Reportáž: Návrat do džungle. Calais srovnalo tábor migrantů se zemí, přichází ale noví

Markéta Žižková, Lucie Bednárová

Na travnatém svahu za svodidly poposedává necelé desítka mladíků. Podle vzhledu zřejmě z Afriky. Možná přišli obhlédnout terén. Čekají na svou příležitost, jak se dostat do Británie. Na dálničním nadjezdu projíždí jeden kamion za druhým – způsob, jak se přes kanál dostat. K běžencům se po silnici blíží policejní auto znamenající kontrolu dokladů. Jeden z mála výjevů, který v nenápadném francouzském městečku na pobřeží kanálu La Manche prozrazuje, že místo je přestupní stanicí pro tisíce migrantů na jejich cestě do Spojeného království. Ulice Calais jsou v deštivém květnovém počasí opuštěné. Občas po nich projde starší pár, většinou britští turisté. Místní se o migrantech bavit nechtějí. „Ne, to opravdu ne,“ odmítají naše otázky v místní kavárně a pozorují novinářskou návštěvu podezřívavým pohledem až do chvíle, kdy zaplatí a odejde. 

Ospalá severofrancouzská obec se v posledních letech stala jedním z nejpřísněji střežených míst v zemi. Přístav, kde se naloďují kamiony i osobní auta na trajekt do Británie, je obehnán vysokými ploty s ostnatým drátem na vrchu. Vše pod nepřetržitým dohledem kamer. Poblíž hlídkují plně vyzbrojení policisté se samopaly.

Dramatické televizní záběry ukazující tisíce migrantů okupujících město se ale míjí se současnou realitou. Na člověka cizího vzhledu v podstatě nenarazíte. Nechvalně proslulé tábořiště migrantů, které se pomalu měnilo v malé město se svým vlastním životem, srovnaly úřady loni na podzim se zemí. Na místě takzvané džungle dnes stojí jen cedule upozorňující na přísný zákaz vstupu, natož jakéhokoliv kempování. Oblast, kterou zabíraly stany, v nichž žilo až osm tisíc běženců, bagry vyklidily. Zůstala jen planina. Na druhé straně rámuje neutěšený pohled několikaproudá silnice a opět plot s ostatním drátem.

Migranti v Německu vraždí a média o tom lžou, je to horší než za komunismu, říká Bystroň z AfD

sinfin.digital