Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Uprchlíci mají v Paříži vlastní rádio. O čem chtějí nejvíc mluvit? Nahlédněte s INFO.cz do zákulisí

Uprchlíci mají v Paříži vlastní rádio. O čem chtějí nejvíc mluvit? Nahlédněte s INFO.cz do zákulisí

Komunitní rádio Stalingrad Connection vzniklo v Paříži po rozpuštění uprchlického tábora na náměstí Stalingrad, v prosinci oslavilo jeden rok existence. Vysílá až ve čtyřech jazycích – angličtině, francouzštině, arabštině a darí. Pro uprchlíky, exulanty, migranty i Francouze. Info.cz mluvilo s jednou z jeho zakladatelek Margot Colinetovou.

Jaká byla motivace založit vysílání pro uprchlíky?

Když předloni rozpustili tábor v Calais, začala být situace v Paříži v jistém smyslu nezvladatelná. V severní části města se začaly tvořit tábory na ulicích, jeden právě na náměstí Stalingrad. Když pak vláda nařídila i jeho rozpuštění, chtěli jsme vytvořit nějaké médium, které by umožnilo propojení těch, co se po evakuaci ztratili z dohledu. Byla to i určitá forma protestu proti politice vlády, která násilně rozdělovala lidi.



Kdo stál u zrodu Stalingard Connection?

Většinou lidé, co už měli zkušenost s médii nebo s neziskovým prostředím. Dobrovolníci nebo třeba studenti zvuku. Dva členové vzešli z takzvaného Radio Debout, které bylo iniciativou tehdejších protestů proti zákoníku práce. Jeden kolega zase jezdí do uprchlických táborů po světě, naposled třeba do Iráku nebo Gruzie, kde dělá radio workshop v rámci projektu Microcamp Radio. Postupně jsme přibrali i samotné migranty, teď je nás v týmu kolem deseti, všichni dobrovolníci, ale samozřejmě na každém díle spolupracuje spousta dalších lidí. Já osobně také učím francouzštinu v domě pro novináře v exilu, kde také často rekrutuji další členy.

Jak vypadá běžné vysílání?

Vysílání běží jednou týdně na pařížské frekvenci 106,3 FM, která je určená nezávislým rádiím. Plus jednou v repríze. Vysíláme jednak rozhovory a reportáže, ale i praktické informace, kde se distribuuje jídlo, kde najít právní pomoc, kurzy francouzštiny atd. Často děláme i vysílání z terénu. Témata nám rozhodně nechybí. Naše syrská kolegyně má pak v každém vysílání praktické okénko ve třech jazycích, minule třeba o tom, jak správně vyplnit jméno a příjmení do formulářů, v každé zemi se totiž píše jinak a žadateli o azyl to pak může způsobit spoustu problémů.

Vysílání ve třech jazycích... jak to vypadá prakticky?

Někdy máme dokonce až čtyři – francouzštinu, angličtinu, arabštinu a darí. Nápad se nám nejdřív líbil, ale v praxi je to horší. Zjistili jsme, že moc jazyků lidi odradí od poslechu, protože přeskakují pasáže, kdy nerozumí, proto teď vymýšlíme nový koncept, který by byl přijatelný pro co nejširší okruh posluchačů.



Často se o vás píše, že ,,dáváte slovo migrantům?” O čem chtějí nejvíc mluvit?

Toto označení mi trochu vadí, nechceme být někdo, kdo dává slovu někomu dalšímu. Spíš chceme fungovat jako kolektiv, který je pluralitní. Migranti tvoří vysílání stejně jako my. Rozhodně nechceme být jako novináři z velkých médií, kteří vyčerpanému člověku strčí mikrofon do tváře a chtějí z něj do pár vteřin odpověď: Tak co, jaký to bylo přeplavat Středozemí? Zároveň nechceme sklouzávat ani k lítosti nebo karikatuře, spíš být k věci a sdílet užitečné zkušenosti. Třeba afghánský novinář, který je součástí týmu, v posledním dílu popisuje, co musí absolvovat, když si chce ve Francii nechat uznat vysokoškolský diplom a podobně. Mimochodem zatím nesehnal práci, takže prodává na ulici nelegálně cigarety.

Jak probíhá spolupráce s migranty-novináři?

Samozřejmě ve společnosti panuje často představa, že migranti neumějí číst, ani psát. Jsou to ale různí lidé jako všude. V Paříži je třeba spousta novinářů ze Sýrie, Afghánistánu nebo Sudánu a těm přece já, jako amatér, nebudu dávat slovo. Jsou to naopak oni, kdo můžou naučit něco mě. Ve své zemi byli často profesionálními novináři, pro které je vysílání něco jako návrat ke kořenům, kdy nám nostalgicky říkají: To mi připomíná moje začátky. Nedávno jsme třeba navázali spolupráci s jednou afghánskou novinářkou, která bude mít právní okénko, protože má hodně kontaktů v Bruselu, takže bude informovat o nových nařízeních a jejich dopadu.



Tito lidé, kteří jsou třeba ve své zemi pronásledováni, se s vámi nebojí spolupracovat?

Velké problémy mají určitě Turci. Měli jsme jednoho tureckého novináře, který byl údajně na seznamu sedmi novinářů, které Erdogan plánoval zlikvidovat. Ten se chtěl podílet, ale nakonec ze strachu ustoupil. Obecně se proto snažíme neudávat jména lidí, kteří mluví ve vysílání, a zachováváme anonymitu. Zajímavý byl i případ iráckého režiséra, který byl ve Francii dvakrát – kdysi v Cannes ve svými krátkými filmy a podruhé o několik let později na ulici jako uprchlík.

Zatím jsme mluvily jen o tvůrcích, co posluchači? Máte představu, jaký dopad má vaše vysílání?

Přesná čísla neznám, vím, že za rok existence se nám podařilo oslovit migranty spíš skrz asociace, které s nimi pracují a které jim o nás řekly. Předávají skrz rádio informace. Teď musíme pracovat na vytvoření nových sítí a hledat třeba známé bloggery. Víme, že když nasdílí něco na sociálních sítích kolega ze Súdánu, který je důležitým členem komunity, vysílání má hned tisíckrát větší dopad.



Dá se nějak obecně shrnout současná situace migrantů v Paříži?

V Paříži fungují dva ..oficiální" uprchlické tábory, na Porte de la Chapelle a na jihu města jeden pro ženy s dětmi. Oba jsou stále přeplněné. Někteří lidé se do nich navíc bojí, že je tam budou kontrolovat a vyhostí je. Proto radši spousta z nich zůstává na ulici. A na druhé straně lidé, co jim dřív pomáhali, začínají být unavení a chtějí vidinu nějakých dlouhodobějších řešení, která zatím od vlády nepřicházejí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek