Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Rusové stále víc sázejí na ropnou diplomacii v nestabilních regionech. Může se jim to vymstít

Rusové stále víc sázejí na ropnou diplomacii v nestabilních regionech. Může se jim to vymstít

Rusko v posledních měsících rozehrává odvážný politicko-ekonomický gambit. Stále častěji totiž využívá ropu jako nástroj svojí zahraniční politiky na trzích, které mají k politické stabilitě velmi daleko. Skrze státní energetickou společnost Rosněfť se Rusko snaží vyplňovat místo na světové scéně poté, co se Američané pod taktovkou Donalda Trumpa z globálního pódia v mnoha směrech stahují. Pod vlivem ekonomických sankcí nicméně musí Rosněfť čím dál více cílit na politicky a ekonomicky třaskavé regiony, které zemi sice mohou přinést na jedné straně plusové body v zahraniční politice, ale na straně druhé i výrazné ekonomické ztráty.

Kuba, Egypt, Vietnam, ale také Venezuela či Blízký východ. Přítomnost ruské energetické společnosti Rosněfť je citelnější na stále více trzích, které lze jako politicky stabilní označit jen stěží. Tato ekonomickými sankcemi vynucená strategie Ruska kromě ekonomického potenciálu často představuje i značný politický zisk, nicméně rozhodně není bez rizika.

Vysoká sázka na venezuelskou ropu

Snad největší ruskou ropnou sázkou posledních několika let je Venezuela – země s největšími ropnými zásobami na světě. Rosněfť vedená blízkým přítelem prezidenta Vladimira Putina Igorem Sečinem zemi v posledních třech letech poskytla finanční pomoc za 10 miliard dolarů, čímž Venezuele prezidenta Nicoláse Madura minimálně dvakrát pomohl odvrátit bankrot. 

Například loni Rosněfť získala 49,9procentní podíl ve strategické společnosti Citgo, americké pobočce venezuelské státní ropné společnosti Pdvsa. Tento obchod byl hlasitě kritizován americkými kongresmany, podle kterých to znamenal ohrožení americké energetické bezpečnosti. Společnost Citgo totiž v USA provozuje síť benzinových stanic a zpracovává přibližně čtyři procenta americké ropy. Letos v dubnu pak Rosněfť poskytla firmě Pdvsa miliardovou půjčku, která zaručila, že venezuelská společnost dokázala včas splatit své finanční závazky. Jenže ne všichni jsou přesvědčeni, že vysoce politicky nestabilní region se ze svých trablů dokáže dostat a ve splácení půjček pokračovat.

„Rusko je přitom jediná země, která dokáže udržet Venezuelu finančně nad vodou,“ komentoval závislost Venezuely na Rusku Francisco Monaldi, analytik zaměřený na energetickou bezpečnost na Riceově univerzitě. „Čína by tento úkol také zvládla, ale nemá k tomu motivaci, proto se Maduro tolik snaží, aby nepřišel o Putinovu podporu. Nemá totiž jinou možnost,“ dodává Monaldi pro server New York Times.

V současné době je pro Rosněfť Venezuela druhým nejvýznamnějším zdrojem ropy - hned po Rusku. Od člena kartelu OPEC dostává 225 tisíc barelů ropy denně, přibližně 13 procent venezuelského zahraničního exportu. A brzy to může být ještě více. Rosněfť s Venezuelou zvažují, že podíl firmy v Citgo vymění za několik strategických ropných polí.

Ruský vliv na Blízkém východě

Ruská ropná politika nachází hlasitou odezvu i na Blízkém východě, kde navíc často slouží zájmům politických rivalů. Největší země světa zde totiž umetá cestu pro aktivity své ropné společnosti v občanskou válkou stižené Sýrii, plánuje se zúčastnit aukcí na provoz a rozvoj ropných polí v Íránu a přesto usiluje o další energetické dohody se Saúdskou Arábií, jejíž král Salmán byl nedávno na státní návštěvě v Kremlu.

Rusku zkrátka nevadí hrát na dvě strany, ani investovat do politicky rizikových oblastí. Stejně tak, jako uzavírá obchody se dvěma rivaly Blízkého východu Íránem a Saúdskou Arábií, snaží se rovněž posilovat svou přítomnost v iráckém Kurdistánu.

Právě s kurdskou vládou Rosněfť během října uzavřela kontrakt za téměř půl miliardy dolarů za práva na těžbu ropy. Za poslední rok se tak ruské investice do kurdských ropných polí vyšplhaly již na čtyři miliardy dolarů. A to Rusové ještě zvažují, že odkoupí podíl v kurdském ropovodu, který vede z kurdského Kirkúku do tureckého přístavního města Ceyhan. O kurdskou ropu a kontrolou nad ropovodem však mají zájem i Iráčané, kteří se nedávno s Pešmergy střetli právě v kirkúcké provincii.

„Mít slovo v politické situaci v Kurdistánu je pro Rusko užitečné jak kvůli situaci v Sýrii, tak i jako argument při jednáních s Tureckem,“ komentoval aktivity společnosti Rosněfť David Goldwyn, bývalý hlavní energetický expert amerického ministerstva zahraničí.

Ruské investice s rizikem

„Jsme všude, kde je ropa,“ odpověděl na nedávné tiskové konferenci Igor Sečin na otázku ohledně investic v iráckém Kurdistánu. „Proč bychom zde neměli podnikat? Můj úkol je produkovat ropu a dělat to co nejefektivněji,“ dodal Sečin podle listu Financial Times.

Jenže ruské investice do politicky nestabilních regionů se společnosti, respektive i samotnému Rusku, mohou vymstít. Například Venezuela je totiž podle mnohých na samé hranici bankrotu, od kterého ji drží právě jen ruské peníze. „Proč Rusové Venezuelu stále financují? To je otázka, sám nevím,“ přiznal analytik společnosti Nomura Holdings Siobhan Morden. Nedostatek hotovosti a pokles finančních rezerv se navíc ve Venezuele mimo jiné projevují i tím, že klesá produkce ropy a zhoršuje se její kvalita. 

Investoři se proto soustředí na tento čtvrtek, kdy má společnost Pdvsa splatit své závazky za 1,2 miliardy dolarů. Pokud se jí to nepodaří, může to být první zastávka na cestě k bankrotu, a tím pádem k ke znehodnocení ruských investic, tvrdí server Oilprice.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek