Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Teroristickému útoku mohl zabránit psychiatr, věří odborníci. Migranti jsou v Německu ztracení

Teroristickému útoku mohl zabránit psychiatr, věří odborníci. Migranti jsou v Německu ztracení

Na první pohled to byl další z islamistických útoků. Když se německý Hamburk líně chystal na poslední červencový víkend, mladý muž ze Saudské Arábie začal okolo sebe bodat kuchyňským nožem. Jeden mrtvý, několik zraněných. Ačkoliv Němci si o motivu útoku migranta ihned udělali obrázek s vlajkou Islámského státu na pozadí, politici byli ve svých vyjádřeních velmi opatrní. O terorismu se nezmínila ani Angela Merkelová, ani ministr vnitra de Maizière. Mladík, který má incident na svědomí sice vyvolával při svém vražedném běsnění heslo Alláh Akbar, odborníci oslovení reportéry magazínu Spiegel se však nyní táží, zda nešlo incidentu předejít vhodnou psychologickou pomocí.

Čím déle imigrační řízení trvá, tím více jsou jeho účastníci náchylní k psychickému onemocnění, tvrdí studie. A pachatel hamburského útoku Ahmed A. byl na cestě po Evropě šest let. Odmítli ho ve Švédsku a Španělsku, naposledy zkoušel své štěstí v Norsku. Rovněž marně.

Nyní měl poslední pokus. Psal se 29. červenec 2015. Mladík, který pocházel ze Saudské Arábie, ale většinu života prožil buď v pásmu Gazy, nebo na cestách, věděl, že je zle. Německému imigračnímu úředníkovi popsal svůj příběh, do písmene stejný, jak ho odvyprávěl v Norsku. Věděl však, že to nestačí. Že pokud nedodá nějakou novou informaci, byť drobnost, která by udělení azylu umožňovala, dočká se slova, které nechtěl slyšet. Ne.

Ahmed měl být podle dublinského systému ihned odeslán zpět do Norska. Nebyl. Pověstná německá přesnost se tentokrát zadrhla a úředníci jeho dokumenty do skandinávské země poslali o den později, než jim regule přikazovaly. „Velmi nás to mrzí, ale musíme vás informovat, že dotčenou osobu zpět nevezmeme,“ odpověděli jim lakonicky Norové. Ahmed zůstal v Německu.

Během příštího roku a půl budoucí vrah jen čekal. Úřady kvůli byrokracii nemohly konat, proto jej zatím nechaly v zemi. „Přesně toto je ale doba nejistoty, která přispívá k mentálním poruchám u uprchlíků,“ tvrdí pro magazín Spiegel psychoterapeutka Mechtilda Wenk-Ansohnová. „Ti, kdo nemají výhled nějakých jistot mohou rychle upadnout do velkých depresí.“ Odtud je pak k radikalizaci už jen krůček. 

Ahmed budoucnost v Německu zpočátku měl. O dění měl zájem, rád se přátelil, učil se jazyk. Na počátku loňského roku dokonce souhlasil, že natočí rozhovor s aktivistou Christianem Weissegerberem. Během interview, které nikdy nespatřilo světlo světa, Ahmed tvrdil, že lituje útoků, které spáchali islámští fundamentalisté v Evropě.

Svěřil se rovněž, že není věřící. „Narodil jsem se jako muslim, ale věřící nejsem. Vyznávám hodnoty, dobré hodnoty. Doufám v mír a nikomu nepřeji nic špatného,“ řekl. Jediné stížnosti, které měl, byly ty na uprchlický kemp a na počasí. „V kempu je přeplněno, žije tam tolik lidí. A nemám rád zimu,“ řekl. Poté, co rozhovor dokončili, kouřili společně s Weissegerberem marihuanu a hráli poker. Činnosti údajně zcela nevhodné pro islamistického fanatika.

Pak se však něco stalo. Ahmed přestal pít alkohol a kouřit marihuanu, začal čím dál více času trávit v mešitě. Přátelům vytýkal jejich nedostatečné zapálení pro víru. Pak se ale vše vrátilo do předchozího stavu. Mohl být Ahmed radikalizován, ptali se jeho přátelé. Obrátili se na organizaci Legato, která se podobnými případy zabývá. Tento případ však byl nad její síly, přiznala.

Oznámení se nicméně po čase dostalo k patřičným imigračním úředníkům. Při příštím pohovoru s nimi na podzim 2016 tak neměl Ahmed daleko k slzám. Státní úředník zaznamenal, že žadatel o azyl byl mírumilovný, ale rovněž si všímal jeho emoční nestálosti, silných gest a roztěkané mimiky. To však pro něj nebyl důvod, aby byl nechal Ahmeda prohlédnut psychiatrem, psychologem.

V listopadu byly známky jeho radikalizace již zcela zřejmé. Jeden den se měl údajně v univerzitní kavárně, kde byl štamgastem, postavit a zvolat: „I k vám přijde teror.“ V místě, kde bydlel, pak měl v noci bušit na dveře ostatních pokojů a volat Alláhu Akbar. Situace se zhoršovala až do doby, kdy přišel osudný pátek, 28. červenec. Den běsnění. 

Spolehlivá odpověď na otázku, zda se dalo útoku předejít, pokud by Ahmed včas obdržel odpovídající psychologickou pomoc, se již nedozvíme. „Nedělat nic ale bylo to nejhorší, co se mohlo stát,“ tvrdí terapeutka Cornelia Reherová. Podle ní, jakmile je jedinec radikalizovaný, již ztrácí o terapii zájem.

Ptát se, zda byl útok v německém Hamburku dílem teroristy nebo duševně nemocného imigranta však smysl má.  Expert na prevenci Ahmad Mansour tvrdí, že mentální krize jsou pro náboráře islamistů živnou půdou. To jistě platí i o dalších sociálních skupinách, uprchlíci se však potýkají s širší paletou problémů. Utíkají z válkou zničených oblastí do přeplněných z uprchlických kempů. V nové zemi nehovoří tamním jazykem, nemají práci. Věčně čekají. „Potřebujeme více specializovanou psychologickou a psychiatrickou pomoc pro uprchlíky. Policie a sociální pracovníci si sami s problémem neporadí,“ volá Mansour.

S tím se ztotožňuje i Kerstin Sischka z Diagnostické a terapeutické sítě pro extremismus v Berlíně. „Policie a sociálních pracovníků není dostatek. Jen s nimi se problém nevyřeší,“ tvrdí.

Jaká je na palčivou otázku odpověď? Lékařka Iris Hauthová navrhuje, aby psychologické prověření bylo povinné pro všechny žadatele o azyl. Tak by se dokázali vytipovat problémoví jedinci, kterým by pak následně mohla být poskytnuta terapie. Její návrhy nejdříve vyvolaly i u politiků silnou odezvu, nakonec však skončily na klasickém dilematu. Totiž že o peníze jde vždy až na prvním místě. 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek