Uprchli před Islámským státem. Teď tisíce lidí trpí v poušti

Lenka Klicperová

Poušť na irácko-syrském pomezí je jednotvárná a nehostinná, jak ostatně pouště bývají. Asi 90 km od Mosulu směrem na západ k syrské hranici leží vesnice Rajim Sulajbí. Pár domků uprostřed pouště – to je jediný orientační bod široko daleko. Pozice IS jsou odtud jen tři kilometry. Provizorní tábor v poušti poskytuje obraz lidského utrpení a bídy. Uprchlické tábory v iráckém Kursdistánu, které se již nyní otevírají přílivu uprchlíků z Mosulu a okolí, jsou proti tomuto ležení jako luxusní hotel.

Na čtyři tisícovky uprchlíků z Mosulu a okolí se po často dramatických okolnostech dostalo až sem, na území Sýrie. Táboří uprostřed ničeho a jednotky YPG, Kurdové bojující v syrském Kurdistánu, je nechtějí vpustit dál na své území.

“Znamenají pro nás bezpečnostní riziko, jsou to lidé, kteří žili dva roky pod Islámským státem a někteří z nich s nimi spolupracovali,” říká jeden z vojáků strážících hranici, kteří nás doprovázejí mezi utečence. Bojí se nás pustit samotné.

“Zaplatili jsme pašerákovi, který nás sem převezl. Jinak nejde přejít linie IS. Za útěk se platí mezi 200 až 900 dolary za dospělého,” vysvětluje uprchlík z Mosulu Ali. Obličej skrývá pod šátkem, jen oči jsou vidět. “Nemůžu odhalit svou tvář, kdyby se IS vrátil, zabili by mě,” vysvětluje. V pouštním provizorním kempu lidé v bezpečí nejsou. Džihádisté na ně útočí raketami a sebevražednými atentátníky. Podle UHNCR už z Mosulu a okolí uprchlo více než 180 000 lidí.

 

Peklo teprve přijde

V poušti na hranicích živoří rodiny už téměř měsíc. Silný vítr zvedá oblaka písku. Ten zalézá úplně všude. Mezi uprchlíky jsou i matky s kojenci a spousta malých dětí. Ty nocují ve čtyřech velkých stanech, ostatní si hloubí do písku díry. V nich pak tráví noc. Díry vypadají jako hroby, ale lidi alespoň chrání před větrem a nočním chladem. “Není tady jediný lékař, občas někdo přiveze nějaké jídlo, ale máme hlad. Včera zemřel jeden novorozenec,” rozčiluje se starý bělovousý muž, který mluví lámanou slovenštinou. Vystudoval v Nitře a pracoval v ropném průmyslu v Dajr az-Zaur. Jediné, po čem nyní touží, je dostat se přes syrské území do Damašku.

Čtrnáctiletý Mohamad má přes obličej rovněž šátek. Jeho oči těkají z místa na místo, když vypráví o šílené cestě, kterou podnikl s celou rodinou. Z Mosulu se vydali s pomocí pašeráků v autě následováni dalšími rodinami. „Auto za námi najelo na minu a vybouchlo. Několik lidí bylo na místě mrtvých, další to zmrzačilo. Měl jsem šílený strach,“ vypráví chlapec. Pak jen smutně podotkne, že než přišel Islámský stát do Mosulu, chtěl studovat a stát se lékařem. Jenže IS poté, co opanoval dvoumilionové město, všechny školy zavřel. „Teď nemám žádnou budoucnost,“ odchází Mohamad směrem k jedné z děr v zemi, kde táboří jeho rodina.

Na ty, kteří zůstali uvězněni v Mosulu, čeká nyní pravé peklo. Islamisté se z předměstí, která už částečně opanovala irácká armáda, stahují do centra. Odtud už nebude kam ustoupit. Džihádisté budou bojovat na život a na smrt. Dobře se připravili. Kromě sebevražedných atentátníků používají i drony naložené výbušninami, Mosul je protkaný sítí podzemních tunelů, používají se i chemické zbraně - plyn. Bitva o Mosul vlastně teprve začala.

sinfin.digital