Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Utrpení uprchlíků z Aleppa pokračuje. Tísní se v provizorních táborech

Utrpení uprchlíků z Aleppa pokračuje. Tísní se v provizorních táborech

Syrská provincie Idlíb se stala hlavním útočištěm pro civilisty, kteří prchají z bombardovaného východního Aleppa. V rámci dohod o příměří sem byla převezena také část bojovníků opozičních skupin. Města i vesnice praskají ve švech. Chybí ubytovací kapacity. Lidé se tísní ve stanech v improvizovaných uprchlických táborech, někteří ubytování nenalezli vůbec. Trpí zimou i hladem. Části Idlíbu kontrolované radikálními skupinami vyňatými z dohod o příměří ostřelují ruská, syrská a nově zřejmě i spojenecká letadla. Tento týden dopadly bomby i na hlavní město Idlíb, kde podle místních zdrojů zabily nejméně 35 lidí. 

Mezi stany tábora Átma u syrsko-tureckých hranic bloudí osamělé postavy. Hlavy upřené k zemi. Zoufale hledají cokoliv by se dalo spálit. Teploty v posledních dnech klesly pod nulu a mnozí z 60 000 uprchlíků, kteří sem utekli před boji, nemají peníze, aby si zatopili.

„Nikdy v životě nám nebyla taková zima. Ani v Aleppu, když nás obléhali nebo bombardovali. Přeci jen jsme byli doma a zdi nás trochu chránily. Ve stanu je to v podstatě, jak být venku, říká Imtithal Salúmová, 30letá matka dvou dětí, která do tábora přijela v prosinci 2016 z evakuovaného východního Aleppa. Stejně jako ona si většina jejích sousedů nemůže dovolit kamna. Těm, kteří je mají, zase chybí peníze na dřevo. „Já kamna mám. Pálíme ale, co najdeme – plastové láhve, sáčky, boty, odpadky, cokoliv hoří. Strašné jsou pak výpary, co z kamen jdou. Obě moje děti tu dostaly astma,“ popisuje těžkou situaci Umm Hassanová. V táboře Átma, který se skládá z 54 „podtáborů" a rozprostírá se na 5kilometrovém pásu v provincii Idlíb podél syrsko-turecké hranice, je už rok. Chtěla by s rodinou do Turecka. Hranice jsou ale od března 2015 zavřené a nefungují prý už ani pašerácké stezky.

Idlíb město bezdomovců, lidé pálí co můžou

Situaci uprchlíků se snaží mapovat skupina nezávislých novinářů spojených v neziskové organizaci Syria: Direct. Podle nich jsou na tom ještě hůř lidé, kteří z Aleppa utekli do měst. Ubytovací kapacity nestačí. Nové byty nemá kdo stavět. Ceny případných volných podnájmů jsou pro většinu uprchlíků nedostupné. Jakkoliv se pohybují  kolem 200 dolarů (5 000 Kč) za měsíc, pro lidi bez práce a příjmů připadají mimo úvahu.

„Já byl šťastný, že jsem přežil Aleppo, vlastně jsem v to už ani nedoufal, ale šli jsme z bláta do louže,“ popsal novináři Tameru Osmanovi jeden z uprchlíků v hlavním městě Idlíbu. „Hledám bydlení pro svou pětičlennou rodinu už 13 dní. Když už je něco volné, nájem je tak vysoký, že si ho nemůžeme dovolit. Hlavní je sehnat práci, ale to je tu teď prakticky nemožné. Šanci pracovat má jen ten, kdo si přinese alespoň nějaký kapitál a otevře si třeba obchod nebo rozjede nějaké podnikání. Má rodina v tuto chvíli zcela závisí na pomoci místních humanitárních organizací. Pevně doufám, že ne na dlouho.“

Jednou z dobrovolnických organizací pracujících v Idlíbu je i Molham. Dala ji dohromady skupina syrských kamarádů, kteří se rozhodli pomáhat lidem v nouzi: „Z Aleppa se evakuovalo 34 000 lidí a mnozí přijeli sem do Idlíbu. Najít pro všechny ubytování je skutečně těžké. Řešíme to tak, že do jednoho domu se musí vejít dvě až tři rodiny. Těm se snažíme pomoct také s jídlem,“ shrnuje situaci zástupce Molhamu Ammar al-Abdulláh. Podle něj uprchlíky kromě existenčních potíží trápí také strach z bombardování.

Noční můry z Aleppa se vracejí

 Idlíb se stal útočištěm opozice. Přišli sem lidé, kteří měli strach zůstat na území získaném Asadovými vojsky. Jsou tu ale také nejrůznější radikální skupiny, které s režimem Bašára Asada bojují a nejsou součástí dohod o příměří – např. na al-Káidu napojená Džabhat Fatah aš-Šám (bývalá Fronta an-Nusrá) nebo Ahrar aš-Šám. Ty mají pod kontrolou různé části provincie.

„To, že jsme se z Aleppa dostali do Idlíbu, neznamená bezpečí,“ vysvětluje Tameru Osmanovi Abdul Kadr al-Halabí. „Režim může začít s bombardováním kdykoliv. Idlíb je poslední velké město pod kontrolou opozice a my se jen modlíme, aby situace zůstala klidná. Pokud by ho měl potkat stejný osud jako Aleppo, lidé by už neměli, kam utéct. Tady se ukryly desítky tisíc lidí z jiných provincií, kde nechtěly žít pod Asadem. Nemají už kam se posunout.“

Obavy Abdul Kadra mají opodstatnění. Zatímco ruská  a syrská letadla útočila zatím spíš na jihu a severovýchodě provincie, hlavní město zůstávalo náletů ušetřeno. Až do úterý tohoto týdne. V půl čtvrté ráno vzbudily místní obyvatele výbuchy, které neustaly další půlhodinu. Zničily budovu velení an-Nusry, ale i řadu jiných domů.  Podle idlíbského zdravotnického ředitelství zabily 35 lidí, většinu civilistů. Ruské Ministerstvo obrany popřelo, že by za nálety stálo.

Některé místní zdroje začaly spekulovat, jestli neútočila letadla koalice vedené Spojenými státy. „To, že Spojené státy navázaly ohledně Sýrie větší spolupráci s Ruskem, nás děsí. Máme strach, že budeme terčem útoků i z této strany,“ řekl novinářům ze Syria: Direct Muntír Chálil z idlíbského zdravotnického ředitelství.  

Pomocník bílý fosfor

720p 480p 360p 240p
Historie použití bílého fosforu

Co se bude s provincií Idlíb dít, není úplně jasné. Radikální skupiny, které nebyly přizvány k mírovému procesu, chtějí s režimem Bašára Asada bojovat dál a vyzývají k formování koalic. Bojují ale i mezi sebou a místními samosprávami o kontrolu nad celou provincií. Trpí tím především obyčejní lidé. Letadla ruské a syrské armády bombardují především jižní část provincie, která hraničí s územím pod kontrolou Bašára Asada. Opoziční zdroje přinesly ve středu zatím neověřené informace, že u města  Kafr Zita použili vojáci bomby naplněné bílým fosforem.  

Bílý fosfor jako bojová látka není sice zakázaný mezinárodním právem, podle dohod o konvenčních zbraních z roku 1980 se ale nesmí používat v oblastech obývaných civilisty. Toxická látka způsobuje těžké popáleniny a poškozuje také vnitřní orgány. Vojáci bílý fosfor používali téměř ve všech světových konfliktech od první světové války jako způsob nočního osvětlení nepřátelských cílů nebo k vytvoření kouřových clon. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek