Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trest smrti za 18 minut. Soudy s islamisty vzbuzují pochyby, stěžují si i právníci

Trest smrti za 18 minut. Soudy s islamisty vzbuzují pochyby, stěžují si i právníci

Irácké soudy s lidmi, kteří se přidali k tzv. Islámskému státu (IS), budí kontroverze. Soudci často nerozlišují mezi proviněními, průběh procesu je nestandardní a rychlý, obhájci nemají čas se připravit a důležité dokumenty záhadně mizí. Zahraniční vlády tak stojí před volbou, jak se k situaci postavit.

Ten proces trval jen 18 minut. Pro dvojici Turků na lavici obžalovaných měl přitom fatální následky. Hassan and Yakout skončili ve vazbě poté, co je vojáci zadrželi na cestě do města Tal Afar nedaleko hranic se Sýrií. Obžaloba je vinila ze spolupráce s Islámským státem.

Oba dva se soudcem komunikovali přes tlumočníka. Právníka dostali na státní náklady. Hassan i Yakout se bránili, že jsou jen instalatéři, kteří si do Iráku přijeli vydělat peníze. „Vítejte. Čekáte, že budu věřit, že jste jeli do Tal Afaru okupovaného IS, abyste tam pracovali jako instalatéři?“ vysmál se jim sarkasticky soudce.

Poukázal přitom na jejich předchozí výpověď, ve které se ke spolupráci s IS přiznali. Muži ale před soudem prohlásili, že tak učinili po mučení. Soudce to neuznal a nepomohl ani jejich argument, že se dobrovolně vojákům vzdali. Oba muži dostali trest smrti pověšením.

Irácké právo dává soudci velký prostor k vlastní úvaze. Prokurátorům stačí prokázat, že se obžalovaní k IS připojili. Už se nemusí zabývat tím, jestli skutečně někoho zavraždili. Irácké soudy podle zprávy organizace Human Rights Watch během procesů nerozlišují mezi vrahy a těmi, kteří vykonávali nekvalifikované práci či sloužili třeba jako kuchaři.

„Každý člen ozbrojené skupiny přispěl k soudržnosti jednotky, která terorizovala irácké občany,“ obhajuje přístup federální soudce Abdulsattar Bayraqdar. Dodává přitom, že soudy nejsou jen formalitou a naopak většina obžalovaných je osvobozena.

Právníci obhajoby ale upozorňují na nestandardní postup. Ve srovnání s běžnými procesy nemají možnost s klienty mluvit, nejsou u výslechů, aby mohli potvrdit či vyvrátit slova o mučení, dokumenty o případu se ztrácejí a objevují se až po odsouzení.

Irák tím staví zahraniční vlády před dilema, zda přes všechny pochyby o naplňování spravedlnosti nechat rozhodování na místních úřadech, nebo se snažit o přesun obžalovaných do vlasti i s tím rizikem, že se v domovině mohou radikalizovat a páchat teroristické útoky.

Obavy z postupu iráckých soudů vyjádřilo například Turecko. Mezi vězni je i několik Evropanů. Evropské státy ale zatím postupují opatrně a nedávají příliš najevo, že by se ke svým občanům hlásily.

„Zločiny, které se staly na irácké půdě, musí být stíhány v Iráku. Není žádný právní závazek, na jehož základě bychom museli podezřelé nebo odsouzené předávat jiným zemím. Ale ti, kteří jsou osvobozeni, předáni jsou,“ komentoval Bayraqdar.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek