Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vraždy na denním pořádku. Filipínská válka proti drogám likviduje čtvrť za čtvrtí

Vraždy na denním pořádku. Filipínská válka proti drogám likviduje čtvrť za čtvrtí

Chudinská čtvrť Manily Santo Nino se v posledních měsících otřásá v základech. S nástupem prezidenta Rodriga Duterteho k moci loni na konci června se spustila válka proti drogám, kterou hlava státu avizovala už v průběhu volební kampaně. Situace se ale vymkla jakékoliv kontrole a vyústila v nekončící sérii vražd, které děsí obyvatele slumů.

Ostrou předvolební rétoriku začal Rodrigo Duterte převádět do praxe hned zkraje svého úřadování. „Pokud ničíte mou zemi, zabiju vás,“ nechal se slyšet prezident a splnění jeho slov na sebe nenechalo dlouho čekat. Filipíny začala decimovat takzvaná válka proti drogám, ve své podstatě ale nekontrolovatelná série vražd, u kterých není jasné, kdo je vlastně pachatelem.

Je to policie? Jsou to drogové gangy, které si mezi sebou vyřizují účty? Jsou to řadoví občané Filipín, kteří vraždí své sousedy a označují je po smrti za dealery, protože vědí, že pak se úřady nebudou vraždou zabývat? Elizabeth Navarrová by možná chtěla znát odpovědi na tyto otázky, ale strach jí brání se zeptat. Nedávno pohřbila manžela Dominga a pětiletého syna Franciska, byla tehdy v osmém měsíci těhotenství.

Domingo nebyl dealer, tahal v ulicích Manily rikšu. Bral metamfetaminy, ale své závislosti se snažil zbavit, přihlásil se tedy do státního registru závislých na drogách. O pár týdnů později prosvištěly překližkou, která v jeho domě nahrazuje zdi, dvě kulky. Jedna zasáhla jeho, druhá pak Franciska. Na Dominga s největší pravděpodobností ukázal někdo z vězení. To je jediný způsob, jak se z pekla vykoupit – udat větší rybu.

Zda se skutečně potom jedná o dealera s konexemi nebo jen o člověka bez viny, na kterého někdo jiný ukázal, aby unikl trestu, místní orgány neřeší. Ruch filipínského slumu Santo Nino tak v noci občas přeruší výstřely, často provázené burácením motorky, která odváží pachatele z místa činu. Oběti leží po ulicích, hlavy oblepené lepicí páskou, s cedulkou, která je obviňuje z obchodu s drogami.

Jistě, že se mezi mrtvými, jejichž počet šplhá k tisícům, najdou i skuteční dealeři. Stejně tak ale lidé nacházejí mrtvé děti, těhotné ženy, chudinu, která nikdy s distribucí omamných látek neměla nic společného. V červenci oblétl svět snímek zvaný Pieta, podle té renesanční Michelangelovy. Jennilyn Olaryresová podlézá policejní pásky a tiskne na svou hruď tělo zavražděného manžela, Michaela Siarona.

Muž, který také pracoval jako rikša, se stal další obětí drogové války, trefil jej výstřel dvojice na mopedu. Prezident Duterte projevil pramálo soucitu. Smutek ženy naopak použil pro vlastní kampaň. „Pokud nechcete zemřít nebo být zraněni, neupínejte své naděje ke kněžím a lidskoprávním organizacím. Nepomohou vám. Pak skončíte na kolenou na zemi a váš portrét podobný matce Marii držící mrtvého Ježíše přinesou noviny po celém světě. No, to je skutečně dramatické,“ prohlásil Duterte jízlivě.

Stejně jako zástupy vyděšených lidí sledují rozrůstající se řady hrobů na hřbitově Santo Nino, našlo si protinarkotické tažení prezidenta Duterteho i své příznivce. Nejde o to, že by bezvýhradně schvalovali, co se právě v Manile odehrává. Část lidí ale poukazuje na to, že je podle jejich mínění v současnosti situace bezpečnější, než tomu bylo v minulosti. Alespoň tedy do té doby, než stěnou některého z jejich příbytků prosviští kulka a na hřbitově přibyde další kříž.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek