Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Moskva táhne na jih. Rusko dobývá Blízký východ zbraněmi i diplomacií

Moskva táhne na jih. Rusko dobývá Blízký východ zbraněmi i diplomacií

Kreml smiřuje Palestince, o jejichž osud se poslední desetiletí téměř nezajímal. Moskva znovu získala přízeň egyptské vojenské elity a v Libyi prý zvažuje postavit základny. Vědět o sobě dává i v Jemenu. Jinými slovy: Rusko se na Blízkém východě opět chová podle logiky studené války – kde není Západ, tam budeme my.

Moskva bývá v polovině ledna vším možným, jen ne vřelým místem. Přesto tu tálo: ruská diplomacie přivedla k jednomu stolu znepřátelené Palestince. „Dosáhli jsme dohody, podle které do dvou dnů vyzveme prezidenta Mahmúda Abbáse, aby zahájil jednání o vzniku společné vlády,“ prohlásil sedmnáctého ledna v Moskvě Azzám Ahmad, vyjednavač Fatahu. Hnutí, které se v Rusku setkalo s radikály z organizací Hamas a Islámský džihád.

Jistě, společná vláda je v nedohlednu, o opravdové jednotě nemluvě. Palestina je rozdělena od roku 2007, kdy se Hamas pučem zmocnil vlády nad Pásmem Gazy. Druhou část autonomie, Západní břeh Jordánu, ovládá Fatah. Země jako celek nefunguje, což loni vedlo nejvyšší soud k tomu, že odložil plánované, historicky první místní volby.

Důležité je, kde se schůzka odehrála. Moskva nejpozději od pádu Sovětského svazu nejevila o izraelsko-palestinský spor valný zájem. Teď je situace jiná, Rusko chce být důležitým regionálním hráčem. Americký expert egyptského původu Khaled Elgindy ze think tanku Brookings Institute míní, že „nejdůležitějším faktorem“ palestinské cesty do Moskvy jsou změny v Bílém domě. „Prezident Abbás se chce odpoutat od zřejmě velmi nepřátelské administrativy, která nastoupila do Washingtonu,“ uvedl.

Podobně referuje zpravodajka stanice Al Džazíra Natasha Ghoneimová. „Mírové rozhovory (mezi Izraelem a Palestinci) byly historicky doménou USA, ty teď ale volí jiný přístup,“ píše novinářka s odkazem na fakt, že se nový prezident Donald Trump obklopuje příznivci radikální izraelské pravice. „A Rusko nyní nabízí také jiný přístup,“ dodává.

Rusku a Abbásovi (z hnutí Fatah) stačí navázat na starou romanci. Někdejší sovětský blok Palestince podporoval, i prezident Abbás studoval v Moskvě. Palestinci jsou ale velice pragmatičtí: v čase, kdy světu dominovaly USA, opustili Rusko a spolupracovali se Západem. Jistě to půjde také naopak.

Půvabný je i asertivní postoj Kremlu. Moskevského jednání se zúčastnil Hamas i mocensky méně důležitý Islámský džihád, přičemž obě organizace jsou v USA a Evropě považovány za teroristické. Na rozdíl od Ruska. V Sýrii je situace opačná: Moskva obviňuje Západ z podpory terorismu proto, že její seznam nepřátelských organizací je delší než ten západní. Důvod? Teroristy jsou v Sýrii ti, co odporují prezidentovi Bašáru Asadovi, zatímco v Palestině je kritériem ochota jednat s Kremlem.

Což platí především pro Hamas, který nutně potřebuje nové sponzory. Rozhádal se s Íránem i některými sunnitskými zeměmi (Saúdská Arábie, do značné míry i Egypt). Zahraniční expert hnutí Usáma Hamdán pro server Al-Monitor uvedl, že Hamas má vdobré vztahy nejen s Ruskem, ale i řadou evropských států a Čínou.

Mimochodem, Palestinci v Moskvě požádali ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, aby se pokusil prezidentovi Trumpovi rozmluvit nápad přestěhovat americkou ambasádu do Jeruzaléma. Zastupitelské úřady teď sídlí v přímořském Tel Avivu. Jeruzalém totiž za hlavní město vlastního státu považuje nejen Izrael, ale i Palestina (nyní autonomní). Ta by v případě, že získá nezávislost, ráda umístila svoji vládu do východní, dosud převážně arabské části města. Palestinci tvrdí, že Lavrov jejich obavy vyslechl s pochopením.

Rusko se na Blízkém východě prosazuje nejen vojensky (jako v Sýrii), ale i diplomaticky. Během jednání o syrském míru spolupracuje s Tureckem i Íránem, tedy se státy, které mají ambice globálně reprezentovat sunnitskou, respektive šíitskou větev islámu.

Kreml si také opět získal důvěru vojenské elity, která autoritářsky vládne Egyptu. Moskva se plánuje uchytit v Suezském průplavu a Káhiře chce dodat zbraně za tři a půl miliardy dolarů. Ostatně, speciální materiál je kromě nerostných surovin jednou z mála ruských komodit, o které je v cizině jistý zájem.

V Libyi je kremelským koněm generál Chalífa Haftar, který studoval v Egyptě i Rusku. Někdejší spojenec a později nepřítel diktátora Muammara Kaddáfího zřejmě usiluje o vládu nad zemí, která nevybředla z chaosu občanské války. Několikrát jednal s ruskými špičkami. Během letošní návštěvy ruské letadlové lodi Admirál Kuzněcov prý při videohovoru s kremelským ministrem obrany Sergejem Šojgu souhlasil, aby Rusové vybudovali v Libyi své základny. Alespoň to tvrdí s děním v regionu obeznámená italská stanice RAI.

Také v Jemenu si Moskva přeje námořní základnu, k čemuž využívá staré kontakty na jihu země. Zde mezi roky 1970 až 1990 existovala Jemenská lidová demokratická republika, která víceméně po celou dobu své existence patřila do sovětského tábora.

Moskva se prostě vydala na teplý jih. A úspěchy si užívá. „Chuť angažovat se v regionu roste s úspěchy, kterých Rusko dosáhlo. Jednání o Sýrii už jsou nyní pro Kreml více prostředkem při posilování vlivu v regionu než cílem samotným,“ uvedl ruský arabista Nikolaj Kožanov serveru listu Financial Times (FT). Jasně to pro FT shrnul nejmenovaný ruský diplomat: „Blízkovýchodní politika (bývalého) prezidenta Baracka Obamy selhala. Teď jsme nastoupili my.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek