Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Špiona KLDR v zajetí mučili, ale nezlomili ho. Před smrtí má už jen jediné přání

Špiona KLDR v zajetí mučili, ale nezlomili ho. Před smrtí má už jen jediné přání

Devadesátiletý Seo Ok-Ryol se narodil na jihu Korejského poloostrova, kde má dodnes příbuzné. Na škole se však přidal ke komunistům, v době korejské války se proto připojil k severokorejské armádě, pro kterou pracoval také jako špion. Během jedné z misí však uvízl na jihu rozděleného poloostrova, kde strávil 30 let ve vězení. Dnes už je sice na svobodě, jediné po čem ale před smrtí touží je dostat se zpět do KLDR, kde zůstala jeho manželka a dvě děti. Rodina však není jediný důvod – severokorejský režim i s jeho jaderným programem dodnes obdivuje.

„Neudělal jsem nic špatného, jen jsem miloval svoji vlast,“ říká 90letý důchodce a dodává, že pro něj je domov na severu i na jihu poloostrova, který byl v roce 1948 rozdělen na demokratickou Jižní Koreu a komunistickou Korejskou lidově demokratickou republiku.

Muž, který dnes kvůli pokročilému věku musí chodit o holi, zůstal v jižní Korejské republice, jediným jeho přáním je ale vrátit se zpět do země ovládané diktátorem Kim Čong-unem. V roce 2000 sice jih vrátil na sever asi 60 bývalých vězňů, většinou vojáků, partyzánů a špionů, Seo se k nim však připojit nemohl. Podepsal totiž slib loajality jihu, což byl jediný způsob, jak se dostat z 30letého vězení.

Aktivisté pro něj a dalších 17 bývalých vězňů, kteří jsou dodnes věrní Pchjongjangu, připravují kampaň za jejich propuštění domů na sever. Nejstaršímu je 94 let. Stejně jako Seo jsou ztělesněním rozdělení poloostrova, kvůli kterému došlo k odloučení mnohých korejských rodin.

Odešel jsem bez rozloučení

Seo, který se narodil na jihu, se zde během studia na elitní Korejské univerzitě v Soulu stal komunistou a během korejské války se připojil na stranu vojenských sil severu. V Pchjongjangu poté pracoval jako učitel, v roce 1961 byl ale zařazen do špionážního výcviku.

Během jedné z misí odjel do Jižní Koreje, aby se zde pokusil naverbovat vysoce postaveného vládního úředníka. „Musel jsem odejít bez toho, abych se rozloučil se svou ženou,“ říká Seo, který se v jižní Koreji skrýval celý měsíc a čekal, až dostane povel vrátit se zpět. K záchrannému člunu se ale dostal pozdě, snažil se proto řeku znovu přeplavat, jihokorejští vojáci ho však zadrželi a poslali do vězení.

720p 360p
KLDR otestovala vodíkovou bombu

„Jako špion jste povinen se zabít tím, že spolknete jedovatý prášek nebo použijete zbraň,“ říká Seo. Jeho dopadení však bylo tak rychlé, že „nebylo ani dost času na to spáchat sebevraždu“. Než byl za špionáž odsouzen k trestu smrti, strávil několik měsíců drsnými výslechy plných násilí. Trest smrti sice byl nakonec zrušen, mučení však pokračovalo po celou dobu strávenou za mřížemi.

Ideologie je víc, než život

Jak vypovídají bývalí vězni, nejhorší časy nastaly v polovině 70. letech, kdy se Jižní Korea snažila severokorejských vězňů zbavit. Vězni byli často biti, nesměli spát ani jíst a výjimkou nebyl ani waterboarding. Seo si však stál za svým, i když se mu zanítilo oko, o které později přišel.

„Říkali mi, abych konvertoval, za což mi slíbili, že mi dovolí léčit se na klinice. Odmítl jsem. I když to znamenalo přijít o oko, musel jsem být věrný svému přesvědčení,“ říká Seo. „Moje politická ideologie je pro mě dražší, než vlastní život,“ dodává.

Ze svého přesvědčení však přeci jen polevil a v roce 1991 slíbil, že se bude řídit jihokorejskými zákony a z vězení byl propuštěn. Přestěhoval se blízko svého rodiště, kde žijí i jeho sourozenci, sní však o návratu do KLDR. Severní Koreji, kterou si cení hlavně díky jejímu „rovnostářství“, je stále věrný. Vychvaluje i severokorejský raketový a jaderný program a amerického prezidenta Donalda Trumpa označuje za „šíleného blázna“.

720p 360p
Krutá KLDR

Seo se však do KLDR chce vrátit nejen kvůli svému přesvědčení, ale také kvůli manželce a dětem, které v zemi zůstaly. Pár let od svého propuštění mu jedna Korejka, které navštívila Pchjongjang, řekla, že je jeho rodina stále na živu. Kvůli obavám, aby je neohrozil, je ale raději nekontaktoval. Na otázku, co by své ženě řekl jako první, kdyby ji mohl znovu spatřit, odpověděl: „Řekl bych – děkuji, že jsi zůstala naživu. Chyběla jsi mi. Nikdy jsem nečekal, že se s tebou rozloučím na tak dlouho“. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek