Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Útěk před chudinou. Egyptská elita si staví nové hlavní město v poušti

Útěk před chudinou. Egyptská elita si staví nové hlavní město v poušti

Královna Nefertiti musela být opravdu krásná, když na nás její půvab tak silně působí ještě dnes. Není tedy divu, že nejspíš i kvůli ní její manžel Amenhotep IV před třemi a půl tisíci lety zavrhl tradiční náboženství a nahradil jej kultem slunečního boha Atona. A založil zbrusu nové hlavní město. Do Achetatonu (dnešní al-Amárny) přesídlil s celým dvorem a už jej nikdy neopustil. Po jeho smrti se lid promptně vrátil ke starým osvědčeným bohům. A do starého osvědčeného hlavního města. 

Současný egyptský prezident Abdalfattáh as-Sísí má už minimálně dva roky stejný sen jako Amenhotep. Jestli ho k vybudování nového administrativního hlavního města 45 kilometrů od Káhiry také inspirovala manželka, není známo, ale zatím se zdá, že jeho poddaní mají ke stěhování stejně kladný vztah jako za Amenhotepových časů. Ale transportu zřejmě neuniknou. První ministerstva by se měla začít stěhovat už na konci příštího roku. 

Úlevy z minulosti

V Káhiře, městě založeném v roce 969 za vlády Fátimovce al-Mu‘izze, žije podle oficiálních údajů necelých deset milionů lidí. Když k tomu ovšem připočteme sousední Gízu a další města, která Káhira spolkla a vytvořila tak aglomeraci známou jako Velká Káhira, dostaneme se (podle údajů z roku 2015) na téměř 17 milionů. Americký urbanista a ekonom David Sims ve své knize Understanding Cairo popisuje, že „ze sedmnácti milionů osob, které v roce 2009 žili ve Velké Káhiře, jich odhadem jedenáct milionů – tedy 63 %, obývalo oblasti, jež od roku 1960 vznikaly neoficiálně a načerno“. Tento problém se netýká jen okrajových částí metropole. Z tisícovky egyptských slumů se jich podle údajů státní Centrální agentury pro veřejnou mobilizaci a statistiku celých tři sta nachází na území Velké Káhiry.

Není to poprvé, kdy se egyptský prezident rozhodl Káhiře „ulevit“ výstavbou alternativního administrativního ústředí. Někdejší prezident Anwar as-Sádát nechat vystavět po sobě pojmenované město Sádát, a dále města 6. října a 10. ramadánu. Mizerné plánování a bující slumy na okraji Káhiry však zamýšlená centra moci a vlivu rychle proměnily v sociálně vyloučené lokality plné násilí a chudoby.

Nynější projekt prezidenta Abdalfattáha as-Sísího, který doteď ani nemá jméno a zatím se mu říká „nové úřední hlavní město“, by měl obsáhnout plochu 71 400 hektarů (pro srovnání: současná Káhira má jen dvě třetiny této rozlohy) a nový domov by v něm mělo najít šest a půl milionu Káhiřanů. Nové hlavní město by mělo být napojeno na egyptskou železniční síť, slibuje skvělou dostupnost na káhirské mezinárodní letiště vzdálené pouhých 16 kilometrů, krásné, moderní byty i luxusní dvojdomky nebo supermoderní samostatné vily v centru, spoustu zeleně a široké, čisté ulice. Postupně by do něj měla kromě celé řady ministerstev přesídlit také zahraniční zastupitelství a ambasády.

Egypťané jsou k celému projektu povětšinou dost skeptičtí. Vnímají ho jako akci pro boháče, kteří se přesunou do nového opevněného centra a odříznou se od chudých a ještě chudších krajanů. Něco (čti: hodně) na tom bude.

Už dnes je z cen nově vznikajících nemovitostí zřejmé, že zůstanou mimo dosah nejen těch skutečně chudých (pod hranicí chudoby žilo v roce 2015 v Egyptě 27,8 % obyvatel, kteří měli měsíční příjem nižší než 482 egyptských liber, tedy 605 korun), ale i střední vrstvy. Imán Muhammad, zaměstnankyně ministerstva plánování, popsala pro deník al-Arab, že sen o ráji daleko od hlučícího káhirského davu a jeho slumů, si nebude moci nechat zdát jen tak někdo. „Byt o sedmdesáti metrech čtverečních vyjde na milion liber (tedy milion a čtvrt českých korun) průměrný plat ale není o moc vyšší než tři a půl tisíce liber (přibližně 4400 korun). Vláda chce vybudovat město pro boháče, kteří si budou moci život v něm dovolit a pro obyčejné lidi v něm nebude místo.“ Ministerstvo bytové výstavby hovoří o plánu vybudovat 50 tisíc bytových jednotek a šéf rozvoje nového hlavního města, Ahmad Zakí Ábidín, ujistil státní zaměstnance, že na bydlení i přes jeho vysokou pořizovací cenu dosáhnou. Byty si budou moci pořídit na hypotéku. „Měsíční splátky se budou pohybovat kolem 1200 liber (1500 korun),“ potvrdil Ábidín, „uvědomujeme si, že by to mohlo pro některé zaměstnance představovat problém. Přesun do nového hlavního města bude proto dobrovolný.“

Nepůjde však jen o finanční census. Vláda nedávno zveřejnila sadu podmínek, jež musí úředníci, kteří by se měli ocitnout mezi přesunutými, splnit – nesmí být například starší 45 let, měli by umět dobře anglicky a měli by být obeznámeni s používáním moderních technologií. Počítá se s přesunem zhruba padesáti tisíců státních zaměstnanců, tedy rozhodně ne všech. „Po tom oznámení jsem se rozhodl koupit pozemek v Badru, nějakých pět kilometrů od úředního hlavního města,“ svěřil se al-Arabu Husajn Tawfíq, zaměstnanec ministerstva pro investice a mezinárodní spolupráci. „Postavím tam bydlení pro sebe a své děti, než stihnou ceny před samotným přesunem raketově vyrůst.“ Kvůli koupi pozemku prodal vše, co vlastnil, ale to ho nijak netrápí. Vrásky mu dělá fakt, že bude muset děti zapsat do školy v novém hlavním městě. Ty budou však bez výjimky mezinárodní se školným tak vysokým, že si jej mohou dovolit platit jen ti nejbohatší (poplatky za první stupeň se pohybují mezi 330 000 – 440 000 korunami ročně). Vypadá to, jako by v Egyptě vznikla nová společenská třída, která se touží oddělit od zbytku společnosti a pohybovat se v prostředí, do něhož budou mít přístup jen jim rovní.

Kdo to zaplatí

Ahmad Zakí Ábidín, však trvá na tom, že nově vznikající metropole nebude určena jen pro bohaté. Pro ty je určena pouze první fáze projektu, pro ně a samozřejmě také pro investory. To oni údajně zafinancovali dosavadní výstavbu, jež podle tvrzení prezidenta as-Sísího nijak nezatěžuje státní rozpočet. Jenže kdo jsou ti „oni“?

Původně se v roce 2015 hovořilo o magnátu Muhammadu Alím al-Abbárovi, zakladateli a nejvyšším představiteli dubajské firmy Emaar Properties, jedné z největších developerských společností na světě s ročním obratem 4,2 miliardy dolarů. K dalším jednáním mezi ním a egyptským ministerstvem bytové výstavby však nedošlo. V únoru loňského roku se s kasičkou objevil čínský developer China Fortune Land Development (CFLD), který přislíbil investici až do výše 20 miliard dolarů. CFLD se mělo postarat o výstavbu obytné a průmyslové zóny, škol, univerzity a nezbytné infrastruktury. Další čínský developer, China Construction Engineering, hodlal v první fázi realizace projektu investovat 2,7 miliard dolarů do výstavby nových vládních budov. Jenže i tady se objevily potíže, co se Číňané s Egypťany nebyli s to dohodnout na podmínkách. Aktuálně na místě pracují čtyři největší egyptské stavební firmy (státní Arab Contractors, Wady El Nile, Hassan Allam Properties a holdingová Coprosa Prime) a stále se čeká, jestli Číňané nakonec přispějí slibovanou částkou. „Zbytek už doplatí vláda,“ dodal pro The Sunday Times mluvčí ministerstva pro bytovou výstavbu Hání Júnis. Jak se to slučuje s nezatěžováním státní kasy, jaksi nevysvětlil.

Město absurdit

Financování není ale jediný problém nového města. Snad ještě větší se jmenuje voda. Součástí plánů je největší zelený „hub“ na světě, který by měl vzniknout kolem 35 kilometrů dlouhé „Zelená řeky“ imitující Nil, která protne celé  město a kolem ní vyrostou volně rozsáhlé, volně přístupné parky. To vše, prosím, v poušti. Prvotní plány na odsolování vody z Rudého moře z oblasti Ajn as-Sochna nahradilo přivádění vody z Nilu. Jenže město by podle posledních propočtů mělo spotřebovat milion krychlových metrů vody a přívod vody z Nilu tak není podle ministerstva pro zavlažování možným řešením. Takže co teď? Prezident as-Sísí má řešení: urychlit první etapu stěhování z původně plánovaného června 2019 na prosinec 2018. Nikdo nechápe proč, ani jak toho chce vlastně dosáhnout. Zvlášť když nové město dosud nemá ani kanalizační síť.

Celá výstavba nového hlavní města je plná otazníků. Jako jediný trochu reálný důvod pro jeho výstavbu se podle serveru Nikkei Asian Review jeví urbanistická prognóza, podle níž by měla populace Káhiry v roce 2035 dosáhnout 40 milionů.

Historie má nicméně sklon se až trapně opakovat. A lidé mají úplně stejný sklon na své dějiny zapomínat. Sny Anwara as-Sádáta i jeho prapředka Amenhotepa o nových hlavních městech nepřežily své tvůrce. Sázkové kanceláře už by mohly začít vypisovat kurzy na to, jestli as-Sísí své nové hlavní město skutečně dostaví, a pak jestli bude životaschopnější než „kacířské město“ Achetaton, onen neméně velkolepý sen neméně velkolepého vládce Egypta.

Po zkušenostech jeho předchůdce Husního Mubáraka se mu ale vlastně nelze tolik divit. Třeba v té jeho nové Káhiře, plné oddaných nových Káhiřanů nebude mít nikdo potřebu se scházet na náměstích, demonstrovat nebo požadovat nějaké změny. A od nespokojené lůzy ho bude dělit nějaký pětačtyřicet kilometrů pouště. Třeba to bude stačit. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek