Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Mladí Afričané na cestě do Evropy často umírají, rodiče přesto vysílají další a další potomky

Mladí Afričané na cestě do Evropy často umírají, rodiče přesto vysílají další a další potomky

Přestože nejsilnější uprchlická vlna opadla, k evropským břehům stále míří tisíce mladých lidí z Afriky. Cesta přes Středozemní moře na vratkých lodích je extrémně nebezpečná a navzdory záchranným operacím zde stále umírá značné procento migrantů, ani tím se však rodiny z nejchudších koutů Afriky nenechávají odradit. Jednou z těchto zemí je dvoumilionová Gambie, kde rodiče posílají na nebezpečnou cestu do Itálie či Španělska další a další děti, i když tu už o několik potomků přišli. Jak vysvětlují pro britský deník The Guardian, nemají na vybranou. Bez peněz, které jim děti zasílají z Evropy, by totiž prý nepřežili.

Když se k rodině Sleimana Dansoa, kterému se podařilo překonat nebezpečnou cestu z rodné Gambie do Itálie, dostala zpráva o jeho smrti, reakce nebyla taková, jakou by člověk čekal. Po chvíli smutku se rodina rozhodla, že do Evropy vyšle jeho mladšího bratra. „Smrt mého bratra Sleimana byla vůle Alláha,“ říká nejstarší syn Ebrima Danso, který pracuje jako pěstitel melounů ve vnitrozemí Gambie. Přestože může přijít o dalšího sourozence, žádné výčitky ho netrápí.

„Pokud to dokáže, může zajistit přežití naší matky a celé rodiny,“ říká Danso. „Pokud to nezvládne, je to vůle Alláha. Všechno nechávám v rukou Alláha,“ opakuje nejstarší syn, který už kvůli cestě do vysněné Evropy přišel o druhého bratra. Nejmladšímu se podařilo dostat do Libye, kde ho ale unesli místní militanti. Rodina o něm od konce června neslyšela.

Obyvatelé vesnice, ze které pochází i rodina Dansových, si jsou obrovského rizika na cestě k evropským břehům vědomi, přesto na ni vysílají další a další mladé muže. Nevidí totiž jinou alternativu. Jak totiž suše podotýká Ebrima, po smrti Sleimana rodině skončil také přísun takzvaných remitencí – peněz, které migranti vydělají za hranicemi a zasílají je zpět do rodné země svým rodinám.

Na remitencích je přitom závislá velká část gambijských rodin – podle odhadů Světové banky tvoří tento přísun peněz 22 procent HDP Gambie, což je čtyřnásobně víc než před 10 lety. Kvůli remitencím odjíždí za hranice stále větší počet Gambijců. Přestože je dvoumilionová Gambie druhou nejmenší zemí Afriky, je jednou z pěti zemí, odkud pochází největší počet migrantů směřujících přes Středomoří do Itálie. V prvních šesti měsících letošního roku dorazilo k italským břehům celkem 4900 Gambijců, což je v přepočtu na počet obyvatele zdaleka největší počet.

Za remitencemi poslal své syny i Wasasi Singhateh. Dva z nich zemřeli na palubě lodi, která pašovala migranty do Evropy. Palivo se během cesty vznítilo a 50 ze 150 pasažérů uhořelo za živa nebo se utopilo, když se snažili ohni uniknout. „Samozřejmě, že jsem nechtěl, aby moji synové na sebe brali takové riziko. Nikdo to nechce. Není zde ale jiný způsob, jak zajistit přežití naší rodiny,“ tvrdí Singhateh. Třetímu synovi se podařilo dostat do Španělska a vždy, když je to možné, zasílá domů 50 eur. Většinou to je jednou za měsíc, což rodině stačí, aby přežila alespoň na rýži.

S odlivem mladých mužů do Evropy se snaží bojovat i OSN. Upozorňuje přitom na problémy, které jsou s masovou emigrací z Gambie spojené. „V některých oblastech jsou prakticky všichni mladí pryč. Po exodu nemáte pro zemědělství potřebnou pracovní sílu,“ vysvětluje Ada Lekoetjeová – koordinátorka, která dohlíží na spolupráci mezi OSN a gambijskou vládou.

Na „odliv mozků“ upozorňuje i ředitel neziskové organizace ActionAid v Gambii Omar Badjie. „Odcházejí i lidé s relativně dobrou prací, ať už to jsou učitelé, vojáci, policisté nebo dokonce vládní úředníci. Prostě rezignují a zmizí. Dopady jsou cítit všude,“ říká.

Přestože se Evropa těší u Gambijců velké oblibě, v posledních měsících počet migrantů dramaticky klesl. Tvrdí to Moussa Dibba – vedoucí oddělení migrace ve Farafenni, který slouží jako klíčový přechod do sousedního Senegalu. Důvodem je podle něj především to, že dostat se přes Libyi je extrémně obtížné, ale také podpora gambijské vlády ze strany mezinárodního společenství, které se snaží migrační tok do Evropy omezit.

„Před šesti měsíci se pašerákům každý den dařilo shromáždit 50 nových migrantů, které posílali pryč v nacpaných autobusech,“ říká Dibba s tím, že se obchodní model pašeráků rozpadl. „Teď je zastavíme, pokud si myslíme, že hodlají emigrovat. Běžně je takto každý den zachyceno a vráceno domů sedm až deset lidí,“ dodává.

K narušení byznys modelu pašeráků přispívají i informační kampaně, které potenciální migranty upozorňují na potíže a rizika spojená s cestou do Evropy. Tyto snahy podporuje i OSN, která se snaží migrantům připomínat příběhy těch, jejichž úsilí o život v Evropě skončil katastrofou. „Lidé se tu dlouhodobě zaměřují pouze na pět až deset procent těch, kteří se dostali do Evropy. Musíme ale vyprávět celý příběh a zaměřit se na osud nejméně 90 procent lidí, kteří se dostanou do Evropy, jen aby zde čelili těžkostem, a těch, kterým se tam už nikdy nedostanou,“ říká Lekoetjeová.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek