Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zabili Sáliha, parchanti. Proč je jeho smrt tak významná pro celý Blízký východ?

Zabili Sáliha, parchanti. Proč je jeho smrt tak významná pro celý Blízký východ?

Jemen, chudá země na jihu arabského poloostrova zmítaná válkou – víc toho o ní ví jen málokdo a není se čemu divit. Z někdejších nepřátel se tam stávají spojenci a pak zase nepřátelé, navíc tam nesoupeří jen jednotlivé místní skupiny, ale vyřizují si účty i regionální mocnosti Saúdská Arábie a Írán. A aby toho nebylo málo, jemenské události mají přímý vliv na dění ve skoro 2500 kilometrů vzdáleném Libanonu. Poněkud monotónní tok alarmujících zpráv o tamější humanitární krizi, která vlastně už nikoho moc nedojímá, narušilo v pondělí oznámení o vraždě Alího Abdalláha Sáliha. Proč je jeho smrt mezi tisíci dalšími oběťmi, které si vleklá občanská válka stihla za tři roky trvání vyžádat, tak významná? A co bude znamenat pro budoucnost Jemenu, jestli vůbec něco?

Bývalý jemenský prezident patřil ke gardě vojenských vládců střihu Muammara Kaddáfího, Gamála Abd an-Násira nebo Háfize al-Asada. I on vládl velmi dlouho (v letech 1978 až 1990 stál v čele Severního Jemenu a po sjednocení s jižním sousedem zastával post prezidenta dalších dvanáct let), do armády vstoupil už ve 12 letech, tedy v roce 1954, a i on se jakožto člen hnutí mladých důstojníků podílel na převratu, jenž ukončil existenci jemenské monarchie. A s jeho smrtí mizí ze složité rovnice současné jemenské politické situace jedna z hlavních postav.

Nepřítel mého nepřítele

Po nedobrovolném odchodu od moci v roce 2012 vystřídal Sáliha v úřadu Saúdy podporovaný Abd ar-Rahmán Hádí. O dva roky později uzavřel Sálih nečekané a dosti pofiderní spojenectví se svými někdejšími nepřáteli, ší’itskými húthíji. Sálih s sebou jako věno pečetící nový svazek do tábora vzbouřenců přivedl část jemenské armády, jež mu zůstala loajální. S jejich pomocí dobyli húthíjové téhož roku hlavní město San’á a přinutili prezidenta Hádího k útěku ze země, po němž vyhledal azyl u svých spojenců v Saúdské Arábii. Sálih využíval húthijskou palebnou sílu a jejich vojáky a húthíjové na oplátku těžili ze Sálihových zpravodajských a mocenských sítí. Zní to jako dobrý základ pro stabilní svazek, přesto v podstatě nikdo neočekával, že by aliance povstalců s bývalým prezidentem mohla vydržet. Napovídal tomu třeba fakt, že Sálih vedl proti húthíjům v letech 2004 až 2011 šest válečných tažení, v roce 2004 zavraždili jeho vojáci húthijského vůdce a zakladatele jejich hnutí, a húthíjové se jej na oplátku pokusili několikrát zabít. V roce 2011 se jim to skoro povedlo. Uspěli až tentokrát, když vsadili místo výbušnin na kulku do hlavy z malé vzdálenosti.

Minulý týden totiž Sálih křehkou dohodu porušil. Zjevně usoudil, že je dostatečně silný, aby mohl znovu hrát sám za sebe, a pokusil se posílit moc v San’á prohlášením o navázání dialogu se Saúdy a Spojenými arabskými emiráty. Tím dal jasně najevo, že se chystá změnit tábor. Saúdská Arábie se sice pustila do bombardování částí San’á ovládaných húthíji, nedokázala však zabránit tomu, aby nově bývalí spojenci zastavili kolonu prchajícího exprezidenta. A jednou pro vždy si s ním vyřídili účty.

Jemenská občanská válka se po třech letech ocitla ve slepé uličce. Ani o jedné z válčících stran se nedá říct, že by tahala za delší kus provazu. Húthíjové zuby nehty drží územní zisky, což se jim s podporou Íránu zatím daří, Saúdové by rádi obnovili mezinárodně uznávanou, legitimní (a patřičně poslušnou) vládu. Přetahování o moc uvrhlo zemi do humanitární katastrofy a na pokraj hladomoru. V současné době potřebuje humanitární pomoc podle údajů OSN na 20,7 milionu Jemenců, tedy tři čtvrtiny obyvatelstva. Od března 2015, kdy se do bojů zapojila koalice vedená Saúdskou Arábií, zahynulo více než 8760 lidí a 49 960 jich bylo zraněno. V zemi v dubnu letošního roku vypukla navíc epidemie cholery, jež si vyžádala už 2211 obětí.

Ten, co tančí s hady

Před šesti lety chtělo mnoho Jemenců (kteří do té doby vesměs jiného prezidenta nezažili), aby Sálih odstoupil od moci. Jakmile však v zemi vypukla občanská válka, ti samí lidé doufali, že Sálih vytáhne z rukávu nějaké eso, kterým by celou situaci vyřešil. K ničemu takovému teď už samozřejmě nedojde a v zemi narůstají obavy z případné eskalace bojů. Jeho zavraždění povede podle Adama Barona z think-tanku European Council on Foreign Relations v krátkodobému horizontu k posílení húthíjů. „Je možné, že Sálihova smrt radikálně oslabí jeho aparát. V severním Jemenu se tak húthíjové stanou hlavní silou,“ komentoval Baron situaci v zemi pro britský list The Guardian.

Sálih zahynul během pětidenní bitvy v San’á, která za sebou podle zpráv mezinárodní komise Červeného kříže zanechala minimálně 234 mrtvých a na 400 zraněných. Húthíjové vyzvali Jemence, aby v úterý, v den Sálihova pohřbu vyšli do ulic a smrt „zrádce“ oslavili a dali tak jasně najevo, na čí straně veřejnost stojí a koho podporuje. Jenže se vůbec nemusí dočkat reakce, ve kterou doufají.

Sálihův syn Ahmad Alí podle saúdskoarabské televizní stanice al-Achbáríja přísahal, že otcovu smrt pomstí. „Budu bojovat, dokud ze země nevyženu posledního húthího,“ dušoval se bývalý velitel republikánských gard, který je momentálně pod dohledem Saúdy vedené koalice ve Spojených arabských emirátech. Je pravděpodobné, že za stávající situace by mohl být nejstarší Sálihův syn ochoten vykročit v otcových stopách a navzdory dosavadním rozporům uzavřít dohodu se saúdskou koalicí. Pak by se mohl vrátit do země a zapojit se do politického života. Sálih byl známý svou dovedností uzavírat ad hoc koalice s tím, s kým se mu to nejvíc hodilo. Vládu v Jemenu často přirovnával k tanci po hadích hlavách. A jen díky svému citu pro rytmus, se dožil mnohem vyššího věku, než mu mnozí celé roky předpovídali (jeden z agentů CIA mu podle BBC od nástupu k moci dával maximálně pár měsíců). Dokázal se dohodnout s kmenovými vůdci, islamisty, technokraty, džihádisty – jen ve spojenectví s húthíji nějak neodhadl svou moc a toho přešlapu pravděpodobně do smrti litoval. A nakonec vejde do dějin jako muž, který za sebou raději nechal zplundrovanou zemi, než by se vzdal moci.

Kudy kam

Saúdové teď stojí před otázkou, co dál. Zdá se, že nemají moc na vybranou: buď se mohou v atmosféře nulové důvěry pokusit navázat rozhovory s húthíji, nebo přitlačí v bojových operacích, které ovšem během posledních dvou a půl let nevedly v zásadě k ničemu (kromě exponenciálně narůstajícího počtu obětí).

Se smrtí Sáliha zmizel ze scény vyjednavač a dá se tedy očekávat, že v nejbližší době dojde k ještě výraznější polarizaci konfliktu. Podle analytika al-Džazíry Gamala Gasima bude na koalici vedené Saúdskou Arábií vyvíjen čím dál větší tlak, aby uvolnila blokádu přístavů a letišť, a do země tak mohly konečně opět putovat zásoby potravin a léků, tolik nezbytných pro záchranu milionů trpících Jemenců.

Zásadní otázkou samozřejmě je, kdo (jestli někdo) Sáliha nahradí. Ten si i přesto, že jej ve vedení nejsilnější parlamentní strany, Národního lidového kongresu, nahradil už před lety Abd ar-Rahmán Mansúr Hádí, udržel výraznou moc. Jenže by to nebyl Jemen, aby to bylo jednoznačné a jednoduché. Stranu, kterou Sálih v roce 1982 založil a jež po posledních volbách obsadila 238 z 301 křesel v tamním parlamentu, zmítají vnitřní spory frakcí loajálních bývalému a současnému prezidentovi. Národní lidový kongres bude muset velice rychle jednat. Těžko ovšem říct, zda se dokážou stoupenci Sáliha se stoupenci Hádího dohodnout a společně pak uzavřít v boji proti húthíjům spojenectví s armádou, v níž měl Sálih stále ještě pevně pod palcem elitní armádní jednotky republikánské gardy.

Podle bývalého amerického velvyslance v Jemenu (a současného pracovníka think-tanku Middle East Institute) Geralda M. Feiersteina zůstali húthíjové bez jakéhokoliv spojence na domácí scéně a Sálihovou vraždou si nadělali rozhodně víc nepřátel než přátel. Bez něj jim zůstala jedna jediná tvář: ší’itská, Íránem podporovaná skupina chiliastů, kteří by mohli chtít obnovit zajdovský imámát, jenž vládl v severním Jemenu do roku 1962. A taková perspektiva se většině Jemenců nebude zamlouvat.

Húthíjové už teď bojují s poklesem popularity. Konflikt se totiž táhne moc dlouho, začínají prosakovat zprávy o jejich zkorumpovanosti a plusové body si nezískávají ani svým násilným chováním vůči civilistům. Jemenci mohou jen doufat, že současná situace přivede húthíje k vyjednávacímu stolu, spíše než k zintenzivnění bojů. Už by bylo načase.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek