Ruské stíhačky Su-57 jako předražený a nechtěný létající komplex méněcennosti

Ondřej Fér

Nad syrským bojištěm se s pravděpodobností hraničící s jistototu prohání nový typ ruské stíhačky. Stroj páté generace nese oficiální označení Suchoj Su-57 a jeho ostré nasazení není ničím jiným než typicky velmocenskou reklamní kampaní. Jejím účelem je přimět potenciální zájemce, nyní zejména Indii, aby si tyto stroje nakoupili. O nové suchoje totiž nikdo příliš nestojí, a to nejen na mezinárodním trhu, ale dokonce ani v ruských ozbrojených silách.

Stíhačka páté generace Suchoj Su-57 je technologicky i nákladově mimořádně komplikovaný stroj. Kus vyjde na sto milionů dolarů, přitom je každý stroj prošpikovaný přístroji, jejichž hodnoty, zejména odolnost a schopnost absorbovat elektromagnetické šoky, je diskutabilní. Ruští generálové chtěli letoun se vzletovou vahou kolem pěti tun a nosností zbraní zhruba dvě tuny. Představovali si, že pro vedení potenciálních budoucích operací budou potřebovat větší množství malých, konstrukčně jednoduchých, výkonných a odolných strojů. V podstatě se hledal legendární MiG-15 pro jednadvacáté století. Pak se ale do vojenského plánování zamíchala politika a skončilo to tak, jak to skončit muselo. Malérem.

Někdy kolem roku 2001 totiž nejvyšší politická místa dospěla k názoru, že Rusko potřebuje protiváhu tehdy dokončovaného amerického projektu F-22 Raptor. Potíž je, že aby se ozbrojená moc mohla pouštět do prestižních soubojů, potřebuje mít dostatečně robustní a výkonnou surovinovou, technologickou a ekonomickou základnu.

Nejnovější stíhačky páté generace. Rusko prý nasadilo v Sýrii „neviditelné“ Su-57

sinfin.digital