Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Sankce vůči KLDR se míjí účinkem, upozorňují odborníci. Takhle je Kim Čong-un obchází

Sankce vůči KLDR se míjí účinkem, upozorňují odborníci. Takhle je Kim Čong-un obchází

Vypadá to, jako by se severokorejský diktátor Kim Čong-un mezinárodním sankcím vysmíval. Svědčí o tom zejména další a další testy balistických raket; tu poslední odpálil v sobotu v noci. A to všechno navzdory sankcím, které na KLDR uvalují Spojené státy a další země. Proč to tak je? Nastavení sankcí je totiž děravější než cedník, upozorňují odborníci. 

Možná i proto se Kim Čong-un na většině fotek směje. Ví, že Západ si může na Severní Koreu uvalit sankcí, kolik jen bude chtít, ale jeho zemi to příliš neublíží. Důkazem budiž poslední roky, kdy jeho země začala dlouhý dvoutaktový tanec sestávající z kroků „test balistické rakety“ – „zpřísnění sankcí“. Výsledek? Ekonomika Koreje roste až o pět procent, shodují se odborníci.

„Sankce moc velký dopad nemají. Paradoxně mohou Kimovi i pomoci – pomocí nich totiž může kontrolovat finanční toky směrem k tamním byznysmenům a politikům, kteří by se mu mohli chtít v budoucnosti vzepřít,“ myslí si William Brown z Georgetownské univerzity.

A není sám, kdo sílu stále restriktivnějších sankcí zpochybňuje. „Severní Koreu žádné sankce nezastaví,“ tvrdí pro server Foreign Policy Jae Ku, ředitel americko-korejského institutu při škole Johna Hopkinse. „Jaderné zbraně jsou jediný prostředek, skrze něž si Kim Čong-un zaručí své přežití. A dokud bude věřit tomu, že jaderný arzenál ho štítí před západními snahami o demokratizaci jeho země, sankce budou mít jen velmi omezený dopad,“ míní ředitel.

Přestože je Severní Korea stále velmi chudý stát, jeho ekonomika v posledních letech roste o jedno až pět procent ročně, tedy více než mnohé západní ekonomiky. Čísla jsou to ale orientační, ke korejským „tvrdým“ datům je nemožné se dostat.

Celá politicko-ekonomická rovnice je pochopitelně o mnoho složitější. Přestože USA začaly s uvalováním sankcí na Severní Koreu již v roce 1950 – a „tradičně“ pomalejší OSN se přidalo v roce 2006 - a postupně je upravovaly, je pro severokorejský režim stále velmi jednoduché je obejít.

 

Deník New York Times například nedávno přinesl reportáž, která uvádí mnoho praktických příkladů. Kvůli chytře vyjednané výjimce v sankcích si tak Severní Korea loni přišla na 1.1 miliardy dolarů díky exportu uhlí do sousední Číny, na 500 milionů dolarů díky obcházení pravidel v oděvním průmyslu, a na 250 milionů dolarů tím, že vysílala své vězně k těžké práci do 40 zemí. Existují další flagrantní příklady, jak Kim Čong-un sankce obchází.

Bankovní sankce jsou obcházeny skrze čínské prostředníky, přes které režim dojednává své obchody a kteří si poté strhnou pouze menší provizi. Lodě plující do korejských přístavů pod cizí vlajkou nejsou v kontextu vymáhání sankcí prohledávány tak, jako ty korejské. Peníze do země putují skrze ambasády v zemích, kde je vymahatelnost práva pojem ze slovníku a nikoliv z každodenní reality. A v neposlední řadě jde i o výklad sankcí. Je zakázaný například dovoz luxusního zboží do Severní Koreji, ale co přesně tato kategorie zahrnuje, již sankce neupravují. A že by si někdo myslel, že si Kim Čong-un pravidelně nepochutnává na tom nejlepším šampaňském a kaviáru?

„Můžeme nyní pokračovat v tom, co děláme, blokovat jednotlivá korejská odvětví sankcemi. Nicméně pokud z toho uděláme finanční hru na kočku a na myš, tak nikdy nedosáhneme potřebného tlaku na tamní režim,“ říká pro deník New York Times Daniel Glaser, bývalý úředník amerického ministerstva financí zodpovědný za vynucování korejských sankcí. „Tlak přijde jenom ve chvíli, když se Čína rozhodne, aby přišel,“ naráží Glaser na fakt, že Čína je pro Severní Koreu jediným a nejdůležitějším politickým a ekonomickým partnerem.

Právě vztahy Severní Koreje s Čínou jsou v poslední době u analytiků pod drobnohledem a ukazují nečekanou změnu. Nedávno se totiž tyto dvě země dostaly do veřejného sporu a je faktem, že hlavy obou států, Kim Čong-un a Si Ťin-pching, se za posledních pět let nesetkali. Severokorejský vůdce se navíc dlouhodobě zbavuje svých podřízených, kteří mají k Číně silnější vztahy – příkladem může být i poprava jeho strýce Čang Song-tcheka.

Sečteno a podtrženo. Pokud světové mocnosti chtějí tlumit korejský vojenský program skrze ekonomické sankce, měly by přijít s nějakou nápaditější, efektivnější a funkčnější implementací. „Dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat rozdílný výsledek, to je moje definice šílenství,“ řekl kdysi Albert Einstein. A na americké sankce uplatňované od poloviny minulého století tento bonmot sedí lépe než poklice na hrnec.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek