Su Ťij nás zklamala a svět krizi Rohingů přehlížel, říká pro INFO.CZ Wittebrood z Evropské komise

Markéta Žižková

Celých patnáct let působil Cees Wittebrood v Evropské komisi v oblasti humanitární pomoci. Jeho poslední mise vedla za Rohingy, kteří za dramatických okolností uprchli z Barmy do Bangladéše, aby si zachránili život. Jeho názor je jasný: jde o jednu z nejurgentnější současných humanitárních krizí. Prohlubuje ji i citlivá politická situace, v níž se nachází barmská vůdkyně a držitelka Nobelovy ceny míru Su Ťij. „Zklamala mezinárodní společenství. Mohla použít svůj politický kredit – je to držitelka Nobelovy ceny míru a mezinárodní společenství ji obdivovalo. Neudělalo to...“ říká Wittebrood v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ. Proč si média všímají jen některých humanitárních krizí a je pomoc zneužívána k politickým cílům? Čtěte v rozhovoru.

Během posledních měsíců, kdy jste působil v Generálním ředitelství ECHO (pro evropskou civilní ochranu a operace humanitární pomoci) Evropské komise, jste se zabýval krizí Rohingů. Jde podle vás o jednu z největších humanitárních krizí dneška?

Rozhodně ano. Jen před několika týdny se v Ženevě konala mezinárodní konference, jejímž cílem bylo shromáždit peníze na pomoc Rohingům. Ale nejedná se jen o peníze. Důležité je rovněž získat přístup mezi Rohingy, kteří byli vnitřně přesídlení v rámci Barmy, ale také ty, kteří utekli do Bangladéše. Mezinárodní společenství tento problém v podstatě podcenilo, i když ne všichni. Myslím, že my (ECHO – pozn. redakce) také ne. Věděli jsme, že se tam rodí krize. Problém si ale získal mezinárodní pozornost až ve chvíli, kdy došlo k drastickým akcím ozbrojených skupin.

3665389:article:true:true:true

Barmská vláda byla a je ve velmi komplikované situaci. Tamní lídryni Su Ťij jsme od začátku říkali, že víme, že se jedná o politicky velmi citlivé téma a že rozumíme její snaze vypořádat se s ním moudře. Dosáhlo to ale bodu, kdy už toto nestačí. Mezinárodní společenství a barmská vláda musí jednat. Mezinárodní společnost vnímá tuto humanitární krizi jako jednu z nejurgentnějších v současné době, možná ještě vedle Jemenu, Sýrie nebo Iráku. Jak jsem říkal, nestačí pouze finanční pomoc. Je potřeba nalézt politickou vůli ze strany barmské vlády, aby se vypořádala s potřebami Rohingů. Zapojit se musí i bangladéšská vláda, na jejíž území část Rohingů utekla.

Kdo je Cees Wittebrood?

Cees Wittebrood vedl v průběhu patnácti let několik oddělení DG pro humanitární pomoc (ECHO) Evropské komise v Bruselu. Svou kariéru začal na Amsterdamské univerzitě jako profesor politických věd. V Haagu působil na ministerstvu financí. V Bruselu byl členem kabinetů dvou evropských komisařů zodpovědných za zahraniční vztahy, politickou spolupráci a obchod. Svou práci pro Evropskou komisi ukončil před několika měsíci. Jeho poslední mise vedla za Rohingy, kteří uprchli z Barmy do Bangladéše. V Praze promluvil na Humanitárním kongresu HUKO 2017.

Podle vašich vyjádření je složité přitáhnout k této krizi pozornost. Čím to je?

Na světě dochází k tolika konfliktům, že mezi sebou vlastně soupeří o zdroje. Některým tedy hrozí podfinancování pomoci. Jako celek putuje ročně zhruba 28 až 30 miliard dolarů na humanitární pomoc. Za pomoci jednoduché matematiky zjistíte, že největší část z nich putuje do oblasti několika konfliktů. Další krize jsou prakticky zapomenuty. Pokud by se část ze zdrojů směřujících do Sýrie, Iráku nebo Turecka mohla použít i na dalších místech, byl by podle mě celkový dopad mnohem přínosnější. Jde o otázku priorit. Myslím, že pozornost věnovaná konfliktům by měla být mnohem rovnocennější.

Mluvíte o takzvaném CNN efektu. Ten znamená v podstatě to, že pomoc směřuje do těch míst, která pokrývají média. Je možné tento efekt překonat?

To je velmi složité. O směřování zdrojů rozhodují politici nakonec na základě politického tlaku a veřejného mínění. Pokud se CNN zaměří na nějakou novou krizi, tak politici chtějí být vidět, jak se ji také snaží řešit, jak jsou aktivní. Pokud se projdete po Praze a zeptáte se lidí, jestli vědí o Rohinzích nebo problémech v Kašmíru, tak většina zřejmě nebude tušit. Vědí ale o Sýrii, Iráku nebo migrantech přicházejících do Evropy. A politici tak jednají. Mají omezené zdroje a chtějí dosáhnout maximálního politického dopadu. Řídí se právě tím, ne úvahami, jaký bude reálný dopad pomoci na místě.

sinfin.digital