Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Oficiálně tady nejsme." Po boku ukrajinské armády bojuje krajní pravice

„Oficiálně tady nejsme." Po boku ukrajinské armády bojuje krajní pravice

Podle oficiálních prohlášení politiků je na ukrajinské bojové linii nenajdete, praxe je ale jiná. Řeč je o bojovnících krajně pravicového Pravého sektoru, kteří se střetávají po boku ukrajinské armády s proruskými separatisty. Jejich zapojení do konfliktu přitom ve výsledku nahrává Moskvě. Jejich význam nadhodnocuje a vytahuje problematickou historii některých Ukrajinců za druhé světové války.

Džíp se pomalu blíží k bojové linii. Uvnitř sedí se zbraní v ruce Miša, Monarcha a Dinamo. Dojedou až k checkpointu ukrajinské armády. Správně by se dál dostat neměli. Vojáci na ně ale jen mávnou a nechají je projet. A to i přesto, že černo-červená vlajka, která vlaje za jejich SUV, ukazuje, že patří k Pravému sektoru, ultranacionalistické skupině, která má na frontu vstup zakázán. V praxi ale pomáhá držet linii na východní hranice země, popisuje reportáž Washington Post.

„Oficiálně tady nejsme,“ popisuje třicátník s bojovým jménem Monarcha. Jiné prozradit nechce. „Politici říkají, že jsme byli stažení. Ale na východě věci fungují jinak. S vojáky máme dobrý vztah. Máme stejného nepřítele,“ míní.

„Jsme ukrajinští partyzáni,“ doplňuje ho Miša. „Politici se bojí, že ve chvíli, kdy skončí válka, se vrátíme do Kyjeva a zbraně namíříme proti nim. A to bychom měli,“ říká.

Navzdory oficiálním projevům ukrajinských politiků bojují ultrapravicové milice proti separatistům podporovaným Moskvou. Může za to i špatný stav ukrajinské armády. Když válka v roce 2014 vypukla, oficiální armáda byla zdecimovaná desítkami let korupce. Pomoc „dobrovolníků“ tak využila. Brzy ale zjistila, že neformální jednotky nejde příliš kontrolovat. Téměř všechny tak časem začlenila do ukrajinských státních sil. Pravý sektor, který se v době ukrajinské revoluce zformoval z nejtvrdšího jádra protestujících a krajně pravicových stran, se ale podrobit odmítl. Podle odborníků má dnes organizace tisíce členů, stovky z nich jsou zapojení do bojů.

„Obecně se ví, že armáda kontroluje bojovníky Pravého sektoru. Každý jejich krok je koordinován s ukrajinskými veliteli."
Vjačeslav Lichačev, odborník na pravicový extremismus

A na východní hranici míří noví rekruti. „Obecně se ví, že armáda kontroluje bojovníky Pravého sektoru,“ vysvětluje odborník na pravicový radikalismus Vjačeslav Lichačev. „Každý jejich krok je koordinován s ukrajinskými veliteli,“ říká.

V dlouhodobém výhledu se může Kyjevu spolupráce s Pravým sektorem velmi nevyplatit. Samotná existence organizace podrývá ukrajinskou pozici v Evropské unii. A pokud by někdy došlo na mírové rozhovory, odmítla by skupina zřejmě jakýkoliv kompromis a hnala by region spíše do dalšího konfliktu. S tím, jak nyní ožívají boje na hranici se separatistickými územími a sílí obavy, jaké vztahy naváže americký prezident Donald Trump s Ruskem, to nevypadá, že by Kyjev proti bojovníkům Pravého sektoru výrazně zakročil.

Neoficiální partnerství ale náhravá i Rusku, jehož státní média organizaci démonizují a přehánějí její důležitost. Vykreslují ji jako vojenské křídlo (fiktivní) fašistické junty. Moskva pak jednoduše odkazuje na problematickou historii extrémní pravice na Ukrajině. Během druhé světové války někteří ukrajinští nacionalisté bojovali proti nacistům, jiní ale po boku Němců páchali zvěrstva.

Mezi bojovníky poblíž městečka Marjinka, na dohled od separatisty drženého Donětsku, najdete i cizince. Třeba italského neonacistu nebo mladého Nizozemce. Přivedla je sem touha po dobrodružství. „Tohle je Evropa, můj domov. Ale vlády nás nenechávají bojovat,“ říká Giuseppe Donene. Evropa podle něj ztrácí svou identitu: kvůli muslimským a africkým migrantům. A právě na Ukrajině prý může vyjádřit svůj postoj. „Děje se tady něco velkého. Za to stojí bojovat,“ popisuje novinářům. Čtyřicátník má zkušenosti, v oblasti soukromé bezpečnosti pracoval v Iráku, Súdánu nebo Sýrii. Teď si bere každých pár měsíců volno, aby se mohl vydat na Ukrajinu.

To dvaadvacetiletého Nizozemce si dobírají jako klasického válečného turistu. „Moje máma neví, že tu jsem. Možná jí pošlu fotku granátu. Už je zvyklá na to, že občas zmizím,“ popisuje. Na rozdíl od italského spolubojovníka nemá zkušenosti prakticky žádné. Velitel jednotky Ivan Borisenko ale vítá i jeho. „Jasně, nizozemský kluk neví jak používat zbraň. Ale to se brzy naučí,“ míní.

Opozice Pravého sektoru vůči ukrajinským vládnoucím elitám je pro Kremlin velkou výhrou. Bojovníci můžou být zneužívání přímo nepřítelem, proti kterému bojují. „Krajně pravicoví radikálové jsou plodnou půdou pro ruskou kampaň na destabilizaci Ukrajiny,“ říká Lichačev. „Jejich ideologie je jasně antiruská, ale sdílí s Moskvou stejné cíle,“ připomíná.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek