Čínský prezident Si Ťin-pching, kterému čínští komunisté na konci října udělili titul “vůdce” (před ním jej získali jen čtyři tamní soudruzi včetně Mao Ce-tunga), je muž se dvěma úkoly. Prvním z nich je očištění Čínské komunistické strany od korupce. Druhým úkolem je reforma ekonomiky. Pokud se ale prezident bude nadále soustředit zejména na očistu a posílení zkorumpované leninistické státní strany, nemusí být tyto dvě snahy slučitelné. Ve svém komentáři to píše respektovaný analytik Martin Wolf z Financial Times.
Před dvěma lety Si Ťin-pching popsal hlavní výzvy, kterým Čína čelí, takto: „Korupce v regionech a jednotlivých ekonomických sektorech je navzájem propojená. Počet takových případů roste. Výměna moci za moc, moci za peníze a moci za sex je častá. Úmluvy mezi úředníky a byznysmeny a nadřízenými a podřízenými jsou značně spletité,“ řekl nejmocnější muž Číny.
Kamarádíčkové
Tato obvinění nicméně mohou vyznít poněkud sebestředně. Jak ve vynikající knize China’s Crony Capitalism (Čínský kamarádíčkovský kapitalismus) uvádí její autor Min-sin Pchej, je náramně snadné používat obvinění z korupce jako kladivo na své protivníky. Je to efektivní zejména kvůli tomu, že je to přijatelné. Podle profesora Pcheje důkazy, které předložily čínské úřady, ukazují, že korupce „ohýbá“ ekonomiku, poškozuje státní správu a připravuje komunistickou stranu o její sociální rozměr.
