Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trojice italských třeťáků přežila pod lavinou dva dny sama. Pod kulečníkem jedli Nutellu

1080p720p480p360p240p

Eduardo, Samuel a Ludovica byli v italských horách spolu s rodiči na prázdninách. Když ani ne desetileté děti ve středu odběhly ze vstupní haly, kde se hosté kvůli zhoršenému počasí, zemětřesením a lavinovému riziku chystali k odjezdu, netušily, že si právě zachránily život. O chvilku později hotel smetla masa sněhu, stromů a kamení. Přežily díky vodě a platu sklenic s Nutellou.

Trojice dětí byla v té době v hotelové herně u kulečníku. Místnost zůstala na rozdíl od mnoha dalších téměř neporušená. Uniknout se z ní ale nedalo.

Jak se ukázalo po úspěšné záchraně, děti prokázaly duchapřítomnost. V temné místnosti se dokázaly zorientovat, přes stěnu mluvily s matkou jednoho z nich a přežily. I díky tomu, že nalezly lahve s vodou a plato sklenic s Nutellou.

Zatímco se skromnými zásobami prožívaly dlouhé hodiny nejistoty, venku naplno běžela záchranná operace. Závod s časem měl přitom opožděný start. Záchranu na místo neštěstí zavolal otec malé dívky, který byl v době pádu laviny mimo hotel. Neštěstí jej zastihlo, když šel k autu, a jakmile to šlo, zavolal přítele, který žil nedaleko. Ten ale při hovoru na nouzovou linku narazil. „V hotelu je vše v pořádku,“ odvětila mu podle agentury ANSA operátorka. Ujistila ho, že místo před chvílí kontrolovali a že v oblasti pokračuje evakuace. Pomoc na místo vyrazila až po hodinách naléhání a telefonátů.

Co se dělo dál je dobře známé – dva dny bezútěšného pátrání a nálezy prvních mrtvých. Záchranáři už dopředu upozorňovali, že tohle nemůže mít dobrý konec. O to větší bylo překvapení všech, když v pátek, dva dny po tragédii, nalezli první přeživší. Matku jednoho z dětí a potomka, kterého měla u sebe. I přes její zoufalé rady se záchranáři k trojici dětí v herně dlouho nemohli dostat. Povedlo se to až po dalších hodinách kopání. Školáci ulepení od Nutelly se dočkali záchrany a jeden se údajně omluvil, že zamazal plátno kulečníkového stolu. Čekal je převoz do nemocnice.

Děti jsou po fyzické stránce v pořádku, i když byly lehce podchlazené. Traumatizující zážitek a hodiny ve tmě pod sněhem jsou ale předně náporem na psychiku. „Nic si nepamatují,“ říká muž, který na místo tragédie zavolal záchranáře. Psychologové jsou přesvědčení, že vyrovnat se s tragédií musejí děti samy a může to vyžadovat dlouhý čas. Eduardo přišel o jednoho z rodičů, Samuel o těch svých neví stále nic – jsou pořád mezi nezvěstnými. Jestli ale případ z italských hor něco potvrzuje, je to, že naděje umírá poslední.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek