Na řadě je Libanon. Rezignace premiéra připravila půdu pro nové bojiště na Blízkém východě

Jitka Jeníková

„Libanonský lide, stojím před vámi s těmito slovy,“ začal libanonský premiér Sa’ad al-Harírí svůj sobotní projev, v němž oznámil rezignaci. Syn podstatně známějšího otce, který stanul v čele vlády už v letech 2009-2011 a podruhé se úřadu ujal v prosinci loňského roku, tak učinil něco, co Libanon od svého vzniku v roce 1943 nezažil. Složil úřad. Jako důvod uvedl obavy o svůj život, připomněl atentát na svého otce a tvrdě se opřel do Íránu a do libanonské ší’itské organizace Hizballáh, která podle něj buduje stát ve státě. „Írán jen ničí, devastuje a působí rozkol – v Libanonu, Iráku, Bahrajnu, Jemenu a Sýrii,“ pokračoval al-Harírí. Neseděl přitom v Bejrútu, jak by se dalo čekat, ale v hlavním městě Saúdské Arábie. Jindy suverénní Sa’ad byl při tom silně pobledlý, nezvykle se zadrhával a před kamerou saúdské televize al-Arabíja vůbec nevypadal jako někdo, komu se dvakrát ulevilo, že je konečně v bezpečí. Spíš naopak.

Celkem nepřekvapivě se okamžitě objevilo podezření, že Saúdové al-Harírího pořádně „zmáčkli“. Jeho rodina má přitom se saúdským vládnoucím rodem dlouholeté velice dobré vztahy a sám Sa’ad al-Harírí má vedle libanonského i saúdskoarabské občanství. Podle Saúdy financovaných novin al-Arab nestál za šířením těchto „nestydatých pomluv“ nikdo jiný, než vůdce libanonského Hizballáhu Hasan Nasralláh. Ten také údajně vypustil do světa informaci, jež spojovala Sa’adovu rezignaci s rozsáhlou čistkou v saúdské královské rodině, k níž došlo týž den (a překvapivě také v Rijádu). Cíl mělo to celé údajně jen jediný: konsolidaci moci následníka saúdskoarabského trůnu.

Princova „Hra o trůn“. Netrpělivý Mohamed bin Salmán a tvrdý boj o Saúdskou Arábii

sinfin.digital