Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Verdikt kvůli nejznámější politické vraždě dneška padl. Otázky kolem smrti Němcova zůstávají

Verdikt kvůli nejznámější politické vraždě dneška padl. Otázky kolem smrti Němcova zůstávají

Dlouhý proces v případu vraždy ruského politika Borise Němcova skončil. Ale o zločinu nevíme o moc více, než jsme věděli před začátkem soudu, upozornila ruská redakce BBC po odsouzení pětice Čečenců za vraždu bývalého vicepremiéra a opozičního předáka na mostu u moskevského Kremlu.

Podařilo se vraždu opravdu objasnit? Podle advokáta pozůstalých Vadima Prochorova nikoliv - ani se nezjistilo, kdo si vraždu objednal. Jiní experti upozorňují, jak málo faktů alespoň s nějakou věrohodností se soudu podařilo zjistit, uvádí BBC.

Pozdě v noci 27. února 2015 Boris Němcov s přítelkyní Annou Duryckou povečeřeli v Bosko Kafe v obchodním domě GUM a šli domů. Nedošli ani do půlky mostu, když politika zasáhlo pět kulek. Zemřel za pár minut, ještě před příjezdem sanitky. To jsou jediná fakta přímo spjatá s Němcovovou smrtí ve vyšetřovacím spisu o 70 svazcích. Zbytek jsou předpoklady, svědectví, úsudky.

Žádná z mnoha kamer na mostu a v okolí Kremlu záhadně nezachytila okamžik vraždy. Neviděl ji ani žádný svědek. Durycká zaslechla jakési pleskání, ani si neuvědomila, že jde o výstřely. Pak se Němcov zhroutil a pokusila se přivolat záchranku. Vraha neviděla. Netuší, odkud se střílelo.

Na místě se našlo šest nábojnic, jedna kulka minula. Všechny ráže devět milimetrů, ale různého stáří a od dvou různých výrobců.

Kamery televize TVC na střeše hotelu Balčug, které zabíraly výhled na most, Kreml a chrám Vasila Blaženého, doplnily obrázek zločinu o pár podrobností. I přes špatnou kvalitu je vidět, že chvilku před vraždou kdosi jde několik metrů za Němcovem a Duryckou. Vražda zachycena není, protože v tu chvíli trojici zaclonil komunální vůz. Za 2,6 vteřiny onen třetí člověk kráčí pryč, usedá do šedého osobního auta, které u něj zastavilo, a odjíždí.

Obžaloba přesvědčila porotu, že tím "třetím" byl Zaur Dadajev, který během necelých tří vteřin vytasil pistoli s tlumičem, třikrát vystřelil a po krátké pauze znovu třikrát vypálil do již ležícího Němcova.

To uvedl sám Dadajev v přiznání hned po zatčení. Zakrátko svá slova popřel s tím, že jej k doznání donutili mučením. Žádné jiné přímé důkazy neexistují. Pouze nepřímé důkazy, které spíše připouštějí, než potvrzují, že Dadajev mohl spáchat to, k čemu se zprvu přiznal. Jde o Dadajevovy genetické stopy v autě, kterým uprchl vrah, stopy střelného prachu na prstech a za levým uchem a o shodné náboje nalezené v bytě jeho matky. Dadajeva usvědčují z účasti na zločinu, ale v jaké roli?

Podle obhájců se tato verze míjí s realitou. Kamenem úrazu jsou 2,6 vteřiny, během kterých prý není možné vypálit šest ran z podomácku poskládané pistole. Možná kdyby šlo o tovární zbraň schopnou střílet dávkou. Ale znalci obžaloby trvají na tom, že střely nevypálila automatická zbraň.

Přestávku v palbě připouští jiný znalecký posudek, o dráze střel. První kulky Němcova zasáhly do zad, ale nejméně jedna jej trefila z boku. Takový rozptyl předpokládá, že se mezi výstřely změnil úhel palby, což zabere čas. Anebo střelci byli dva, což ale obžaloba rozhodně popírá.

Otevřena zůstává i otázka, zda Dadajev byl s to tak přesně střílet levou rukou. Obžaloba tvrdí, že to umí, ale ani to nezkusila dokázat. Obhajoba předložila Dadajevovy snímky z praporu Sever: vždy držel zbraň pravicí.

Na konci procesu promluvil jeden z klíčových svědků. Jevgenij Molodych šel oné noci po mostě za Němcovem a Duryckou, ale s větším odstupem. Ke zraněnému se dostal jako první a jako poslední jej viděl živého.

Vyšetřovatelům hned řekl, že vraždu neviděl, protože poslouchal hudbu a současně se díval na obrazovku mobilu. Potvrdil, že kdosi nasedl do šedého auta, ale vypovídal, že ho nedokáže popsat, protože byl daleko, viděl ho jen zezadu, byla noc, špatné počasí a osvětlení bylo slabé.

O dva a půl roku později u soudu poznal Dadajeva. Netroufl si ho přímo označit, ale řekl, že "je vizuálně podobný člověku, který usedl do auta".

Dadajevovi obhájci přiměli soudce, aby přečetl porotcům předchozí výpovědi svědka, ale vítězství tímto připadlo prokurátorům: potvrdilo se, že Dadajev tam byl. Nikdo jiný onen večer Dadajeva v centru Moskvy neviděl, ani pouliční kamery. Ani jeho mobil nezaznamenali operátoři.

Ačkoliv očití svědci se nenašli, podle kamer bylo na mostě nejméně osm lidí. V případu nefigurují. Na záznamu je také vidět, že pár minut po vraždě přicházejí k Durycké dva lidé, s kterými žena mizí na pár minut z dohledu. Ale ve spisu tato epizoda chybí. Durycká se o ní ve výpovědích nezmiňuje. Na soud nepřijela, dálkový výslech soudce zamítl. Zůstává tajemstvím, kdo byli ti lidé, proč s nimi šla, o čem spolu hovořili.

Prokurátorka Marija Semeněnková dlouho a barvitě přesvědčovala, že zločin objasnili sami vyšetřovatelé, kteří šli po horké stopě a již 7. března ohlásili zatčení prvních podezřelých. Proč to bylo důležité? Kdyby se zločin podařilo objasnit před Dadajevovým zatčením, pak by jeho doznání nehrálo hlavní roli. Jenže tato teorie neodpovídá spisu, do kterého se zaznamenávají vyšetřovací úkony. Z nich vyplývá, že vyšetřovatelé zatkli podezřelé dříve, než mohli vědět, proč je podezírají.

Paradox lze vysvětlit, pokud připustíme, že si případ vzala na starost tajná služba FSB. Zaur Dadajev a bratři Gubaševovi u soudu opakovali, že je agenti FSB "unesli" již 5. března, dva dny je mučili, aby se přiznali, než je 7. března předali vyšetřovatelům.

Hlavním organizátorem byl podle vyšetřovatelů devětadvacetiletý Ruslan Muchudinov. Prý již v září 2014 nabízel "nejméně 15 milionů rublů" (asi 5,7 milionu Kč) za Němcova. Ani Muchudinova, ani peníze se najít nepodařilo. Ani důkazy, že zosnoval vraždu a že měl prostředky na nájemné vrahy. Za devět a půl měsíce u soudu nezaznělo skoro nic, co by tuto hypotézu podpořilo - vyjma toho, že se s obžalovanými znal. Muchudinova, který byl řidičem někdejšího Dadajevova velitele Ruslana Geremejeva, označovali obžalovaní pohrdavě za "poslíčka".

Zato Geremejevovy stopy v případu vyskakují skoro odevšad. Ale nebyl vyslechnut ani jako svědek. Místo jeho pobytu prý není známo. Vyšetřovatel, který ho měl vyslechnout, se spokojil s tím, že přijel do čečenské vsi a zaťukal na dveře. Ale nikdo mu neotevřel.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek