Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Solidarita je víc než volnost, rovnost, bratrství – říká starosta města, kterým prošlo 2000 migrantů

Solidarita je víc než volnost, rovnost, bratrství – říká starosta města, kterým prošlo 2000 migrantů

Třiasedmdesátiletý Gérard Fromm, bývalý člen Socialistické strany, dnes nestraník, vede třináctitisícové alpské město Briançon od roku 2014. Po rozpuštění uprchlického tábora v Calais v roce 2015 musí řešit nový problém – přijetí migrantů z tábora i těch, kteří nově přicházejí přes nedaleké alpské sedlo Col de l´Échelle z Itálie. Za poslední rok jich byly dva tisíce. 

Kdy jste musel začít řešit tuto otázku?

Na podzim roku 2015 mi stejně jako dalším starostům zavolal tehdejší ministr vnitra Cazeneuve s tím, jestli jsem připravený přijmout uprchlíky z Calais, že už to tam dál nejde. Řekl jsem mu, že to půjde, jen musíme určit počet, který zvládneme. A tak jsme otevřeli první CAO, tedy urgentní přijímací centrum, kterých tehdy vyrostlo po celé zemi několik.

Letos do toho začali přicházet noví migranti přes hranice s Itálií…

Přesně tak, když policie zpřísnila kontroly na jižní francouzsko-italské hranici u Ventimille a v údolí Roya, začali migranti chodit přes sedlo Col de l´Échelle, které je pár kilometrů odsud. Od jara tudy prošly asi 2000 lidí. Říkám prošli, protože my jsme spíš přestupní stanicí. Zastaví se tu, dáme jim najíst, napít, ohřejí se a po několika dnech jdou dál. Nejdřív jsme jim zpřístupnili jeden opuštěný dům, ale to už v létě nestačilo, jsme ve výšce 1300 metrů nad mořem, takže je tu často zima. Dal jsem proto k dispozici bývalou stanici záchranářů. Ta začala sloužit jako urgentní příjem a noclehárna.

Jak jste kroky oznamoval obyvatelům města?

Zvolil jsem přirozenou cestu. Schválila to městská rada, psal o tom místní tisk, informovali jsme na sociálních sítích. Ale neposílal jsem třeba speciální dopis jako starosta Fourneux v Savojsku. Myslím, že je nejlepší to dělat nějak přirozeně.

Uprchlíci v AlpáchUprchlíci v Alpáchautor: Magdaléna Rejžková, Anežka Rozehnalová

A naopak vám nějaké dopisy nebo výhružky nepřišly?

Popravdě ne. Myslím, že tady se spíš strach projevuje tak, že lidi prostě sedí doma a nic nedělají. Každý den chodím na trh a mluvím s lidmi a v této otázce jsem se nesetkal s žádnou agresí. Spíš mě napadají, že neřeším odklízení sněhu, ohledně migrantů ne.

Čím si tento postoj i solidaritu s migranty ve městě vysvětlujete?

V první řadě nejspíš platí nějaká základní solidarita na horách, proto si myslím, že i když šlo o novou situaci, stavěli jsme na něčem, co tu je v lidech už dlouho. Podle výzkumů máme jinak stejné statistiky jako celá Francie – třeba co se týče lidí na hranici chudoby. Jen máme trochu nižší nezaměstnanost díky sezónním pracím.

V Briançonu navíc dlouhodobě fungují nejrůznější neziskové organizace a spolky. Sportovní kluby, kulturní nebo charitativní organizace. Na obec s 13 tisíci obyvateli tu máme přes 150 podobných klubů. To samozřejmě vytváří určitou atmosféru. Všichni se začali hned zapojovat, někdo poskytnul oblečení, jiní jídlo, další dávali kurzy lyžování.

O víkendu vám zrovna začala lyžařská sezóna, bude tedy běžné, že lyžaři budou na sjezdovkách potkávat Afričany?

Jak říkám, některé rodiny, které přijímají migranty, je učí lyžovat. Párkrát už se taky stalo, že někdo zabloudil na cestě z Itálie a šel přes sjezdovku. Ale jinak myslím, že se tyto dva světy moc protínat nebudou.

Nejsou vaši obyvatelé solidárnější nebo odvážnější než v jiných městech právě proto, že cítí podporu radnice za zády?

Tady je to oboustranné, radnice nemůže fungovat bez voličů a naopak. Nejlepší je, když se to samozřejmě sejde v jednu dobu. Tady se navíc stala unikátní věc, že se zapojili lidé z pravicového i levicového spektra. Někteří dokonce migrantům poskytli svoje domy, když odjeli na prázdniny, to vyžaduje neuvěřitelnou štědrost a důvěru. Není to samozřejmé, musíme na tom léta pracovat. Strach je přirozená věc, ale v určité chvíli musíte mít odvahu s ním bojovat.

Můžete, ale taky nemusíte, proč je důležité být jako politik v této otázce aktivní?

Protože politik jste až v druhé řadě. V první řadě jsme lidé. Kromě svého politického angažmá mám i lidské závazky, a solidarita je pro mě nejdůležitějším z nich. Ještě před svobodou, rovností a bratrstvím. Protože to jsou ideje, ale solidarita je konkrétní prožitek.

Takže nebudete měnit svoje postoje kvůli případné ztrátě hlasů?

Proč bych se měl bát? Pětačtyřicet let jsem pracoval jako veterinář, stejně dlouho se angažuji i v politice. Kariéru už nepotřebuji, mám nějaký plán pro svoje město a území, kde žiju, a ten chci splnit. Pokud s ním budou souhlasit další radní a obyvatelé, tak jedině dobře, pokud ne, tak si zvolí někoho jiného. Tak to je.

Máte podporu okolních obcí, případně regionu?

S okolními obcemi je to různé, někteří se angažují, jiní ne, a ty nechci nijak soudit. Když jsem například předložil projekt bývalé stanice jako urgentního centra, nikdo neprotestoval. Na okresní radě jsem měl několik slovních výměn, hlavně o nutnosti přijímání nezletilých. Osobně mě překvapil tvrdý přístup současného ministra vnitra Collomba, který byl dřív starostou Lyonu a snažil se být takovým tatíčkem všech.

Bojíte se v této situaci něčeho?

Já ani ne, ale lidé se bojí, že se solidarita a dobrovolníci vyčerpají. Někteří strašili už před půl rokem, že se to stane, a nestalo, tak myslím, že to ještě nějaký čas vydržíme. A pak je samozřejmě otázka, co s migranty bude dál, pokud je včas nezapojíme do vzdělávacího systému a podobně.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek