Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Uprchlíci ve vakuu. V řeckých táborech čekají léta na zázrak, spoléhají na neziskovky

Uprchlíci ve vakuu. V řeckých táborech čekají léta na zázrak, spoléhají na neziskovky

Někteří na ně nadávají, jiní je podporují. Pro uprchlíky v azylových centrech na řeckých ostrovech jsou však neziskové organizace oporou, na kterou se v případě potíží mohou obrátit. Pomoc ale není jednosměrná. Aby mise uspěla, potřebuje i spolupráci samotných běženců.

Web televize Deutsche Welle zkoumal situaci v uprchlickém středisku na řeckém ostrově Samos. V něm přebývá asi 1500 lidí včetně 300 dětí, kteří do Evropy přicestovali z mnoha koutů planety. Jsou mezi nimi migranti ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu, ale také ze zemí subsaharské Afriky.

Nizozemská nevládní organizace BRF, která v táboře poskytuje například první pomoc a naléhavou lékařskou péči, proto často naráží na jazykovou bariéru. Nepomáhá ani slabá znalost angličtiny mezi zadrženými.

Úspěch mise tak často závisí na spolupráci s jedinci, kteří jazyky ovládají a mohou působit jako tlumočníci. „Bez jejich podpory bychom naši práci dělat nemohli,“ připouští Frederieke van Dongenová, koordinátorka nadace.

„Přátelé a tlumočení mi pomáhají zapomenout na moji situaci v táboře,“ tvrdí Iráčan Omar, který do Řecka odcestoval poté, co Islámský stát dobyl jeho rodný Mosul. Ačkoli mezinárodní koalice už město osvobodila, Omar návrat neplánuje. „I kdybych měl zůstat v táboře do konce života, do vlasti se vrátit nechci,“ tvrdí.

Spolupráce mezi uprchlíky a neziskovkami nespočívá pouze v překládání. „Nejsme jen tlumočníci. Fungujeme i jako kulturní prostředníci,“ říká Afghánec Rafee. Rozdíly mezi národnostmi mohou být při ošetřování nemocných klíčové. V některých zemích popisují závrať jako fyzický symptom, jinde ji považují za stav mysli.

Kromě pomoci samotných běženců se BRF opírá také o řadu dobrovolníků. Mezi nimi jsou mladí lékaři nebo zdravotní sestry, kteří se přihlásili přes internet. Doplňují je sociální pracovníci nebo učitelé. Mise organizace totiž nekončí u zdravotnictví. Zaměřuje se též na dodávku potravin nebo tvorbu programu pro táborové děti. Dobrovolníci s nimi hrají míčové hry, kreslí si nebo sledují filmy. Bezprizornímu životu v nejistých podmínkách tak dodávají alespoň částečný řád.

„Práce je kvůli všem smutným příběhům stresující, ale i uspokojující. Lidé v táboře vědí, že jsme tam, abychom jim pomohli. Jejich vděčnost je obrovská,“ praví Nizozemec s pákistánskými kořeny Mohsin Rajput, jenž se na Samos vrátil již podruhé.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek