Útoky na Čechy v Británii. Proč se o nich mlčí?

Útoky na Čechy v Británii. Proč se o nich mlčí?

Po referendu o brexitu přibylo ve Velké Británii nadávek a fyzického napadání cizinců a podobné zážitky se nevyhnuly ani Čechům. V poslední době se ale jejich počet výrazně snížil – roli nicméně hraje fakt, že oběti se svojí zkušeností nechlubí a úřadům incidenty nehlásí. Info.cz zmapovalo, jaké nálady panují vůči lidem ze střední a východní Evropy pět měsíců po referendu.

Polák Arkadiusz Jozwik se možná nacházel v nesprávný moment na nesprávném místě. Poté, co ho společně s dalším mužem u stánku s rychlým občerstvením v centru města Harlow v anglickém hrabství Essex jednoho srpnového večera přepadla skupina teenagerů, octnul se s vážným poraněním hlavy v nemocnici. Po dvou dnech na lůžku zemřel. Policie později uvedla, že zadržela několik náctiletých mladíků, které vyšetřuje pro podezření z rasově motivovaného útoku.

Napadení čtyřicetiletého Jozwika, který ve Velké Británii pobýval čtvrtým rokem a pracoval v řeznictví, je pouze jedním z mnoha případů zločinů z nenávisti, kterými se britské úřady v posledních měsících zabývají. Trestných činů, které jsou spáchány kvůli rasové, národnostní, etnické, náboženské či jiné odlišnosti, v Británii přibylo zejména v souvislosti s referendem o vystoupení země z EU. To se konalo 23. června.

V týdnu po vyklizení volebních místností pracovníci britské policie zaznamenali celkem 3076 nahlášených případů slovních urážek či fyzických napadení, které měly rasistický nebo xenofobní podtext a týkaly se cizinců. Ve srovnání se stejným obdobím v loňském roce se jedná o 41% nárůst. Podle médií a reakcí lidí se jejich oběťmi nejčastěji stávali muslimové a lidé ze střední a východní Evropy.

„Zdálo se nám, že trend ustal, ale čísla opět vylítla v srpnu a září.“
Konrad Jagozdziński, Polské velvyslanectví ve Spojeném království

„V posledních měsících polské konzulární služby ve Spojeném království nabídly svou asistenci ve 38 jednotlivých případech, v nichž šlo o obtěžování, které bylo vyhodnoceno jako trestný čin z nenávisti,“ řekl Info.cz Konrad Jagozdziński z polského velvyslanectví v Londýně. Potvrdil také, že nejvíce incidentů bylo ohlášeno ve třech týdnech po konání referenda. „Zdálo se nám, že poté trend ustal, ale čísla opět vylítla v srpnu a září,“ dodal. Podle materiálů polské ambasády se v té době obrátilo na velvyslanectví 10 Poláků. Ve statistice je započítáno i zabití Akradiusze Jozwika.

Více útoků po brexitu

Podobná situace, kterou před smrtí zažil Jozwik, potkala i jednatřicetiletého Čecha, zaměstnance britské cateringové firmy v Londýně. V restauraci nedaleko jeho bydliště, kde po práci popíjel s kolegy, se dostal do slovní potyčky s několika teenagery. Po noční cestě domů ho pravděpodobně stejná skupina přepadla a na chodníku ubila k smrti. Britská policie a posléze i české ministerstvo zahraničí odmítly, že by se jednalo o rasově motivovaný útok vůči přistěhovalcům.

„Polští instalatéři“ v EU
Obraz „polského instalatéra“ strašil francouzské voliče během kampaně před referendem o ústavě EU v roce 2005. Ztělesňoval v sobě obavy občanů západoevropských států z přívalu levné pracovní síly z východu po rozšíření EU o deset nových členských států o rok dříve. Strach byl natolik silný, že některé státy EU se rozhodly uplatnit přechodná opatření a pracovníky z nových členských zemí na svůj pracovní trh vpustit později. V roce 2004 svůj pracovní trh otevřelo pouze Švédsko, Irsko a Velká Británie. Rakousko a Německo si ochranná opatření ponechala nejdéle, a to až do května 2011.

I přesto česká ambasáda v Londýně a honorární konzuláty v Manchesteru, Edindburghu a Belfastu přijala několik hovorů od českých občanů žijících na britských ostrovech, kteří si těsně po vyhlášení výsledků o brexitu stěžovali na zvýšenou vlnu násilí kvůli jejich národnosti či původu. Situace ale prý v žádném případě není tak dramatická jako v případě jejich polských kolegů, ujišťuje Černínský palác.

„Jednalo se hlavně o verbální útoky,“ řekla Info.cz Irena Valentová z tiskového oddělení rezortu. „Bylo to v řádu jednotek. Lidé na velvyslanectví telefonovali a mnohdy i jen tak na okraj hovoru, který se týkal jiného problému, zmiňovali své příhody,“ vysvětlila.

Od začátku listopadu londýnská ambasáda, která shromažďuje informace i z jiných částí britského království, nebyla informována o žádném fyzickém nebo slovním útoku vůči českému občanovi.

Podobné cifry předkládá i slovenské velvyslanectví, které od referenda o brexitu zaznamenalo několik spíše ojedinělých projevů rasové nesnášenlivosti vůči Slovákům. „Zatím se nedá mluvit o trendu, i když výskyt takových útoků, ať už slovních nebo fyzických, je znepokojující minimálně v kontextu toho, že v minulosti k nim docházelo jenom zřídka,“ napsal redakci Peter Stano z tiskového oddělení ambasády.

Říct či neříct

I když stížností na nadávky a osočování, které mohou vyústit třeba v poškození majetku nebo fyzické napadení, v poslední době spíše ubývá, neznamená to, že zcela vymizely. Ti, kteří se dostanou do takové situace, si často svou zkušenost nechají pro sebe a maximálně se o ni podělí s rodinou či přáteli.

„Na ulici se do mě navážela skupina mladých lidí, protože se jim nelíbil můj přízvuk. Zrovna jsem telefonoval. Když jsem si toho nevšímal a šel dál, přestali,“ řekl redakci asi třicetiletý Čech, který byl nedávno na návštěvě svých známých v Londýně. Své jméno odmítl prozradit.

Stejně jako on se se svou příhodou, kterou pouze krátce zmínila na svém facebookovém profilu, příliš nechlubila ani Mara Duerová z Argentiny, která již několik let studuje mezinárodní vztahy na University of Warwick v anglickém městě Coventry. „Incident, který se mi stal minulý týden v hospodě, jsem nikomu nehlásila,“ začala své vyprávění. Spolu s přáteli, mezi nimiž byl i Američan a Chorvatka, zamířila po sérii odpoledních přednášek do místní restaurace, kde se parta dostala do slovního konfliktu s asi šedesátiletým Britem. „Byl v baru sám, chodil kouřit cigarety a celou dobu po nás pokukoval. Když podle akcentu poznal, že jsme cizinci, tak se nás z ničeho nic agresivním tónem zeptal, proč se na něj díváme. Nic jiného ho nezajímalo, než to, odkud jsme,“ uvedla. Skupině přátel podle jejích slov nezbylo nic jiného, než restauraci opustit a zvolit jiný podnik.

Předsudky, předsudky, předsudky

Spíše než „oběť“ podobného chování je mnohem snazší nalézt někoho, kdo nebyl jeho přímým svědkem, ale slyšel o příhodě z vyprávění. To je i případ Veroniky Š., která ve Velké Británii pobývala kvůli zaměstnání několik měsíců a teprve před nedávnem se vrátila zpátky domů do České republiky. „Náš známý, který žije dlouhodobě v Anglii, má kamaráda z Polska, který se stal několikrát terčem urážek kvůli národnosti,“ svěřila se Info.cz. Urážky, které se Polákovi dostalo od sousedů ve čtvrti, kde spolu s manželkou bydlel, než se přestěhoval kvůli povýšení v zaměstnání do lepší části Londýna, naštěstí nikdy nepřerostly ve fyzické napadení. „Sousedé měli dopředu předsudky, že bude hodně pít a bude u něj hlasitá domácnost,“ uvedla Veronika.

Nahlášené útoky (slovní i fyzické) na cizince po referendu o brexitu: statistiky ambasád ve Velké Británii
Litva: 10 incidentů; Lotyšsko: 6 incidentů; Švédsko: 5 incidentů; Finsko: 4 incidenty; Bulharsko: 1 incident; Maďarsko: zanedbatelný počet; Belgie, Dánsko, Estonsko, Francie, Kypr, Německo, Rakousko, Řecko, Španělsko: žádné incidenty. Zdroj: The Guardian, statistiky jsou aktuální k 19. září 2016

Předsudky jsou i podle dalších oslovených jedním z hlavních motivů pro projevy nesnášenlivosti vůči jiným státním příslušníkům v Británii. „V Anglii žiji už sedm let a zpočátku jsem se setkávala s lidmi, kteří mi dávali najevo, že jsem cizinka a že sem nepatřím. Nikdo mne přímo neurážel, něco takového ale poznáte na způsobu jednání. Vidíte to třeba na jejich pohledech a neochotě pomoci,“ popisuje své osobní zkušenosti Simona Jireš, která ve Spojeném království žije již sedmým rokem a její přítel je rodilý Brit. „Postupně jsem si začala všímat jedné věci. Čím více se člověk pokouší integrovat, například se naučí dobře anglicky, ale změní například i způsob účesu a oblékání, lidé začnou na první pohled reagovat jinak,“ vysvětluje Jireš, která si nedávno změnila příjmení z českého Jirešová.

Podle ní záleží především na prostředí, ve kterém se Češi pohybují. „Má první práce byla plná lidí, kteří neměli vysokoškolské vzdělání a pocházeli spíše z chudších poměrů. Chyběl jim všeobecný rozhled, taktnost a byli v mnoha ohledech vulgární. Později jsem začala pracovat ve velké britské firmě v účetním oddělení, kde byli lidé všeobecně vzdělanější a uvědomovali si rozdíl mezi pracujícím cizincem a někým, kdo sem přijede pouze proto, aby mohl požádat o sociální dávky,“ dodala.

Vítej ty, kdož pracuješ

Ve Velké Británii žije spoustu Čechů, kteří s projevy nesnášenlivosti třeba v souvislosti s jejich odlišným přízvukem nebo dodržováním jiných zvyklostí, nemají dosud žádné zkušenosti. Příhodám popisovaným v zahraničních i českých médiích se proto podivují.

„Znám tu hodně lidí a také sleduji místní zprávy. O ničem takovém jsem zatím od nikoho neslyšela,“ píše Ludmila Stane z charitativní neziskové organizace Velehrad London, která v Británii pomáhá migrantům ze zemí bývalého Československa. Brity považuje za „tolerantní národ“ zejména kvůli tomu, že Velká Británie byla i kvůli své imperiální minulosti odedávna domovem velkého množství cizinců.

S jejími slovy souhlasí i další Češka, která delší dobu žije na území Spojeného království. „Čechů není ve Skotsku mnoho a místní vítají ty, kteří pracují. Nezáleží, odkud přicházejí,“ uvedla Alena Linhartová, která je předsedkyní sdružení Skotský český a slovenský stipendijní fond, které podporuje účast českých a slovenských studentů na kursech ve Skotsku a také rozvoj kulturních vztahů se Skotskem.

Brexit dodal kuráž

Zvýšený výskyt rasově a xenofobně laděných slovních a fyzických útoků v době bezprostředně po ohlášení výsledků referenda o odchodu Velké Británie z EU si většina oslovených vysvětluje především vyzněním kampaně, kterou po několik měsíců vedli stoupenci brexitu.

Referendum o vystoupení Velké Británie z EU
Britové rozhodovali o tzv. brexitu, tedy vystoupení Velké Británie z EU, 23. června 2016. Pro odchod z EU se vyslovilo 51,9 % voličů. Velká Británie se k evropské integraci připojila v roce 1973.

„Po brexitovém referendu se otevřeli hate brány a když radikálnější a xenofobní Britové viděli, že i politici mohou otevřeně a veřejně lhát a slovně napadat cizince, ztratili zábrany úplně,“ myslí si Slovák Peter, který žil v Británii na přelomu tisíciletí a dnes pracuje pro slovenskou diplomacii.

Simona Jires to vidí podobně. Zdůrazňuje ale, že není přesvědčena o tom, že Britové jako národ, nebo alespoň ti, co hlasovali v červnovém referendu pro brexit, jsou rasisté. „Mají pouze dost lidí, co nerespektují jejich hodnoty. S cizinci, kteří pracují a integrují se, s těmi většina nemá problém. Rasisty a xenofoby, kteří napadají nevinné, má bohužel každá země. Brexit takovým lidem v Británii dodal pouze kuráž,“ doplnila.

Počty Čechů, Slováků a Poláků ve Velké Británii
Česká ambasáda ve Spojeném království udává, že aktuálně v zemi pobývá přibližně 40 tisíc Čechů. Podle informací slovenského velvyslanectví žije v Británii až 70 tisíc Slováků a podle oficiálních údajů z roku 2014 je tu asi 790 tisíc Poláků. Po Indech jsou tak druhou největší komunitou přistěhovalců v zemi.