V době zvýšené nenávisti vůči uprchlíkům a muslimům je zde stále i jiná skupina, která diskriminací a stíháním trpí už staletí. Kvůli současným náladám se na minoritu Romů možná zapomíná, pocit křivdy u ní ale zůstává. Dokládá to i příklad romské komunity v Kosovu. Zdejší si stěžují na nespravedlnost a přehlížení. Po občanské válce na sklonku tisíciletí skončili Romové v nouzových táborech, které zajistila Organizace spojených národů (OSN). Bohužel se nacházely v blízkosti dolů těžkých kovů. Velká část komunity po letech vystavení škodlivinám trpí trvalými následky a rodí se jim děti s různými postiženími. Snaží se najít spravedlnost, zatím se jim ale nedaří.
V konfliktu mezi lety 1998 a 1999 stáli údajně Romové na straně Srbů. Po válce pak prý čelili střetům s Albánci, a proto se někteří z nich dobrovolně přesunuli do táborů, které v místě postavila OSN. Původně zde měli strávit jen asi 45 dnů. Jejich pobyt se ale protáhnul na šest let.
Během nich si lidskoprávní aktivisté všimli, že některým dětem černají dásně, bolí je hlava, mají vysoký tlak a potíže s učením. Přišlo se na to, že 80 procent zdejší půdy obsahuje škodliviny a lidé se tu přiotrávili olovem. OSN tábory okamžitě evakuovala. Po šesti letech už ale podle webu France 24 bylo pozdě.
Většina dětí měla v těle hodnoty olova nad normou a specialista Klaus-Dietrich Runow zjistil z jejich vlasů, že obsahují „největší množství těžkých kovů, které se kdy ve vzorcích vlasů objevilo”.
Kromě zdravotních komplikací obyvatel táborů se znečištění přeneslo i na nově narozené děti. „Můj syn se narodil postižený, nedokáže hýbat nohama,” popisuje 58letý Veli Jashari. Také jeho druhý syn, ačkoli se narodil až poté, co rodina tábor opustila, je postižený. Za vše prý může otrava olovem. Žádné bližší zkoumání účinku otravy se ale zatím neuskutečnilo. A právě to považují Romové za diskriminační.
