Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trpký osud afghánského migranta: Vědět jak to bude těžké, nikdy bych do Evropy nepřišel, říká

Trpký osud afghánského migranta: Vědět jak to bude těžké, nikdy bych do Evropy nepřišel, říká

Azizuláh opustil rodný Afghánistán a vydal se na nebezpečnou cestu do Evropy, víc než půl roku však spolu s dalšími migranty přežíval na opuštěném nádraží v Srbsku. V nehostinných podmínkách trávil i tuhé zimní měsíce, zahříval se u ohně v plechových sudech a opláchnout se mohl jen vodou z PET lahve. Po víc než půl roce se za pomoci pašeráků konečně dostal do Španělska. Přesto říká, že kdyby věděl, jak moc bude cesta náročná, nikdy by do Evropy nešel. Jeho příběh zdokumentovala britská televize BBC.

„Když jsme byli doma, mluvili jsme o tom, jak mírumilovné a úžasné by to bylo v Evropě, jaké by tu byly možnosti a že bychom měli krásný život,“ říká Azizuláh, který přišel z Afghánistánu, aby v Evropě našel nový, lepší život. „Ale vědět, že ta cesta bude tak těžká, nikdy bych nepřišel. Přísahám bohu, nikdy bych nepřišel,“ tvrdí mladý Afghánec.

Azizuláh má za sebou extrémně náročnou cestu, kterou zažily i tisíce dalších uprchlíků. Stejně jako stovky dalších zůstal po překročení vnějších evropských hranic na opuštěném vlakovém nádraží na severu Srbska.

„Jeden z mých bratrů byl zabit a všem nám chyběl. Teď jsem v Srbsku a i tady je hodně problémů,“ svěřoval se britské televizi BBC v době, kdy zůstal uvězněný v balkánské zemi a nemohl se dostat dál. Ve vybydlených nádražních halách, kdy teploty padaly pod nulu, musel čekat víc než půl roku. „Myslel jsem, že tam uvíznu nanejvýš deset dní, ale bylo to sedm měsíců,“ říká Azizuláh.

Ze Srbska se za pomoci pašeráků snažil dostat do Maďarska. Na útěku je ale dopadli policisté se psy. „Když jsem byl na zemi, ten pes mě pokousal. Kopal jsem nohama. Řval jsem jako šílený. Byl to opravdu velký pes,“ vzpomíná na otřesný zážitek a ukazuje přitom do kamery jizvu na kotníku.

Po neúspěšném pokusu o útěk začal vyjednávat s jiným pašerákem. „Byl napojený na řidiče kamionu, který jezdil dlouhé vzdálenosti,“ říká s tím, že mohl vzít jen jednoho běžence. Do Španělska se v zadní části nákladního automobilu dostal asi po šesti dnech.

Nyní žije ve městě Tudela na severovýchodě Španělska. „Je opravdu dobré město, kde jsou milí lidé. Jsem tu šťastný. Ale ne na sto procent šťastný, protože jsem si musel od lidí půjčit docela dost peněz a musím smazat dluh u pašeráků,“ popisuje svou nynější situaci Azizuláh.

Budoucnost ve Španělsku je pro něj zatím nejistá – neví totiž, zda úřady uznají jeho žádost o azyl. „Cesta teprve začala. Říká se tomu život,“ dodává mladý Afghánec.

Podobně nejistý osud mají i desetitisíce dalších Afghánců, kterým se v posledních třech letech podařilo dostat do Evropy. Země Evropské unie totiž odmítají udělit azyl stále většímu počtu afghánských běženců, které se pak snaží vrátit zpět do rodné země. To ale kritizují lidskoprávní organizace včetně Amnesty International, podle které se počet nucených návratů paradoxně zvýšil poté, co se bezpečnostní situace v Afghánistánu zhoršila.

„Ve svém odhodlání zvýšit počet deportovaných provádějí evropské vlády bezohlednou a nezákonnou politiku. Vlády jsou úmyslně slepé k důkazům, které dokládají, že počty zaznamenaných násilností jsou na vrcholu, a že žádná část Afganistánu není bezpečná. Vystavují lidi možnému týrání, únosu, smrti a jiným strašným hrozbám,“ tvrdí výzkumnice Amnesty International pro oblast uprchlíků a práv migrantů Anna Sheová.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek