Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Uprchlíci ji nezničili. Merkelová válcuje soupeře a nemá konkurenci, říká pro INFO.CZ analytik

Uprchlíci ji nezničili. Merkelová válcuje soupeře a nemá konkurenci, říká pro INFO.CZ analytik

Německá kancléřka Angela Merkelová se dokázala vzpamatovat z propadu popularity, kterou utrpěla kvůli migrační krizi v Evropě, a postavila sama sebe do pozice politika, který pro Němce symbolizuje stabilitu, řád a pořádek. Důležité vítězství zaznamenala i ve víkendových zemských volbách v nejlidnatější spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, kde překvapivě s velkým rozdílem její křesťanští demokraté porazili dlouhou dobu favorizované sociální demokraty. „Křišťálovou kouli nemám, ale nyní vše hraje pro ni,“ říká na její adresu odborník na Německo Jakub Eberle z Ústavu mezinárodních vztahů. Víkendové hlasování bylo důležitým ukazatelem před podzimními parlamentními volbami. Čím Merkelová voliče oslovuje? Jak silné jsou další německé strany a jak budou vypadat budoucí francouzsko-německé vztahy? Čtěte rozhovor.

V nedělních zemských volbách v Severním Porýní-Vestfálsku vyhráli křesťanští demokraté kancléřky Angely Merkelové. Volby byly považovány za klíčové zejména proto, že jsou ukazatelem toho, jak by mohly dopadnout podzimní parlamentní volby. O čem ten výsledek svědčí?

Ve srovnání se sérií zemských voleb, které v Německu proběhly v loňském roce a u nichž byl výsledek složitější, je to tentokrát jednoduché. Volby přinesly naprosto brutální porážku sociální demokracii, která ji bolí hned z několika důvodů. Prvním je, že sociální demokraté utrpěli největší porážku v této spolkové zemi v historii (získali o 8 % méně než v minulých volbách; pozn. redakce), navíc se jedná o jejich tradiční baštu.

V Severním Porýní-Vestfálsku se soustředí pětina všech voličů a volby tady oprávněně slouží jako indikátor. Navíc lídr SPD Martin Schulz odtud pochází a odstupující premiérka Hannelore Kraftová, o které se v minulosti hovořilo jako o možné kandidátce na kancléřku, patřila k nejtěžším vahám ve straně. Porážka pálí o to víc, že ještě před několika měsíci SPD vedla dokonce i o víc než 10 %.

Kdo je Jakub Eberle?
Jakub Eberle je výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů se specializací na německou a českou zahraniční politiku. Eberle je absolventem doktorského programu v oboru mezinárodních vztahů na University of Warwick ve Velké Británii. Magisterské studium absolvoval na University of St Andrews (2012), bakalářské pak na Univerzitě Karlově (2010).

Co se v poslední době stalo, že sociální demokraté nakonec nevyhráli?

Pokazilo se vše, co šlo. Zaprvé, dosavadní zemská vláda SPD a zelených nebyla úspěšná a netěšila se takové podpoře jako jiné vlády jinde v Německu. Důvodem je i to, že Severní Porýní-Vestfálsko je země, které se ve srovnání s jinými částmi Německa nedaří ekonomicky. Je to post-průmyslová země, kde je na německé poměry celkem vysoká nezaměstnanost, vysoká kriminalita, velký počet přistěhovalců a jsou tu i problémy ve školství. Lidé dávají vládě za vinu, že s tím nezvládla nic udělat.

Druhým důvodem je pak to, že hodně lidí hlasovalo už s ohledem na celoněmecké volby. Výrazně populárnější než lídr SPD Martin Schulz je třeba kancléřka Angela Merkelová.

Do čela SPD se letos v březnu postavil bývalý předseda Evropského parlamentu Martin Schulz. Straně bleskově vylétly preference a hovořilo se o tzv. Schulz-efektu. Ten už je tedy pryč?

Německé noviny v souvislosti s již třetí porážkou sociálních demokratů v řadě v zemských volbách píší: Zapomeňte na Schulz-efekt. Nálada ve straně byla po dvou utrpěných prohrách poraženecká a to se promítlo i do volební kampaně. Přitom Schulz to měl na začátku rozehrané dobře. Po dlouhé době tu byl opravdový sociální demokrat, který tak i mluvil. To je něco, co SPD chybělo.

Schulz byl považován za fenomén. Proč se mu nyní nedaří?

Schulz se nedokázal vůči Merkelové vymezit. Nabízí vlastně to samé co ona, jen k tomu přidává víc spravedlivosti. Mnoho lidí si ale pod tím nedovede nic představit a rozhodně je to nepřesvědčilo k tomu, aby podpořili jeho a ne Merkelovou. SPD je na spolkové úrovni osm let v koalici s CDU, která se díky Merkelové usídlila v širokém středu politického spektra, a útočit na ni zleva je obecně hodně problematické.

Je v tom ještě něco dalšího?

Ano, Angela Merkelová sice ztrácí v klasických politických disciplínách, jako je rétorika nebo vedení kampaně, čemuž se i z tohoto důvodu vyhýbá, ale naopak exceluje v dělání vysoké politiky. Zatímco Schulz se setkává s lidmi v továrnách, ona jedná s Putinem nebo saúdským králem. Zdaleka největším problémem sociální demokracie ale je, že není schopná nabídnout reálnou alternativu, s kým by mohla na celoněmecké úrovni vládnout. Vyhrát volby s tím, že tu bude i nadále velká koalice, avšak vedená SPD, nejde.

Do zemského parlamentu v Severním Porýní-Vestfálsku se dostala antipřistěhovalecká a antiislámská strana Alternativa pro Německo (AfD), která získala necelých 8 %. Její očekávání byla ale mnohem vyšší. Znamená to, že Němci už na otázku přistěhovalců tolik neslyší?

Ve volební kampani toto téma hrálo poměrně velkou roli. Vláda v Severním Porýní-Vestfálsku byla kritizovaná za to, že selhala v oblasti bezpečnosti. Příkladem jsou silvestrovské incidenty v Kolíně v roce 2016 nebo to, že se ukázalo, že z této spolkové země „pocházel“ atentátník, který vraždil loni na vánočních trzích. Tohle ale AfD nemohla v kampani příliš využít, protože na to útočily všechny strany.

Je to ale mnohem komplikovanější. AfD ztratila půdu pod nohama, když se podařilo snížit příchod žadatelů o azyl do Německa, a klesly jí preference. Víc než zástupy přicházejících přistěhovalců totiž Němce v roce 2015 šokovala reakce státu, který si najednou s přívalem migrantů nevěděl rady. Policie nestíhala zaznamenávat všechny příchozí a žadatele o azyl také nebylo kde ubytovat. To už dneska neplatí. Vládě se povedlo dostat situaci znovu pod kontrolu a pocit společenské krize odezněl.

Procenta, která AfD získala ve víkendových zemských volbách, jsou proto úspěch. Nedivil bych se, kdyby se strana, která je navíc vnitřně rozštěpená, do zemského parlamentu v Severním Porýní-Vestfálsku vůbec nedostala.

Může se něco podobného stát i v případě celoněmeckých voleb na podzim?

V případě AfD určitě ano. Oni opravdu nemají témata a nemají se proti čemu nebo komu vymezit. V momentě, kdy si 80 % Němců myslí, že je ekonomická situace v zemi dobrá, tak je to těžké. Kandidáti AfD nabízejí mix národovectví a radikálního konzervativismu a euroskepticismu klausovského stylu. V západním Německu vystupují pochopitelně umírněněji než na východě země. V tuto chvíli se jedná o stranu zoufalého protestu.

Komu se v Německu hází protestní hlasy?

Sociální protest se hází straně Die Linke. Částečně protestní hlasy sbírají i Svobodní (FDP), kteří mimochodem ve volbách v Severním Porýní-Vestfálsku dosáhli svého nejlepšího historického výsledku v této zemi. V Bavorsku to je také sesterská strana kancléřčiných křesťanských demokratů CSU. A pak je tu samozřejmě zmiňovaná AfD. Na druhou stranu je to ale pořád strana, která hlásí názory, jež jsou pro velkou část německé společnosti a dokonce i pro lidi, kteří jsou nespokojení, naprosto nepřijatelné.

V případě nedávných voleb v Nizozemsku a také ve Francii se hodně mluvilo o tom, jak budou volit mladí lidé. Koho preferují mladí Němci?

To je zajímavá otázka. V první řadě, pokud to srovnáme třeba s ČR, tak v Německu bývá mezi mladými lidmi vysoká účast ve volbách. Mladí Němci mají také tendenci volit demokratické strany, tím pádem strana AfD se u nich netěší tak velké podpoře jako u mnohem starších občanů. Větší podporu mají u mladých lidí zelení nebo radikální levice Die Linke.

Oblíbená je ale především kancléřka Merkelová. Je to způsobeno i tím, že Merkelová a její CDU nejsou brány jako jedno a to samé. Pokud by v CDU Merkelová nebyla, tak by mladí tuto stranu pravděpodobně nevolili.

Kancléřka Merkelová se mezi Němci obecně těší vysoké podpoře. Vždy tomu tak ale nebývalo. Preference se jí propadly v souvislosti s nezvládnutou migrační krizí, o které jste také mluvil. Čím konkrétně se Merkelové podařilo znovu si získat důvěru občanů?

Zaprvé se povedlo zastavit masový příchod žadatelů o azyl do Evropy a tedy i do Německa. Panuje obecná shoda, že za to může dohoda s Tureckem, kterou vyjednala především kancléřka Merkelová. V důsledku toho se státu podařilo dostat pod kontrolu zpracovávání a administraci žádostí o azyl. V neposlední řadě pak vláda začala postupně přitvrzovat v azylové politice, například přijala opatření vůči slučování rodin.

V čem jí tedy Němci věří nejvíc?

Dá se to popsat jediným slovem: stabilita. Merkelové se podařilo dostat samu sebe do pozice, která ztělesňuje stabilitu. Nebylo tomu tak od začátku, ale až zhruba od poloviny jejího mandátu, tedy těsně před volbami v roce 2013. Vzpomeňte si na její tehdejší kampaň, která byla velmi podivná. Merkelová se na billboardech nechala vyobrazit se svým klasickým gestem, tedy sepnutými dlaněmi, a u toho byl slogan: Znáte mě. To bylo naprosto apolitické, ale svědčí to o tom, že se jí povedlo prosadit se jako někdo, kdo v Německu garantuje řád a pořádek. A to platí i dnes. V této souvislosti jí navíc pomohl i brexit a zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Ve světle těchto událostí její garance řádu a stability ještě víc vystoupila. V tomto v Německu nemá soupeře.

Do celoněmeckých voleb zbývá několik měsíců. Je vítězství Merkelové jasné?

Křišťálovou kouli nemám, ale v tuto chvíli vše hraje pro ni. Musíme být ale i tak obezřetní, protože v případě zemských voleb v Severním Porýní-Vestfálsku se ukázalo, že až třetina voličů se rozhodovala těsně před volbami. Na druhou stranu se u několika posledních voleb ukázalo, že výsledek byl nakonec mnohem výraznější, než se očekávalo. Jinými slovy, může se stát cokoliv.

Co by jí mohlo uškodit?

Pokud to bude vypadat na jednoznačné vítězství, tak může část voličů ztratit motivaci jít volit. Důležité také bude, jak se zachová sesterská strana CSU, která to hraje na obě strany. V Bavorsku se blíží volby a CSU může vést paralelní kampaň, v níž se bude ve vidině zisku hlasů strefovat právě do Merkelové.

Po teroristickém útoku v Berlíně se ukázalo, že důvěra ve vládu je natolik pevná, že jí jeden osamocený útok nenaruší. Naopak podpora vládě ještě vzrostla a i to přesto, že bezpečnostní situaci na jedničku nezvládla. Takže tady bych obavy neměl.

Novým francouzským prezidentem se nedávno stal proevropský Emmanuel Macron, který se netají plány na reformy v EU a hlavně posilování spolupráce v eurozóně. Pokud na podzim v celoněmeckých volbách zvítězí Angela Merkelová, dá se očekávat, že bude Macrona v tomto podporovat?

Myslím, že se jí do toho nebude příliš chtít. Nejdůležitější však nyní bude, jak dopadnou parlamentní volby ve Francii (proběhnou v červnu; pozn. redakce). Na nich se ukáže, zda nový francouzský prezident Emmanuel Macron bude schopen realizovat své sliby z předvolební kampaně. Němci budou nejprve sledovat, jak se mu daří dělat reformy doma, tedy ve Francii. Macron o tom ostatně sám mluví – říká, že Francie se musí nejdříve stát důvěryhodným partnerem Německa. To bude nějakou dobu trvat.

Nemyslím si ale, že se Němci do prohlubování spolupráce v rámci eurozóny nějak víc pohrnou. Angela Merkelová není vizionářka, ale pragmatik. Mnohem důležitější jsou pro Němce bilaterální vztahy a témata, jako je hlubší spolupráce armád, společné zastoupení v zahraničí nebo spolupráce v rámci mezinárodních organizací.

Na druhou stranu je pravda, že pokud Angela Merkelová na podzim obhájí kancléřský post, tak se pravděpodobně bude jednat o její poslední mandát. Je proto možné, že v takovém případě by se nestarala o volební výsledky a mohla by říct: Teď budu dělat Evropu.

O co by se mohla chtít snažit?

I přesto, že je bez vize a je spíše opatrná a pragmatická, tak umí překvapit. Navíc má pevné hodnoty, přes které nejede vlak. Umím si proto představit, že bude chtít najít nějaké nové uspořádání v Evropě. Koneckonců je to nevyhnutelné kvůli brexitu, který otevře celou řadu škatulek, jež bude třeba projednat. Evropa by proto skutečně mohla být jednou z jejích velkých priorit a ona by v tom mohla být odvážnější. Eurozóna je v tomto ohledu rozhodně velké téma. Němci se určitě budou snažit, aby našli společnou řeč s Francouzi. Bez nich to v EU nepůjde.

V jakém smyslu?

Německá politická elita si moc dobře uvědomuje, jak mohlo být v minulosti její působení například zahraniční politice nebo uprchlické krizi vnímáno. Němci potřebují Francouze, aby vyvážili svou politiku hospodářské stability a také to, že jsou někdy vnímáni jako arogantní partneři, kteří se snaží ostatním diktovat. To se objevovalo třeba v souvislosti s řeckou nebo právě uprchlickou krizí. Němci budou proto extrémně opatrní, aby se tohoto do budoucna vyvarovali. V tomhle ohledu chápou příchod Macrona jako šanci, která se už nemusí opakovat. Může se lehce stát, že za pět let tu opět bude ve druhém kole francouzských prezidentských voleb Marine Le Penová, nebo kdokoliv jiný, a tentokrát budou šance na jejich výhru vyšší.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek