Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Utajení hrdinové. 5 zachránců židů, o kterých se příliš neví

Utajení hrdinové. 5 zachránců židů, o kterých se příliš neví

Za život jim vděčí tisíce lidí, veřejnost o nich ale příliš neví. Zachránci židů, kteří za druhé světové války riskovali vlastní život, zůstávají často v anonymitě. Žena Nicholase Wintona objevila důkazy o jeho válečné záchraně židovských dětí náhodou na půdě. I někteří další váleční hrdinové se rozhodli, že o své statečnosti prostě pomlčí.

Clare Hollingworthová, Winton v sukních

Jedním z utajených hrdinů druhé světové války byla polská zpravodajka listu Daily Telegraph Clare Hollingworthová, která tento týden ve věku 105 let zemřela. Hollingworthová vstoupila do historie hlavně jako novinářka, která náhodou na vyjížďce k německým hranicím odhalila, že nacisté chystají okupaci Polska. Méně se však ví o její pomoci pronásledovaným židům.

Hollingworthová podobně jako Nicholas Winton spolupracovala s Britským výborem pro uprchlíky z Československa. Pomáhala shánět peníze i potřebné dokumenty a víza pro odjezd židů do třetích zemí, nejčastěji do Británie, Jižní Ameriky a Skandinávie. Celkově pomohla zachránit asi dva tisíce lidí.

O své činnosti za války se ale příliš nezmiňovala. Dokumenty, které její hrdinství dokládají, našel náhodou na půdě její prasynovec.

Albert Göring, bratr nacistické bestie

To příjmení není náhodné. Válečný zločinec a pravá Hitlerova ruka Hermann Göring měl mladšího bratra Alberta, který za války pomáhal židům. Jak se říká, pod svícnem bývá největší tma, a právě na to Albert Göring spoléhal. Ačkoli mnohokrát aktivně vystupoval proti nacistickému režimu, slavné jméno ho většinou zachránilo. Například když ve Vídni strhnul staré ženě z krku ceduli „Jsem židovská svině“, dostal se do konfliktu s davem, ale díky slavnému příjmení se mu nakonec nic nestalo.

Albert Göring (vlevo) a jeho bratr Hermann.Albert Göring (vlevo) a jeho bratr Hermann.autor: Archiv Blesk.cz

V roce 1939 se stal v Čechách obchodním ředitelem firmy Škoda. Zde jeho příběh začíná trochu připomínat osud Oskara Schindlera, kterého známe ze Spielbergova slavného filmu Schindlerův seznam. Albert Göring údajně přijel do koncentračního tábora Dachau, řekl, jak se jmenuje a že potřebuje dělníky pro svoji továrnu. Vězně odvezl náklaďáky na bezpečné místo, kde je propustil. Díky svým konexím prý také poskytoval českým odbojářům důležité strategické informace.

Po válce ho však jako bratra nacistického zločince čekal soud. Albert údajně sepsal seznam lidí, kterým pomohl. Díky svědectvím zachráněných získal milost. Jméno, které mu za války pomáhalo, se ale stalo jeho stigmatem. Nikdo jej v Německu nechtěl zaměstnat a umřel v chudobě v 71 letech.

Irena Sendlerová, falešná sestra Jolanta

Další dlouho utajenou hrdinkou je sociální pracovnice a členka podzemní organizace Żegota Irena Sendlerová. Za války zachránila asi 2500 dětí z varšavského ghetta. Přestože ji gestapo v roce 1943 zatklo, nic neprozradila. Její kolegové ze Żegoty údajně podplatili dozorce, aby ji zapsali jako popravenou, a Sendlerová pod jiným jménem pomáhala židům až do konce války.

Poté, co se varšavské ghetto v roce 1940 uzavřelo pro veřejnost, zfalšovala Sendlerová pro sebe a svoji kamarádku propustku pro zdravotnický personál, aby se mohly do ghetta dostat. Používala krycí jméno sestra Jolanta a židům pašovala potraviny a léky. Na znamení sounáležitosti nosila za zdmi ghetta na kabátu žlutou hvězdu. Kromě zásobování se začala starat i o bezprizorní děti, které začala, často i v zavazadlech, pašovat ven z ghetta.

Když přišly rozkazy k vyklízení ghetta a rodiny odjížděly do vyhlazovacích táborů, nabízela Sendlerová rodinám, že se pokusí dostat ven jejich potomky. Děti pašovala různými bizarními způsoby. V pohřebních vozech a sanitkách, zahrabané v odpadcích nebo skrze odpadní kanály. Sendlerová jim pak našla i náhradní rodiny, které se jich ujímaly.

Po válce pracovala přes třicet let ve varšavských sirotčincích a domovech seniorů. O jejím hrdinství se dlouho příliš nevědělo. První ocenění začala získávat v 90. letech a v roce 2007 ji nominovali na Nobelovu cenu míru.

Hugh O'Flaherty, Vatikánský bedrník

Mnozí křesťanskou církev během války kritizovali, protože prý zůstala příliš neutrální. Papež Pius XII. sledoval pronásledování židů a nijak veřejně se proti němu nevymezil. Na území Vatikánu ale operoval kněz irského původu Hugh O'Flaherty, který prý i s pomocí papeže dokázal zachránit více než tři tisíce lidí.

O'Flaherty přezdívaný Vatikánský bedrník v letech 1943 a 1944 pomáhal najít úkryt pro židy a uprchlé spojenecké vojáky. Pronásledovaní se schovávali v římských klášterech, soukromých bytech i na farmách. Plukovník Herbert Kappler z gestapa činnost Bedrníka odhalil, a proto už O'Flaherty nesměl opustit zdi Vatikánu. Přežil dokonce atentát, který na něj němečtí agenti spáchali.

Nacista Kappler po válce dostal doživotí, kněze O'Flahertyho ale pozval k sobě do věznice a údajně se z nich časem stali přátelé. Kappler dokonce konvertoval ke katolictví.

Karel Košvanec, plížící se železničář

Karel Košvanec pracoval za druhé světové války na železniční stanici u Litoměřic. Několikrát viděl, jak do koncentračního tábora v Terezíně přes jeho stanici míří vlaky s uvězněnými židy. To ho přimělo jim pomáhat a rozhodl se, že do blízkého koncentračního tábora bude pašovat potraviny a léky.

Mezi lety 1942 až 1945 se opakovaně plížil do tábora, kam přinášel jídlo i necenzurovanou korespondenci. Mnohdy prý musel celou noc čekat, než mohl mezi strážemi nepozorovaně proklouznout dovnitř. Protože ze svého platu by všechny zásoby kupovat nezvládal, dávali mu židé mnohdy peníze nebo cennosti, za které jim Košvanec zajistil, co potřebovali. Pomáhal ale také často nezištně. Jedné nemocné ženě dokázal například i za války sehnat pomeranče.

Karel Košvanec.Karel Košvanec.autor: Post Bellum

O Košvancově hrdinství se dlouho nevědělo. V roce 1950 zemřel na zápal plic, pravděpodobně k tomu přispělo jeho podlomené zdraví po nočním pašování. Rodina o jeho činech veřejně nemluvila. Košvancův příběh objevili až v roce 2009 badatelé ze spolku Post Bellum. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek