Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Už nejsem hrdý, že jsem Švéd.“ V migrantům otevřené zemi roste kvůli uprchlíkům napětí

„Už nejsem hrdý, že jsem Švéd.“ V migrantům otevřené zemi roste kvůli uprchlíkům napětí

Švédsko bylo dlouhodobě považováno za jednu z nejliberálnějších a nejvstřícnějších zemí, která neváhá poskytovat štědrý azyl uprchlíkům z celého světa. Jenom v předloňském roce podalo pomocnou ruku víc než 160 tisícům migrantů, kteří přicházeli do Evropy. Ukazuje se ale, že masivní příliv běženců představuje velké sousto i pro tak vyspělou zemi. Část tamní společnosti se netají tím, že by uprchlíkům nejradši přibouchla dveře před nosem. 

Volání po přehodnocení vstřícného přístupu k uprchlíkům se ozývá zejména z pravého okraje politického spektra. Příznivci krajní pravice se ve svém odporu vůči migrantům neváhají uchýlit ani k násilí, o čemž svědčí desítky chystaných či uskutečněných útoků na zařízení pro uprchlíky.

O určitých posunech ve švédské společnosti svědčí i úspěch nacionalistické a pravicově populistické strany Švédští demokraté, která je v současnosti třetí nejsilnější stranou v parlamentu. Do nejvyšších politických pater ji vynesla zejména do té doby mezi hlavními politickými stranami nevídaná kritika přistěhovalectví, které dle Švédských demokratů vážně ohrožuje tamní kulturu.

Švédské demokraty volil i lesník Robert Johansson. „Nemůžete říct nic bez toho, aniž byste byl označen za rasistu. Už nejsem hrdý, že jsem Švéd,“ postěžoval si dánským novinářům, kteří se vydali do království tří korunek, aby zde udělali sondu do duše příznivců krajní pravice.

 „Pokud budou do země stále přicházet uprchlíci, Švédsko takové, jaké ho známe, do deseti let zanikne. Děti už se nebudou moci v maškarních průvodech převlékat za perníčky, protože jsou hnědé a to je přece rasistické,“ netají se obavami 22letá sympatizantka krajní pravice Kikki Toivola.

„Uprchlíci přicházejí do Švédska a my je přijímáme s otevřenou náručí. Dáváme jim peníze, střechu nad hlavou, jídlo a oblečení. Dáváme jim všechno, co nemají. Zařizujeme jim bydlení, a oni v něm pak nechtějí žít. To nechápu. Dostávají všechno naservírované na stříbrném podnosu. Jsem matka samoživitelka a nemám takové možnosti jako oni. Mají se tady jako v ráji a neváží si toho,“ zlobí se.  

Šestadvacetiletý Robin Hammaström je přesvědčen o tom, že potřeby švédského národa by měly stát nad potřebami uprchlíků. „V prvé řadě pomáhám rodině a pak národu a jeho příslušníkům. Až se tak stane, můžu pomáhat jiným lidem. Ale nyní musím pomoci Švédům. Jsou příliš naivní a vždy mají soucit s ostatními, ale nemůžeme pomoct celému světu,“ míní.

Vedle stížností na přílišnou politickou korektnost, štědrost sociálního systému či obav ze ztráty identity zaznívají mezi příznivci krajní pravice i rasistické argumenty proti uprchlíkům.

„Naše nejdůležitější charakteristika je čistota rasy. Nordická rasa stojí za spoustou vynálezů a většinou kultury, která byla vytvořena. Pro lidstvo by bylo nebezpečné, kdyby ztratilo naše schopnosti,“ říká Simon Lindberg, dvaatřicetiletý vůdce švédské odnože krajně pravicového hnutí Nordický odpor.

U migrantů, kteří do země přišli po roce 1965, by se dle jeho přesvědčení mělo prověřit, k jaké rase patří. Pokud se prokáže, že nepřísluší k nordické rase nebo že nenesou podobné biologické znaky, měla by je švédská vláda poslat domů.  

Krajní reakce jsou často založené na dojmech, oficiální švédské statistiky neregistrují významný nárůst zločinnosti po příchodu nové vlny migrantů a v zemi od roku 2013, kdy Švédsko začalo uplatňovat vstřícnou politiku vůči migrantům, v zemi nedošlo k žádnému velkému teroristickému útoku.

Podle ředitele Institutu pro studium migrace, rozmanitosti a veřejné blaho Pietera Bevelandera není odpor části společnosti vůči uprchlíkům ve Švédsku nic nového. „V raných 90. letech se takové reakce objevily v souvislosti s příchodem uprchlíků z Bosny,“ mírní Bevelander obavy z radikální proměny švédského postoje vůči uprchlíkům. K určitým úpravám migrační politiky ale přece jenom došlo.

Švédský premiér Stefan Lövfen v listopadu 2015 přiznal, že neustávající příliv uprchlíků činí situaci neudržitelnou, a proto Švédsko zavede nové hraniční kontroly, v rámci nichž bude kontrolovat průkazy totožnosti. Loni v lednu pak oznámil, že neúspěšní žadatelé o azyl budou vyzváni k bezodkladnému opuštění země. Pokud výzvu neuposlechnou, čeká je deportace.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek