Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Tisíce Číňanů jezdí pozorovat chudé Severokorejce jako do zoo. „Chtějí uspokojit zvědavost,“ říká průvodce

Tisíce Číňanů jezdí pozorovat chudé Severokorejce jako do zoo. „Chtějí uspokojit zvědavost,“ říká průvodce

Řeka Amnokkang, známá také pod čínským názvem Ja-lu, se stává stále oblíbenějším turistickým cílem. Tvoří totiž přirozenou hranici mezi Čínou a nejuzavřenějším státem světa – Severní Koreou, která děsí, ale zároveň fascinuje. Tak tomu je i v případě tisíců čínských turistů, kteří každý měsíc absolvují výlet do těsné blízkosti severokorejského pobřeží. Často se však výletní lodě dostanou také na území Severní Koreje, čínské úřady proto nerozvážné turisty varují před nebezpečím. Výstražné cedule, ani rostoucí napětí mezi KLDR a zbytkem světa však turisty, kteří z lodí shlíží na chudé Severokorejce jako na zvířata v zoologické, v žádném případě neodrazují. Naopak.  

„Je to něco, co musíte vidět,“ láká odvážné pasažéry průvodce Ťu Čchuan-čching na cestě k pobřeží Severní Koreje. Za necelou hodinu poté, co je vyzvedl v centru čínského pohraničního města Tan-tung, už turisté brázdí řeku Amnokkang na lodi a s nažhavenými foťáky a chytrými telefony čekají, až budou mít území Severní Koreji na dohled.

Od čínského města Tan-tung to je k severokorejskému pobřeží co by kamenem dohodil. Od KLDR ho dělí jen řeka Ja-lu a most čínsko-korejského přátelství, díky kterému se z Tan-tungu dá do protějšího severokorejského města Sinŭidžu dojít suchou nohou.

„Jakmile vyjedeme z této zatáčky, budeme v Severní Koreji,“ hlásí 50členné posádce jedné z výletních lodí průvodce. „Obě strany řeky jsou severokorejské území, takže už jsme vlastně v zahraničí,“ vysvětluje posádce, když se loď dostane do oblasti, kde hranice vede přes čínské území tak, že obě pobřeží patří Severní Koreji.

To je pro pasažéry signál, aby nastražili dalekohledy, které si zde za 10 juanů (asi 33 korun) půjčili. „Musíte mít dalekohled, abyste viděli, jak Severokorejci vypadají. Není čas na to se tu poflakovat,“ říká rázně průvodce, kterému Číňané za hodinový výlet platí 70 juanů, tedy něco přes 230 korun.

„Čínští turisté přijíždějí, aby uspokojili svou zvědavost. Chtějí vidět, jak moc chudí Severokorejci jsou,“ vysvětluje průvodce, kterého od pořádání výletů k břehům nejuzavřenější země na světě neodrazuje ani rostoucí napětí mezi Severní Koreu a zbytkem světa. Příležitosti nahlédnout pod severokorejskou pokličku se však nechtějí vzdát ani Číňani. K 880 kilometrů dlouhé hranici, z většiny tvořené řekou Ja-lu, jich každý měsíc přijíždějí tisíce. „Čím víc situace eskaluje, tím víc jsou zvědaví,“ dodává Ťu Čchuan-čching.

1080p 720p 360p
V KLDR není hlad a bída, uprchlíci o zemi lžou pro peníze a mediální pozornost, myslí si Vrobel

„Jistě, lidé mají strach, ale jen trochu,“ říká s tím, že většina prý věří v to, že k propuknutí války nedojde. Tak klidné už ale nejsou čínské úřady. Podél cesty k molu, kde se každý den hromadí turisté z různých koutů země, aby nastoupili na výletní lodě, úřady rozmístily cedule s varováním „Chraňte svůj život. Řiďte se hraničními předpisy“, nebo „Prosím, nehovořte a nevyměňujte si předměty s lidmi na druhé straně hranice“.

Během plavby těsně kolem severokorejského břehu mohou zvědaví turisté vidět například ženu, která k nazelenalé řece Ja-lu přišla vyprat prádlo nebo severokorejského vojáka s puškou přes rameno, který znavený věčným chozením hlídá svojí část břehu.

„Přišli jsme se podívat na Severokorejce – chceme vidět jejich životní podmínky,“ říká 18letá absolventka střední školy, která přijela k hranici Severní Koreje poprvé. Na otázku, zda je z výletu nervózní, odpověděla, že „trochu“. „Severokorejští vojáci mě můžou zatknout,“ říká mladá Číňanka.

Další turistka, která se nebála vzít na nebezpečnou cestu celou rodinu, je o poznání klidnější. „Moje dcera má letní prázdniny a chtěli jsme vidět kousek přírody,“ vysvětluje 37letá zaměstnankyně společnosti na výrobu mobilních telefonů. Hodinovou exkurzi uzavírá poměrně jednoduchým zhodnocením života chudého severokorejského obyvatelstva. „Jsou celkem pozadu,“ říká s tím, že Severokorejci „nežijí v ideálních podmínkách“.

„Když se podíváme na Severokorejce, cítíme se nadřazeně,“ vysvětluje průvodce na konci plavby. „Je mi jich líto. Viděl jsem, jak chudí lidé pod tímto politickým systémem jsou. Nejvíc jim chybí svoboda a jedí špatné jídlo. Severokorejci se ani nemohou pořádně najíst.“ 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek