Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Spící hrozba. Napětí okolo uprchlických táborů v Řecku roste, hrozí prý radikalizace migrantů

Spící hrozba. Napětí okolo uprchlických táborů v Řecku roste, hrozí prý radikalizace migrantů

Úmluva Evropy s Ankarou o zadržování uprchlíků na území převážně asijského státu má své trhliny. Jednou z nich je pouze pět kilometrů široký průliv, který dělí turecké pobřeží od řeckého ostrova Chios. Migranti stále překonávají pomyslný stupínek ke svobodě, v Řecku ale končí v detenčních zařízeních a napětí tak opět plíživě roste.

Zoufalí jsou běženci, kteří místo kýžené svobody dosáhli pobytu v jednom ze dvou uprchlických táborů. „Dá se říct, že mě sem zanesla výhodná geografická poloha,“ říká Nigerijec Samuel Aneke, který úžinu překonal před rokem v červnu. „Ale rozhodně jsem neočekával, že se ze mě stane vězeň,“ dodává muž, který v současnosti chystá podání své druhé žádosti o azyl.

Ta první byla zamítnuta, Aneke chce ale bojovat dál. Trpí plicním onemocněním, na které má lékařské potvrzení, navíc se důvodně obává, že jakmile překročí hranice vlasti, přijde o život. „Milice Fulani po mě šly,“ vypráví reportérům deníku The Guardian o teroristické skupině, která byla před dvěma lety zařazena co do nebezpečnosti na čtvrté místo na světě. Horší jsou už jen Islámský stát, Boko Haram a Šabáb.

„Zabili mého otce a dvě sestry a mám u sebe úmrtní listy. Podám si další žádost,“ říká Nigerijec, který má na krku památku na setkání s islamistickými hrdlořezy – jizvu, na místě, kde jej útočníci pořezali nožem. Čekání na Chiosu jej ale zmáhá. „Podmínky jsou velice špatné,“ popisuje situaci v táboře Souda. „Stalo se i to, že jednoho dne bylo každému v táboře velice špatně z jídla. Tehdy dokonce došlo k malému povstání,“ líčí Samuel Aneke.

Nejen uprchlíci jsou ale nuceni žít na hraně zoufalství. Existence dvou přeplněných detenčních zařízení na ostrově, kam přicházejí každý měsíc stovky dalších lidí, škodí původním obyvatelům ostrova. Příjmy místních v minulosti tradičně pocházely především z turistického ruchu. S přílivem migrantů ale postupně charterové lety přistávají na zdejším letišti stále méně. Dříve vyhledávaná letoviska najednou zejí prázdnotou.

„Může se stát cokoliv, visí to doslova na vlásku,“ upozorňuje Makis Mylonas, který pracuje jako policejní poradce na místní radnici. „Ostrovy Chios, Samos, Lesbos, Kos, Leros byly obětovány, aby se Evropě podařilo zadržet uprchlíky, než vstoupí na její území,“ vyjmenovává další místa, která pomalu ale jistě kvůli migrační krizi mizí z ohniska zájmu dovolenkářů.

Napětí roste na straně jedné mezi samotnými obyvateli detenčních zařízení Souda a Vial na ostrově. Ti jsou okolnostmi nuceni sedět na místě a čekat na výsledek azylového řízení. Nemají co na práci, což jen prohlubuje jejich zoufalství. Lidskoprávní organizace zaznamenaly v uprchlických táborech sebepoškozování, psychické potíže i pokusy o sebevraždu. Nejistota a obavy o budoucí osud mohou podle některých vést i k radikalizaci migrantů.

Současně se vyskytují stále častěji známky nespokojenosti původních ostrovních obyvatel se stávající situací. Jak napětí eskaluje, objevují se stále častěji i útoky proti běžencům. Minulý týden použili ultrapravicoví radikálové k napadení stanového uprchlického tábora Souda zápalné lahve.

„Je to stav nouze,“ přiznává otevřeně starosta Chiosu Emmanouil Vournous. „Ostrov potřebuje, aby se situace zklidnila, a také potřebuje zavést opatření. Ve chvíli, kdy stojíme na křižovatce dějin, tváří v tvář píšící se historii a určujícím geografickým podmínkám, musíme být schopni pochopit skutečnost,“ říká politik.

Pro něj by zavedením potřebných opatření bylo vybudování druhého detenčního zařízení na ostrově, které by nahradilo stávající provizorní tábor Souda. Starousedlíky ale trápí obavy, že by se po jeho výstavbě stal z ostrova ještě větší magnet pro běžence, než je tomu v současnosti.

„Pro místní je to katastrofa,“ líčí Manolis Sideratos, kterému patří benzínka ve městě Chios. „Z jednoho konce na druhý, náš ostrov je teď synonymem pro zoufalé uprchlíky. Jak proti tomu budete protestovat, označí vás za fašistu. Přitom vše, co říkáme, je, že by naše ostrovy měly přestat sloužit jako filtr pro Evropu. Určitě existuje legální cesta pro lidi, jak opustit místa, jako je Sýrie?,“ zamýšlí se pumpař.

Jedním z mála světlých momentů pobytu utečenců na Chiosu tak zůstává školní docházka, která umožňuje dětem prchajícím před válečnými útrapami být znovu dětmi. Více než dvě stě žáků navštěvuje zdejší lekce poskytované ze strany učitelských dobrovolníků. To je ale jediný kousek naděje na ostrově, který hledí do budoucna s obavami. „Další velká vlna z Turecka a bude složité to zvládnout,“ říká Mylonas z radnice. K němu se přidává humanitární pracovník Nick Millet: „Takhle to nemůže vydržet napořád. Přijde bod, kdy se něco stane.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek