Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Za nevhodné názory do svěrací kazajky. Temná praxe z dob Sovětského svazu se opět vrací

Za nevhodné názory do svěrací kazajky. Temná praxe z dob Sovětského svazu se opět vrací

Praktiky stalinistického režimu, který s vykonstruovanými nemocemi posílal své názorové protivníky do svěracích kazajek psychiatrů, se pomalu vrací. Desítky lidí v bývalém Sovětském svazu skončilo v posledních letech v psychiatrické léčebně jenom proto, že se jejich politické či aktivistické názory znelíbily vládnoucí garnituře, tvrdí zpráva výzkumnice Madeline Roachové pro oborový think-tank FGIP. 

Historie se opakuje. Alespoň tomu nasvědčuje zpráva o návratu zneužívání psychiatrie v bývalých zemích sovětského bloku, kterou nevládní a nezisková organizace FGIP nedávno vydala. V těchto zemích, zejména v posledním roce na Krymu, se opět rozmáhá zneužívání psychiatrie, které slouží jako trest za špatné názory a přílišný politický aktivismus. Tento fenomén se rozmohl již v 60. letech za tvrdého stalinismu. Tehdy na sovětských psychiatrických klinikách končily tisíce odpůrců režimu, na které představitele moci nemohli najít jiné zástupné důvody, proč je odklidit z veřejné scény.

„Není žádné tajemství, že kdokoliv ´může být schizofrenní´ bez toho, aby byl skutečně schizofrenní,“ prohlásil sovětský psychiatr Georgij Morozov. A tento trend se podle všeho začíná vracet.

Je to třeba případ aktivisty a krymského Tatara Ilmi Umerova. Bývalý krymský politik vystupující proti anexi Krymu, strávil nedobrovolně na psychiatrické klinice tři týdny. „Všechno, co musíš udělat, je přiznat, že jsi se mýlil. Pak tě všichni přestanou otravovat. Je to tak jednoduché,“ líčil Umerov svou „hospitalizaci“, kterou mu lékaři na klinice ordinovali.

Pokoj tam Umerov sdílel s dvacítkou psychicky těžce nemocných pacientů, léky na cukrovku a Parkinsonovu nemoc, kterými trpí, mu byly vysazeny. „Když byl propuštěn, trvalo několik týdnů, než se jeho stav opět stabilizoval,“ uvedla pro server Al Jazeera jeho dcera Ayshe, podle níž ani ona, ani otcovi právníci neměli k Umerovi během prvního týdne jeho hospitalizace přístup. „Jedná se o hanebný pokus zneužít psychiatrii k umlčení Umerova a zničení jeho reputace,“ varovala v reakci na jeho „léčbu“ organizace Human Rights Watch (HRW).

Takovýchto případů však v poslední době rapidně přibývá. Podle dubnové zprávy think-tanku FGIP bylo zdokumentováno od roku 2012 minimálně třicet takových případů, kdy byli buď novináři, nebo nepohodlní aktivisté hospitalizováni na psychiatrické klinice kvůli svým názorům. Nejvíce těchto případů se odehrálo v Rusku a na Krymu, některé byly zaznamenané i v Uzbekistánu a Kazachstánu, republikách bývalého Sovětského svazu.

„Domnívám se však, že skutečný počet těchto případů je mnohem vyšší, než kolik jsme jich uvedli v naší zprávě,“ říká další z autorů zprávy a ředitel think-tanku FGIP Robert van Voren. To je znepokojivá zpráva mimo jiné proto, že se s pádem železné opony a rozpadem Sovětského svazu podařilo tento fenomén takřka vymýtit. Zpráva však uvádí, že od roku 2000, kdy se Vladimir Putin stal ruským prezidentem, se případy zneužívání psychiatrie k politickým důvodům opět začínají objevovat.

„To, co autority chtějí ze všeho nejvíc, je loajalita,“ uvedl Umerov pro jeden z ukrajinských deníků krátce před svou vynucenou hospitalizací v srpnu loňského roku. „Troufám si tvrdit, že lidé na Krymu neuznávají ani ruskou jurisdikci, ani autority, které zde fungují,“ dodal aktivista předtím, než byl poté "hospitalizován". Od té doby bylo na psychiatrickou kliniku na Krymu převezeno dalších deset Tatarů.

„Znovuobjevení zneužívání psychiatrie pro politické účely je spojeno se zhoršováním lidských práv na Krymu a faktem, že nižší autority cítí větší svobodu přiškrcovat jakoukoliv opozici, než tomu dříve. Výklad zákona je čím dál častěji subjektem výkladu a politických machinací,“ tvrdí van Voren.

Akademici i aktivisté tvrdí, že jeden rozdíl mezi zneužíváním psychiatrické hospitalizace nyní a za stalinismu přeci jen existuje. Za Stalina byl tento fenomén používán jako opatření, které mělo lidi trestat, nyní má spíše varovat. „Vysílá signál politicky aktivním jedincům, aby příliš hlasitě nektritizovali vládu,“ myslí si Gerhard Mangott, profesor politických věd innsbrucké univerzity. Dodává, že nálepka psychické nemoci rovněž stigmatizuje opozici a brání veřejnosti, aby sympatizovala s jejími názory.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek