Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Obrovský hlad, vraždy a znásilňování. Obyvatelé Jižního Súdánu zažívají peklo na zemi

Obrovský hlad, vraždy a znásilňování. Obyvatelé Jižního Súdánu zažívají peklo na zemi

Po letech úsilí o nezávislost se v roce 2011 stal Jižní Súdán samostatným státem, už od počátku svého založení však zemí zmítá etnické násilí, které v roce 2013 vygradovalo v občanskou válku mezi etniky Dinků a Nuerů. Podle OSN je země na prahu genocidy, násilí přitom odnášejí hlavně civilisté. Největší krutosti na vlastním obyvatelstvu páchají vládní síly, které „zabíjejí civilisty dům od domu“. Lidé zde žijí ve věčném strachu o svůj život a bez dodávek potravin se země ocitá na pokraji hladomoru. „Nevíš, co se stane za tři hodiny. Nevíš, jestli budeš žít, jestli budeš jíst. Nevíme, co se stane. Prostě jen počítáme dny,“ říká pro televizi CBC zdravotní sestra z hlavního města Juba.

„Víme jistě, že bylo zabito mnoho lidí kvůli jejich etnické příslušnosti nebo etnickým vztahům,“ říká pro kanadskou televizi CBC vrchní úředník OSN pro lidská práva v Jižním Súdánu Eugen Nindorera, který v polovině dubna přijel do města Wau na severozápadě země poté, co se objevily zprávy o masovém zabíjení civilistů ze strany vládních sil prezidenta Salva Kiira, který pochází z etnické skupiny Dinka. Právě zde se totiž odehrávala ta největší zvěrstva.

„Děti jsou zabíjeny, ženy znásilňovány a muži stříleni,“ říká pro CBC jedna z žen, která v táboře nedaleko města Wau našla bezpečí. Nedaleko Wau totiž vznikl uprchlický tábor, kde pod ochranou OSN našlo útočiště asi 40 tisíc lidí.

Svůj příběh popsala televizi CBC i 27letá Angelina Michelová, které do domu vtrhli vládní vojáci a po jejím bratrovi požadovali peníze. Když řekl, že žádné nemá, obvinili ho z podpory povstalců a zastřelili ho. Ona i její čtyři děti z domu utekly. „Kdyby nebylo dětí, do domu bych se vrátila, i kdyby to znamenalo smrt.“

Podobné tragédie zažilo mnoho dalších lidí z uprchlického tábora. „Říkají, že podporujeme povstalce. Proto zabíjejí civilisty dům od domu,“ říká Urban Wol, který spolu s manželkou a novorozeným synem utekl do uprchlického tábora nedaleko Wau.

Strach ze smrti ovládá Jižní Súdán od propuknutí občanské války v roce 2013, kdy se prezident Salva Kiir z etnické skupiny Dinka rozešel s viceprezidentem Riekou Macharem, který patří k Nuerům. V srpnu 2015 dosáhli znepřátelení politici dohody o příměří, boje v zemi ale pokračují. Během občanské války přišly o život desítky tisíc lidí a více než 1,6 milionu obyvatel bylo kvůli konfliktu nuceno opustit své domovy.

„Podle nás byla většina násilí spáchána vládními silami,“ tvrdí Nindorera. Vláda to ale popírá a obviňuje západní novináře, že píšou reportáže z Jižního Súdánu, aniž by opustili své hotelové pokoje.

720p 480p 360p 240p
Hladomor

„Když mají hlad, tak spí“

V důsledku občanské války stojí Jižní Súdán také na pokraji hladomoru. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství je asi polovina z jedenáctimilionového obyvatelstva ohrožena kvůli nedostatku potravin. Situace je nejhorší na území ovládaném rebely, které je od zbytku země odříznuto a potraviny se sem nemají jak dostat. Jedinou záchranou jsou letadla, která sem jednou za čas shodí pytle s jídlem od Světového potravinového programu. Jídla ale pro všechny stále není dostatek.

„Když jsou velmi hladoví, tak spí,“ říká pro CBC o svých dětech 32letá Aliza Nyakumaová, jejíž manžel byl zastřelen, když vládní vojáci v roce 2016 zaútočili na jejich vesnici a spálili ji na uhel. „Já jdu pak ven sbírat listy stromů. Tak moje děti přežívají. Jíme také vodní lilie,“ dodává. Z letadel má strach – bojí se, že patří nepříteli. Uklidní se, až když se otevře spodek letadla, aby na zem vysypalo zásoby jídla.

„Distribuce potravin nemůže být kvůli bezpečnostní situaci pravidelná. Katastrofu můžeme jen zmírnit, ale bez míru bude pokračovat,“ říká šéf Organizace OSN pro výživu a zemědělství v Jižním Súdánu Serge Tissot. Inflace navíc v zemi dosahuje obřích rozměrů a potraviny jsou drahé. I když tedy lidé mají možnost dostat se na kilometry vzdálené trhy, koupit si zde jídlo si většinou dovolit nemohou.

Státní dětská nemocnice v hlavním městě Juba už dnes dětmi trpícími akutní podvýživou praská ve švech. „Nemáme místo, nemáme lůžka, nemáme matrace,“ říká zdravotní sestra Betty Achanová, která nedostala výplatu už tři měsíce. „Nejsou peníze ani jídlo, dokonce ani na trhu. A všichni jsou v Jubě, protože okraje města jsou příliš nebezpečné. Takže se všichni tísní na jednom místě,“ řekla pro CBC s tím, že osud místních lidí je nejistý. „Nevíš, co se stane za tři hodiny. Nevíš, jestli budeš žít, jestli budeš jíst. Nevíme, co se stane. Prostě jen počítáme dny.“ 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek