Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nemocnice nemá léky, raději proto amputuje nohy. Tvrdá realita současné Venezuely

Nemocnice nemá léky, raději proto amputuje nohy. Tvrdá realita současné Venezuely

Teprve čtrnáctileté Daniele museli amputovat nohu. Rakovinu lékaři nemohli diagnostikovat dříve, neměli dostupné vybavení, a když na to přišli, rodina si zase nemohla dovolit léčbu. Rodina Diasových má doma jen dva seschlé ananasy, pár kokosů a svátečně rýži. Tisíce lidí prchají do okolních zemích. Tak se žije v ropné velmoci Venezuele.

„Musely jsme jíst arepy (placky z kukuřičné mouky) celý měsíc, na nic jiného jsme neměli peníze,“ říká pro Americas Quarterly s pětiměsíčním dítětem v náručí Majerly Ospinová, která nyní žije v Kolumbii v domě bez elektřiny a tekoucí vody. I tak si ale myslí, že je to lepší než doma ve Venezuele.  

Počet uprchlíků v Kolumbii rychle roste a v pohraničním městě Cúcuta se připravují na případný další příliv hladovějících a nemocných Venezuelanů. Tamní starosta už varoval, aby je místní nevinili z vysoké nezaměstnanosti a připravil plán, jak přijmout ve veřejných budovách či tělocvičnách až 100 tisíc lidí.  Velkým problémem kromě jídla je ve Venezuele totiž zdravotnictví, které je bez peněz a zoufalí lidé vyhledávají lékaře u svých západních sousedů.

Srdceryvný příběh vypráví čtrnáctiletá hubená dívka Daniela, která onemocněla rakovinou kostí. Ještě před pár lety by na chemoterapii mohla docházet ve Valencii, kde žije. Jenže kvůli ekonomické krizi léčba není dostupná a lékaři se museli uchýlit k radikálnímu kroku. Aby se rakovina nerozšířila, amputovali ji nohu. Drastické řešení jen dokresluje, jak hluboká venezuelská krize je. „Jako pro otce a lékaře je to pro mě dramatická situace, když musí amputovat čtrnáctiletému dítěti nohu. Šance na přežití v latinskoamerických zemích by byla 70 procent, ale tady je to kvůli nedostatku vybavení, které stanoví brzkou diagnózu, jen 30 procent,“ vypráví doktor Ruben Limas.

360p 240p
Násilné potlačování protestů ve Venezuele pokračuje.

Daniela vzpomíná na to, jak hrozně trpěla, než ji lékaři sdělili diagnózu – rakovinu kostí. Pak její rodiče odjeli do Caracasu sehnat léky, jenže byly moc drahé. Daniela nyní sedí ve studené, ale čisté a upravené nemocnici ve Valencii. Amputovanou nohu stále cítí. Zdravotnický personál ukazuje novinářům ze CNN prázdné skříňky a šuplíky. V nemocnici nemají ani na dezinfekci, což vedlo k nárůstu infekcí.

Jeden muž má z nedávných protestů otevřenou ránu v hrudníku, z ní mu trčí trubice, která vede do obyčejné uříznuté lahve.  Protesty jsou na denním pořádku stejně jako jejich násilné potlačování. Stačí jen pohled na ulice Valencie a je naprosto jasné, že situace je alarmující. U silnice leží tělo zastřeleného muže. Shlukují se kolem něj lidé i policie.

Hugo Chávez se stal polarizující figurou, na jednu stranu bojoval za chudé, na druhou stranu byl autokrat. Když nastoupil do čela Venezuely, měl do jisté míry štěstí. Ceny ropy byly vysoké a země měla tak nespornou výhodu. Nachází se tam totiž největší zásoby ropy na světě a penězi z této komodity mohl prezident financovat rozsáhlé sociální programy. Politika nesla své ovoce, zaměstnanost se zvýšila, rozšířila se dostupná zdravotní péče, zlepšilo školství pro chudé. Jenže vzrostl státní dluh a ze zahraničí přestali proudit investice. Hugo Chávez byl totiž nečitelný a nevypočitatelný.

Když v roce 2013 zemřel Chávez na rakovinu, zanechal za sebou zemi s ústavou, která rozšířila moc prezidenta, zakazovala privatizovat zásoby ropy, přiznávala 54 procent půdy Indiánům a dala volební právo příslušníkům armády.

Jeho nástupce Nicolás Maduro, kterému chybí kromě peněz z ropy i charismatický Chávezův projev, zastihly klesající ceny ropy a s ekonomikou to začalo jít z kopce. V současné době dosahuje nekontrolovatelná inflace meziročně 800 procent. Policie zatýká pekaře, kteří z mouky pečou croissanty a jiné sladké pečivo. V zemi totiž nejsou základní potraviny, natož hygienické pomůcky jako toaletní papír. Venezuelané kvůli nedostatku  potravin léků a paradoxně i benzínu utíkají do Kolumbie nebo Brazílie.

Ve Valencii v chudinské čtvrti vedle vytékající kanalizace žije rodina Diasových. Tam je nedostatek základního vybavení všudypřítomný. Za závěsy domu rodina připravuje z kokosů sladkosti, které prodává. Dům je lepkavý a špinavý, přesto dnes slaví rodina výjimečný den. Mají poprvé v tomto týdnu rýži. Gayla Salazarová vysvětluje reportérům CNN nadšení svých dcer, obvykle dostávají jen juku, takže i suchá rýže je příjemná změna.

Denis Ester Diasová, ženská hlava rodiny, dodává, že cukr a kokos koupila za 1500 bolívarů. Na černém trhu mají hodnotu zhruba 7 korun, ale v reálném životě je to neuvěřitelně moc peněz.

„Můj manžel nepracuje,“ popisuje Diasová. „A co vydělá (když pracuje) není dost – 200 bolívarů za týden. To je kolem 13 kokosů.“ Chudobu dokresluje nejmladší člen rodiny, tříletá Jennifer. Ta totiž doposud nepoznala nic jiného než nouzi. Chlubí se, že mají dva ananasy. Otevře lednici, v ní stojí dva seschlé plody, jinak je zcela prázdná. V domě není elektřina ani voda. Pro vodu musí chodit ven a je drahá.

„Vezmu pro holky rýži a několik vajec,“ říká Salazarová. Když pracuji víc, zkusím sehnat víc jídla. Všechno je ale tak drahé. Jeden karton mléka stojí 35 tisíc bolívarů. Na to musí jejich dědeček pracovat více než 10 dnů.

Venezuelská vláda viní ze situace pokles cen ropy a zákeřnou činnost opozice a Západu. Tvrdí, že nepřátelská zahraniční média situaci dramatizují. Pro rodinu Diasových je ale chudoba a hlad denní realitou. Kdysi k Hugo Chávezovi chudí vzhlíželi, konečně se za ně někdo v příjmově tak nerovné zemi postavil. S nadějí jej sledovali také intelektuálové. Možná právě to měl být model nové levice, která pomůže chudým v nespravedlivém světě. Populismus, utrácení a obviňování Západu zemi bohatství s tak neskutečně velkým potenciálem nepřinesly. Miliony lidí Venezuely teď  živoří a mají se hůř než před dvaceti lety. Chávezův nástupce ale vypsat nové volby nehodlá.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek