Nové členské země se rozkoukaly a teď Evropskou unii začínají přetvářet k obrazu svému. Pro “staré” unijní země to je nepříjemné. Jsou v pozici mazáka, kterému začíná nováček přerůstat přes hlavu a který nechce hrát podle původních pravidel. Historická dynamika je však neúprosná. Budoucnost Evropy leží na východ od Paříže.
Ta scénka mluvila za vše. Italskou europoslankyni Alesaandru Mussoliniovou rozlítil odmítavý postoj českých europoslanců k permanentním kvótám na přerozdělování uprchlíků. Na tiskové konferenci si nemohla vzpomenout na jméno jednoho z nejviditelnějších českých zástupců v Bruselu, Tomáše Zdechovského.
To by se dnes už nestalo. Zástupci “starých,” původních zemí sjednocené Evropy, se učí vyslovovat nesrozumitelná jména europoslanců z Česka, Maďarska, Polska, ze Slovenska. Zástupci nových unijních zemí se postupně naučili evropskou agendu. Přestali být nováčky, ke kterým se stačí chovat mile a oni za to nedělají problémy.