Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Roky tajně zajišťoval Kim Čong-unovi přísun peněz. Nyní odhaluje, proč sankce vůči KLDR nefungují

Roky tajně zajišťoval Kim Čong-unovi přísun peněz. Nyní odhaluje, proč sankce vůči KLDR nefungují

Desítky let marného obchodního boje. Tak se dají popsat snahy států i nadnárodních organizací jako je OSN o ekonomickou izolaci KLDR pomocí sankcí. Ty však nejenže nemají viditelný vliv na život v přepychu čelních představitelů totalitního režimu, ale navíc ani na jejich snahy o budování jaderného a raketového programu, kterým chtějí vyhladit imperialistický Západ.  

Sisyfovská práce, která nemá reálného dopadu ani co by se za nehet vešlo. Tak popisuje sankce, které na Severní Koreu pravidelně uvalují jednotlivé mocnosti i Organizace spojených národů, severokorejský uprchlík Ri Jong Ho v rozhovoru pro deník Washington Post. „Sankce jsou jen formální,“ tvrdí. „Třeba já jsem byl na sankčním seznamu roky a nikdy jsem žádné omezení nepocítil,“ tvrdí.

Ri Jong Ho přes tři dekády pracoval pro kdysi tajnou sekci Pokoj 39 (někdy označovanou i jako Kancelář 39), která je zodpovědná za dolarový přísun peněz pro samotného Kim Čong-una. Tyto peníze jsou sháněny jak legálními cestami, tak i těmi nelegálními – například hackerskými útoky, pašováním drog či paděláním bankovek.

„Nikdy jsme kvůli sankcím nebyli v jakýchkoliv problémech. Místo toho jsme uskutečnili náš první jaderný test již v roce 2006,“ tvrdí přeběhlík Ri. Vysvětlení, proč sankce nefungují, je údajně poměrně prosté.

Aby měly nějaké sankce OSN smysl, je třeba, aby prošly Radou bezpečnosti OSN. Jenže tam všechna zásadní opatření vetuje buď Rusko, nebo hlavní politický a ekonomický spojenec KLDR Čína. Jakékoliv nařízení se tak, aby prošlo, musí nejprve předem okleštit, čímž ztratí svou sílu.

Podstatné je i to, kam přesně sankce míří. „Vzhledem k tomu, že Severní Korea je jeden velký státní podnik, je pro ní poměrně jednoduché společnosti, které se najednou ocitnou na sankčním seznamu, přejmenovat, a pokračovat v jejich byznysu,“ poodkrývá oponu Ri. Čínští spojenci Severokorejců se sankcí rovněž nebojí. „Mí čínští obchodní partneři rovněž chtěli vydělávat peníze, takže sankce moc neřešili. Když jim čínská vláda nařídila, aby přestali, tak toho na několik dní nechali, a poté se zase k byznysu vrátili,“ popisuje přeběhlík.

To si uvědomují i USA, kterým s čínskými společnostmi došla trpělivost, a proto některé z nich umístili za obchod se Severokorejci na vlastní sankční seznam.

„Pokud Čína, Rusko a USA nebudou v ohledu severokorejských sankcí plně spolupracovat, bude nemožné Severní Koreji jakkoliv ublížit,“ je přesvědčený Ri. Podle něj je nejlepší cesta, jak severokorejský jaderný program západem kontrolovat jednoduchá – zasednout za jednací stůl. Vůle k tomu, i přes mnoho přešlapů a provokací z poslední doby, předběžně existuje – prezident Donald Trump, který se rád prezentuje jako schopný vyjednavač, dříve řekl, že by byl setkáním se svým protějškem z KLDR poctěn, severokorejský režim rovněž naznačil zájem o takové rozhovory.

„Myslím si, že by zde mělo dojít k vrcholnému setkání mezi představiteli USA a KLDR, aby si vyřešili své problémy,“ uzavírá Ri s tím, že i když diplomatický úspěch není nijak pravděpodobný, i malá šance se počítá.

Ri se rozhodnul přeběhnout v roce 2014, poté, co Kim Čong-un nechal popravit svého strýce Čang Song-tcheka. Ten byl totiž mimo jiné i tím, kdo řídil ekonomickou spolupráci s Čínou a společně s ním bylo odstraněno i mnoho jeho podřízených. Ri se obával, že bude další v pořadí, a proto dezertoval, nejprve do Jižní Koreje, poté do USA.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek