Na chatu číhá satan. Jak se Arabové seznamují na internetu

Na chatu číhá satan. Jak se Arabové seznamují na internetu
 

V uzavřených arabských společnostech přibývá vztahů mezi lidmi, kteří se znají výhradně z internetu. Byť to není vždy jednoduché. Například už jen chatování může být podle duchovních ďáblův úklad. Prvotní porozumění navíc často po odstranění elektronické bariéry střídá zklamání. 

 

Seznámí se, spřátelí, zamilují se do sebe a pak se vezmou. Takový normální průběh vztahu. Jenže v tomhle případě se budoucí manželé setkávají až do sňatku pouze online. A jak známo, virtuální realita se od skutečného života leckdy dost liší. A to, že dívky mají možná o něco menší prsa, splasklejší rty a nejsou tak štíhlé jako na fotkách, a muži možná nejsou tak úspěšní a schopní, jak o sobě tvrdí, může být ještě to nejmenší. Arabští sociologové si kladou otázku, proč si vlastně dnešní mladí hledají svoji drahou polovičku raději online.  

Budoucí partneři se nejčastěji setkávají v chatovacích místnostech, na Facebooku nebo Viberu. Uzavřené společnosti, především ty v Perském zálivu, v nichž se přísně dodržuje segregace pohlaví, znemožňují mladým lidem seznámit se jen tak, v běžném životě. Respektování tradic a dodržování společenských pravidel ale touhu po vztahu nijak nesnižuje.

Mnoho jiných možností nemáMnoho jiných možností nemáautor: Shutterstock

Islám klade zásadní důraz na to, aby do manželství oba partneři vstupovali bez předchozích sexuálních zkušeností. Zakázaná je i masturbace, což zvyšuje biologický tlak na mladé lidi, aby se provdali či oženili co nejdříve. Jenže to má háček. V arabsko-islámské společnosti přináší do manželství věno muž. Vzhledem k tomu, že se podle týdeníku The Economist pohybuje nezaměstnanost mladých lidí mezi 12 až 30 %, není obstarání takového materiálního základu pro novou rodinu nic snadného. Jenže jak se osamostatnit a vydělat na byt a jeho zařízení, když nemáte práci nebo vám ta stávající s bídou pokryje každodenní výdaje? Věk mužů, kteří se mohou oženit, tedy logicky stoupá, případně do celé situace aktivně zasáhne rodina. V takovém případě se obvykle musí muž podřídit při výběru partnerky přáním rodiny, která pak novomanželům zajistí potřebné zázemí. Řešením pro mladé muže bývá sňatek s cizinkou, který jim umožní vymanit se z vlivu rodiny a zároveň se dostat do společnosti, ve které mají větší šanci najít zaměstnání.

Socioložka Izza Alá Karím k tomu pro MENA (Blízkovýchodní zpravodajskou agenturu) říká: „Dnešní generace mladých mužů je tlačena k seznamování se přes internet. Tam si vyměňují s děvčaty láskyplné vzkazy, ale v reálném životě jsou frustrovaní, trpí osamělostí a pociťují nespravedlnost vůči společnosti, která na ně vyvíjí enormní tlak.“ Izza Alá Karím hledá vysvětlení v odcizení otců a synů, kteří spolu po tom, co potomek odroste, přestávají trávit čas a komunikovat. Absence pevnějších vazeb v rodině žene mladé muže na síť, kde hledají náhradní vztahy. Socioložčiny rady, jak takovým internetovým vztahům předcházet, čítají kromě té o posílení komunikace i lehce úsměvné doporučení, aby se otcové více zajímali o informační technologie a dokázali tak zjistit, co jejich děti potají na počítačích dělají (pokud ovšem nenavštěvují místa, kde je internet veřejně přístupný, pak nezmůžou rodiče nic a je to pouze na výchově).

Raději hledají on-lineRaději hledají on-lineautor: Shutterstock

Pod podobným společenským tlakem se ocitají i dívky. I ve společnostech, které jsou liberálnější a kde se mohou mladé ženy s muži stýkat na veřejnosti, platí, že nejpozději v sedmadvaceti letech by měla být žena vdaná. Internetové seznamování může (možná až příliš) snadno pomoci potíž vyřešit. Stejně tak jsou do kyberprostoru vyhnané rozvedené ženy. Spolu se „starými pannami“ nejsou na trhu s nevěstami zrovna vyhledávaným zbožím. Proč by matky, které se o námluvy starají, vybíraly pro své syny staré nebo „použité zboží“? 

Virtuální přátelství a partnerství může záhy nabrat výrazně vyšší obrátky, než na jaké jsou v islámské společnosti zvyklí. Vše se odehrává v pokojících a ložnicích, v naprostém soukromí, které dvojice v reálném světě obvykle před sňatkem nemívají, a otázka manželství se tak dostává na přetřes nepřirozeně brzy. Z nedostatku zkušeností pak především dívky v chatovacích místnostech zapomínají, že se ve virtuálním světě pohybuje vysoké procento lhářů, kteří si své resumé buď přikrášlují, nebo ještě hůř kompletně vymýšlí. Jaké je pak zklamání, když se dvojice poprvé skutečně sejde, a děvče spatří svého prince na vlastní oči. Ke skutečnému uzavření přislíbeného manželství tak v praxi dochází jen ve zlomku případů.

Islámské autority mají jednomyslně jasno v tom, že touha po opačném pohlaví je naprosto přirozená a normální. Stejně jednoznačně se ovšem shodují také na tom, že chatování a prohlížení si fotek cizích příslušníků opačného pohlaví je jedním z „šípů ďáblových“ a do každého internetového setkání se velice snadno „vplíží sám satan“. Chatování je tedy považováno za harám, tedy náboženstvím zakázané.

Takže odlogovat, pomodlit a spát!