Poletí Trump do Moskvy? Jeho lidé mu to chtějí zakázat

Poletí Trump do Moskvy? Jeho lidé mu to chtějí zakázat

Spolu s nástupem Donalda Trumpa do úřadu má nastat nová kapitola ve vztazích USA s Ruskem. Po jeho telefonátu s Vladimirem Putinem se mohlo zdát, že se vztahy obou zemí zlepší. Ruská media dokonce začala spekulovat o Trumpově návštěvě v Moskvě, která by se měla uskutečnit na začátku příštího roku. Od roku 2009, kdy byl v Moskvě Barack Obama, by tam americký prezident zavítal poprvé. Věci ale možná nebudou mít tak rychlý spád.

Donald Trump několikrát zopakoval, že by vztahy USA a Ruska rád „normalizoval“. Zpravodajský server Politico ovšem kontaktoval desítky funkcionářů evropských vlád, amerického Kongresu a také lidi z Trumpova týmu. Výsledek je poměrně jednoznačný: Návštěva v Moskvě není příliš pravděpodobná a s nějakým zlepšením bilaterálních vztahů také není možné počítat. Alespoň prozatím.

„Trump to nemůže udělat jen na základě vlastního rozhodnutí,“ řekl Politicu akademik Stephen Cohen, který dlouhodobě podporuje snahy za lepší vztahy Ruska a USA. „Vůbec nevíme, jestli nějaké partnerství mezi oběma zeměmi může existovat,“ doplnil.

Cohen odpovídal zrovna ve chvíli, kdy Rusové oznámili, že se chystají přesunout jaderné střely do své evropské enklávy kolem Kaliningradu. „Situace se vyostřuje,“ řekl Putin v rozhovoru s americkým režisérem Oliverem Stonem. Analytici v současnosti očekávají, že Putin nabídne Trumpovi vojenskou spolupráci v boji proti samozvanému Islámskému státu. Ruské vojenské operace v oblasti se přitom Islámskému státu vyhýbají a soustředí se na boj proti syrským rebelům, z nichž některé vojensky podporují Spojené státy.

Usmíření, které nebude zadarmo

Dá se ovšem očekávat, že výměnou za vojenskou spolupráci bude Putin chtít americké uznání anexe Krymu, ukončení sankcí namířených proti Rusku a snížení počtu amerických vojáků v Evropě. Putinův mluvčí Dmitrij Peskov agentuře AP řekl, že „zpomalení nebo stažení vojsk NATO od ruských hranic by mohlo vest k uklidnění v Evropě“. Taková dohoda by ovšem na obou stranách Atlantiku vzbudila pořádný rozruch.

„Armáda tomu nevěří, ministerstvo zahraničí tomu nevěří, zpravodajské služby tomu nevěří, republikáni tomu nevěří a nikdo z našich spojenců tomu také nevěří,” řekl bývalý americký velvyslanec při NATO Ivo Daalder. Podobně smýšlí i šéf vojenského výboru NATO a český generál Petr Pavel. „Je těžké smýšlet o Rusku jako o zemi, s níž můžeme uzavírat dohody, aniž bychom slevili ze svých principů,“ uvedl.

První Trumpovou překážkou ve vstřícnější politice k Rusku ovšem budou jeho poradci. Budoucí viceprezident Mike Pence v říjnu uvedl, že „ruské provokace se musí potkat s americkou silou.“ Trumpův nominant na šéfa CIA Mike Pompeo pro změnu prohlásil, že americká reakce na ruské manévry na Ukrajině byla příliš slabá.

V současnosti je ovšem velmi obtížné zjistit, co si Trump vlastně myslí. Důvěryhodné zdroje server Politico tvrdí, že hodně o postojích nového prezidenta napoví výběr nového ministra zahraničí. Mohl by to klidně být Mitt Romney, který před čtyřmi lety nazval Putina „násilníkem“ a Rusko americkým nepřítelem číslo jedna.

Pokud by se i přesto chtěl Trump s Ruskem usmiřovat, pravděpodobně narazí v Kongresu. Republikánští kongresmani kritizovali dlouhé měsíce Baracka Obamu za nedostatečnou odpověď na ruskou anexi Krymu. Nedá se předpokládat, že svůj názor náhle změní. Trumpovi lidé se přitom již jednou kvůli Rusku do konfliktu s významnými republikány dostali. V červenci členové jeho týmu zablokovali republikánskou výzvu, aby Američané posílali více zbraní na Ukrajinu.

Samotný Trump byl k uznání anexe Krymu poměrně přístupný. „Víte co? Podle toho, co se ke mně doneslo, lidé na Krymu mají blíže k Rusku. A na to musíte myslet,“ řekl v červenci ABC News. Kongres ovšem celý problém vidí úplně opačně. Když v březnu 2015 hlasoval o posílání zbraní ukrajinské vládě, návrh prošel v poměrů 348:48.

Nový americký prezident tak nakonec může dopadnout úplně stejně jako Barack Obama. Od něj se rovněž po návštěvě Moskvy v roce 2009 očekávalo vylepšení vztahů s Ruskem. „Pamatuji si ta velká očekávání před sedmi lety. Výsledek byl nakonec naprosto opačný,“ řekl německému deníku Die Welt bývalý ruský ministr hospodářského rozvoje Alexej Uljukajev.