Německá velká koalice kulhá na jednu nohu. Česko by se mělo mít na pozoru

myv

Kancléřka Angela Merkelová de facto darovala vládu skoro o polovinu slabším sociálním demokratům, které navíc rozdírá vnitřní rozkol. Boje mezi „soudruhy“ Čechům přinesly jednu dobrou zprávu: ministrem zahraničí nebude Martin Schulz. Neúměrně velký podíl SPD na vládnutí v budoucím Německu i v Evropě ale kromě šancí přináší i nezanedbatelná rizika.

Je to asi přirozené zkreslení, které se dá připsat na vrub vzdálenosti zhruba 360 kilometrů, které dělí Prahu od Berlína. Pro řadu Čechů se Angela Merkelová stala symbolem dobra, pro jiné symbolem zla. To vše zejména kvůli migrační krizi. Jedni ani druzí ale neukazují prstem na ty, kdo s kancléřskou seděli ve vládě, dělili se s ní o zodpovědnost a byli hlasitějšími stoupenci otevřených hranic, než ona sama - na německé sociální demokraty. Mezi lídry této strany, jejíž členové se stále oslovují soudruhu a soudružko, průměrný Čech asi sotva někoho zná jménem. 

Je to přístup, který si zaslouží korekci. Při vyjednávání o „velké koalici 3.0“ dosáhli sociální demokraté triumfu, který jim o světelná léta unikl u volebních uren. Angela Merkelová SPD přepustila klíčová ministerstva, která budou mít zásadní vliv i na budoucí podobu Evropy. Úspěch o to paradoxnější, že sociální demokraté vzdorují možná nejhlubší krizi od konce 2. světové války. 

Mládí vpřed, Německo v troskách?

Nejhorší od válečných let byl i výsledek v loňských volbách: 20,5 procenta hlasů, to je na nejstarší německou a na členy největší evropské strany opravdu málo. Připomeňme další dílek základní matematiky: CDU/CSU Angely Merkelové šla do jednání s oporou více než 33 procent hlasů v zádech. Výsledek těmto počtům neodpovídá.

Že silnější získává post kancléře a slabší oplátkou ministerstvo zahraničí, je v německých koaličních handlech zaběhaný zvyk. Tentokrát ale šla Angela Merkelová mnohem dál. Sociální demokraté dostali návdavkem i post ministra financí. Ten v posledních letech prudce nabyl na významu. S řeckou krizí se německý ministr financí změnil v klíčovou osobnost Evropy, finančního strážce celého kontinentu. Sociální demokraté navíc obhájí svůj tradiční rezort, ministerstvo práce a sociálních věcí.

Jak se jim zákulisní husarský kousek podařil? Angele Merkelové mohli vyjednávači SPD vyhrožovat Damoklovým mečem, který přitom visel i nad jejich hlavou. Koaliční smlouvu totiž musí ještě schválit v referendu přes 460 tisíc řadových členů sociální demokracie. Zejména “Jusos”, tedy socialistický dorost, přitom velmi hlasitě odmítal spojovat další osud strany s Angelou Merkelovou. Ta proto musela nespokojencům předhodit tučné sousto.

sinfin.digital