští představitelé by s tím souhlasili, tak ano. Ale pokud to je pouze jedna strana, která vymýšlí nějakou cestu, a druhá s ni nesouhlasí, tak to není řešení. Španělé od počátku říkali, že je to pro ně interní záležitost a chtějí si ji řešit sami.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek