Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Sankce Kim Čong-unovi komplikují život, na revoluci si ale zadělává sám zaváděním změn

Sankce Kim Čong-unovi komplikují život, na revoluci si ale zadělává sám zaváděním změn

Navzdory všem antiimperialistickým a protikapitalistickým sloganům, které Severní Korea hlásá, je právě maloobchod oblastí, která se za vlády Kim Čong-una nejvíce proměňuje. Mladý vůdce je oproti svému otci a dědovi uvolněnější, chce svému lidu dopřát více zábavy a prosperity. Je to paradox. Na jedné straně totiž KLDR sice stále posílá čtvrtinu ekonomiky země armádě a vyhrožuje jadernou apokalypsou, na straně druhé se vůdce snaží v duchu hesla „paralelního vývoje“ v ekonomice země zavádět změny, které jsou na první pohled pro totalitní stát nepatřičné. 

Čína je však stále klíč. Ve chvíli, kdy hlavní ekonomický a politický spojenec země začne reflektovat sankce přijaté v rámci Rady bezpečnosti OSN a začleňovat je do běžné praxe, situace se začně měnit. Před několika dny Peking uvalil stopku na dovoz korejského uhlí, železné rudy a mořských produktů. To je první krok ke zvýšení tlaku na KLDR kvůli jejímu jadernému programu, může však mít i nezamýšlené následky. 

Rzpočet Severní Koreje je asi 30 miliard dolarů, přičemž vláda v rámci hesla „Military first“ z něj čtvrtinu posílá armádě. Většina států NATO, které nejsou schopny naplnit své dvouprocentní závazky, v tomto kontextu blednou závistí. Nikoliv nepodstatnou částkou v tomto rozpočtu jsou ale i příjmy ze zahraničního obchodu - v drtivé většině s Čínou, které ročně dosahují asi dvou miliard dolarů. Situace se však vlivem sankcí začíná měnit a Kim Čong-un hledá cestu, jak z celé šlamastyky ven. Velmi dobře si totiž uvědomuje, že méně peněz v rozpočtu pro něj znamená problémy. 

Podle ekonoma georgetownské univerzity Williama Browna nyní kvůli zavedení sankcí do reálného života mizí z KLDR asi 200 milionů dolarů měsíčně. A čím víc Pchjongjang dluží Pekingu, tím méně může utrácet jinde. Režim ovšem stále potřebuje ekonomicky fungovat a produkovat zásadní komodity. Třeba jako je jídlo – jednak aby nakrmil své občany a zabránil hladomorům, rovněž aby limitoval inflační tlaky.

To se ne vždy daří. Přestože z pochopitelných důvodů nelze získat přesná data, podle Browna se v červenci zvýšila cena rýže oproti květnu o plných 20 procent. Ekonom usuzuje, že důvodem mohl být růst cen benzínu importovaného z Číny, který používají mnohá zemědělská zařízení a který je nyní v KLDR značně nedostatkovým zbožím. Jeho cena se v posledních šesti měsících zvýšila o 200 procent.

„Ekonomická situace tak může být největší hrozbou pro stabilitu režimu v blízké budoucnosti,“ usuzuje Brown. Navzdory jadernému oťukávání s USA. 

Paradoxně, zároveň s utahováním sankcí se dávají do pohybu tržní síly, které by pro politický režim mohlo být těžké ovládat, tvrdí agentura Bloomberg. Spotřebitelské zboží údajně do KLDR stále teče plným proudem – sehnat japonskou kávu Pokka není problém, koupit si Mercedes-Benz je již složitější, ale s trochou správných konexí nikoliv nemožné.

Podstatnější změna probíhá uvnitř korejských podniků a především maloobchodu. Firmy jsou režimem naváděny, aby byly pro obyvatelstvo přívětivější, a ti si na to zvykají. Prodloužená otevírací doba, různé akce při koupi zboží typu ´kup dva a třetí je zdarma´, věrnostní slevy. Přestože rozdíly mezi městy a venkovem jsou stále markantní, lze pozorovat tento fenomén i na vesnicích. A v samotném Pchjongjangu obchody nevypadají jako smutný obrázek fronty na banány, ale spíše jako v běžném západním městě. Plné regály, možnost koupit si prémiové, pro KLDR rebrandované, chytré telefony či vybrat si z osmi druhů piva, které nabízí místní pivovar, tvrdí agentura Bloomberg.

„V současné KLDR je rostoucí konkurence mezi samotnými domácími výrobci. Snaží se své zákazníky zaujmout a mít svůj vlastní brand,“ myslí si Michael Spavor, kanadský podnikatel, který KLDR jako jeden z mála lidí ze Západu navštěvuje. Právě důraz na domácí spotřebitelské produkty je podle něj snaha, jak se vymanit ze závislosti na čínském obchodu, zmírnit dopad ekonomických sankcí a ještě ukázat vůdce Kim Čong-una jako schopného lídra.

Jak však upozorňuje agentura Bloomberg, jakmile je z lahve vypuštěn džin ekonomických změn, konkurence, uvolňování a zákaznické přivětivosti, bude i pro centralistický režim Severní Koreje obtížné dostat jej zpět do lahve. 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek