Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Před dvěma lety přecházelo tuto německou hranici 10 tisíc uprchlíků týdně. Vítali by je dnes?

Před dvěma lety přecházelo tuto  německou hranici 10 tisíc uprchlíků týdně. Vítali by je dnes?

Už dva roky uplynuly od vrcholu uprchlické krize, kdy hranici mezi Německem a Rakouskem u města Wegscheid za šest týdnů překročilo přes 60 tisíc uprchlíků. Situace je nyní prý už mnohem klidnější. A názor lidí se tady nezměnil – uprchlíky by prý vítali stejně srdečně jako v říjnu 2015, když je při příchodu objímali a dětem rozdávali plyšové medvídky. Přestože názor většinové veřejnosti v Německu je prý stejný, úřady postupují tvrdě. Začleňování uprchlíků brání řada administrativních překážek a deportace hrozí i těm, kteří si už našli práci a úspěšně se asimilovali.

Situace před dvěma lety byla podle místního starosty Josefa Lamperstorfera kritická. Přes hranice proudily nekontrolovaně davy uprchlíků a kvůli nepřipravenosti místních hrozily úrazy i ušlapání. Situace se brzy dostala do médií, takže regionální i státní pomoc na místo dorazily včas, než se stihlo někomu něco stát. Přechody a odvážení uprchlíků začalo být organizovanější. Přesto starosta Wegscheidu tvrdí, že už by něco podobného nechtěl zažít.

Přímo v 5tisícovém městečku zůstaly čtyři syrské rodiny. Mezi ně patří i Aljumaasovi, manželský pár se dvěma dcerami. Otec Mahmúd přišel do Německa už v roce 2015, jeho manželka s dcerami o rok později. Obě dívky už mluví perfektně německy bez cizího přízvuku a chodí do místní školy. Přestože Mahmoud říká, že místní je přijali s otevřenou náručí, starost mu dělá protiimigrační politika, kvůli které se obává možné deportace. Rodina zatím získala uprchlický azyl.

„Chtěl bych se zeptat německých politiků: Jsme uprchlíci, nebo se máme integrovat? Pokud se máme integrovat, znamená to, že po nějaké době by se z nás měli stát Němci a mělo by to znamenat, že už nebudeme uprchlíci,“ říká pro německou televizi Deutsche Welle Mahmúd. Naráží tím na nejistotu, že i přes úspěšné začlenění do společnosti se uprchlíci stále obávají, jestli je německé úřady jednou nepošlou zpátky.

A bojí se i mladík Masih Rahimi, který bydlí s rodinou v bavorském Pasově. Ihned po příchodu do Německa získal místo v IT firmě. Začlenil se do místní komunity a hraje dokonce za zdejší fotbalový tým. „Pokud by tady nebyl, byl by to pro nás skutečný problém. Vede vlastní projekty, a kdyby musel odejít, bylo by to jako ztratit důležitý kus naší firmy,“ tvrdí Masihův šéf Fritz Audebert. I přes úspěšnou integraci ale afghánskému mladíkovi úřady neprodloužily uprchlický azyl, jeho příbuzným však ano. Zatím dostal ještě roční odklad, co se ale stane potom, netuší.

Že mezi postojem německé veřejnosti a německých úřadu se rozevírají stále více nůžky, potvrzuje i Marina Lessigová, která pracuje v mnichovské organizaci, která pomáhá uprchlíkům. Místní se podle ní k běžencům stále chovají stejně vřele a nápomocně jako před dvěma lety. Změnily se ale úkoly organizace. V roce 2015 šlo hlavně o prvotní zajištění pomoci lidem, kteří se bez ničeho ocitli daleko od domova. Nyní organizace pomáhá uprchlíkům s hledáním práce a bydlení a snaží se ulehčit jejich integraci. „Dokonce v případech, že je jisté, že lidé nebudou deportováni, máme problém najít jim vhodné zaměstnání a bydlení, protože zaměstnavatelé se cítí nejistě a obávají se, že stejně odejdou,“ vysvětluje Lessigová. Právě nejistá budoucnost tak podle ní brání snazší integraci.

Novináři se ptali také místních, kteří se shodli na tom, že začleňování jejich nových sousedů se daří dobře a region se s uprchlickou krizí vyrovnal. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek