Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zákon o holokaustu je pro Židy osobní a bude vířit vody. Izrael ale Polsko neodepíše, říká analytička

Zákon o holokaustu je pro Židy osobní a bude vířit vody. Izrael ale Polsko neodepíše, říká analytička

Kontroverzní zákon, který má trestat jakékoliv připisování odpovědnosti za holokaust Polákům, už od minulého týdne vyvolává rozhořčené reakce izraelských politiků. V noci na dnešek zákon schválil polský Senát a čeká ho už jen podpis prezidenta Andrzeje Dudy. Předlohu kromě Izraele odsoudily i Spojené státy, které jsou pro polskou vládu v čele se stranou Právo a spravedlnost klíčovým zahraničním spojencem. USA varují před zhoršením vztahů mezi Polskem a Izraelem, podle odbornice na izraelskou politiku Ireny Kalhousové však k závažné diplomatické roztržce nedojde – oba státy se totiž za současných okolností navzájem potřebují. „Nějakou dobu to však vody vířit bude, protože pro spoustu izraelských občanů a politiků to je velice osobní,“ říká pro INFO.CZ.

Navzdory kritice ze zahraničí si polská konzervativní vláda za zákonem stojí. Jeho prosazení vysvětluje snahou, aby polský stát ani jeho obyvatelé nebyli obviňováni z nacistických zločinů a vyvražďování Židů za druhé světové války. Už od minulého týdne, kdy zákon prošel dolní komorou polského parlamentu, však z Izraele přichází vlna pobouření, podle které se Varšava snaží zbavit zodpovědnosti a měnit historická fakta.

„V Izraeli zákon nesmírně rezonuje. Je to téma, které spousta Izraelců vnímá velmi osobně, protože mají sami polské kořeny a jejich rodiče nebo prarodiče z Polska pochází. To, jak se Poláci k Židům chovali před válkou a za války, je součást jejich rodinných příběhů. Takový zákon proto pochopitelně v Izraeli budí emoce – není to jen racionální, ale i emocionální záležitost,“ řekl a pro INFO.CZ analytička a odbornice na Izrael a Blízký východ Irena Kalhousová.

Důkazem toho, jak moc je toto téma pro Izraelce emotivní, jsou twitterové příspěvky šéfa izraelské strany Ješ atid (Budoucnost existuje) Ja'ira Lapida, který se na sociální síti pustil do slovní přestřelky s polskou ambasádou v Tel Avivu. „Naprosto odsuzuji nový polský zákon, který se snaží popírat polský podíl na holokaustu. Byl naplánován v Německu, statisíce Židů ale byly zavražděny, aniž by se s jediným německým vojákem setkaly. Polské tábory smrti existovaly a žádný zákon na tom nic nezmění,“ napsal izraelský politik na twitteru.

Na jeho příspěvek polské velvyslanectví rázně odpovědělo s tím, že podobná tvrzení „jen dokazují, jak je vzdělání o holokaustu nedostatečné dokonce i zde v Izraeli “, a že záměrem zákona je „ochránit pravdu před těmito pomluvami“. Reakce polské ambasády Lapidovo rozhořčení pochopitelně ještě prohloubila. Napsal, že by se velvyslanectví mělo omluvit. „Jsem synem přeživšího holokaustu. Moje babička byla v Polsku zavražděna Němci a Poláky. Nepotřebuji od vás žádné školení o holokaustu,“ napsal na twitteru.

Poláci nejsou jen oběti a hrdinové

Trnem v oku jsou pro polskou vládu slovní spojení, jako „polské tábory smrti“, které odkazují na geografickou polohu nacistických lágrů včetně toho v Osvětimi. Ke zděšení Poláků tento obrat v roce 2012 použil také bývalý prezident Barack Obama, když ve Washingtonu posmrtně ocenil Medailí svobody Jana Karského, který byl za války členem polského odboje a mezi prvními informoval svět o holokaustu. Za svá slova se Obama následně omluvil. Podle nového zákona by přitom za podobné termíny mohl dotyčnému hrozit i tříletý trest vězení.

Podle Kalhousové nový zákon koresponduje s politikou vlády konzervativní strany Právo a spravedlnost, která si dala za cíl „pracovat na takzvané historické politice“, která jakoukoliv kritiku Polska zapovídá. Minulé vlády přitom nastavily kurz, v jehož rámci byly ochotné se k temné historii a činům některých polských obyvatel za druhé světové války přiznat. „Za prezidenta Aleksandera Kwaśniewského vláda podporovala historický výzkum a byla připravená přijmout některé důsledky těchto výzkumů, které Polsko ukazovaly ne jen v pozitivních barvách. To ale současná vláda naprosto odmítá, a tento zákon tak do vývoje posledních dvou let zapadá,“ říká analytička.

„Není to překvapivé, problém ale je, že zákon vychází vstříc velmi konzervativním politickým názorům a do určité míry utne tu debatu, která v Polsku za posledních 25 let výrazně postoupila směrem k vyrovnání se s minulostí – to znamená nevidět Polsko pouze jako oběť, ale jako zemi, kde se děly věci, které byly špatné. Tato sebereflexe nyní bude hrozně potlačovaná a bude to problematické v první řadě pro historiky,“ vysvětluje Kalhousová.

Podle ní tak zákon může ohrozit výzkumnou práci institucí, které se na polskou historii nedívají jako na jednoznačně heroickou – tedy že Poláci byli buďto hrdinové, nebo oběti nacismu. „Ta realita byla komplikovanější. Poláci se k některým svým židovským spoluobčanům chovali otřesně a vláda nechce, aby se výzkumná práce tímto směrem ubírala,“ říká expertka na Izrael.

Polsko a Izrael se dnes velmi potřebují

Kontroverzní zákon zvedl ze židle nejen Izrael, ale také Spojené státy – důležitého spojence Polska v rámci NATO. Washington vyzval polské politiky v přehodnocení textu s tím, že by zákon „mohl ohrozit svobodu projevu a akademické rozpravy“. Jak uvedlo americké ministerstvo zahraničí, je třeba „dbát na to, abychom nebránili diskusi o holokaustu“. Spojené státy také vyjádřily obavy, že by rozkol způsobený kontroverzním zákonem mohl ohrozit vztahy Polska s Izraelem.

„Izrael je s kritikou současných středoevropských režimů – ať už maďarského v čele s Viktorem Orbánem nebo toho polského – velmi opatrný, protože jsou tyto země považovány za přátele Izraele. Izrael se tedy do této debaty příliš nepouští, tentokrát je ale ta kritika veliká, protože tohle už z izraelského pohledu nejde přehlížet,“ upozorňuje Kalhousová na překročení pomyslné červené linie, které přineslo schválení zákona polským Senátem.

Dlouhodobé narušení diplomatických vztahů ale Kalhousová nepředpovídá. „Poláci ani Izraelci si podle mě nepřejí, aby to přerostlo v nějakou zásadní diplomatickou roztržku. Polská vláda naopak bude akcentovat, že podpora Izraeli trvá. Pro současné izraelské vedení to bude nějakou dobu téma, které ale nakonec oslabí, a napětí ve vztazích se uklidní. Podle mě to nebude mít nějaký fatální dopad, protože obě strany se vzájemně potřebují možná víc než kdy dřív,“ tvrdí analytička.

Pozice Izraele v zemích Evropské unie je totiž v poslední době stále slabší. Důvodem je mimo jiné politika premiéra Benjamina Netanjahua, který navzdory mezinárodní kritice pokračuje ve výstavbě izraelských osad na palestinském území. „Dalo by se říct, že spousta evropských zemí má vůči politice izraelského premiéra výhrady a blízkovýchodní mírový proces je u ledu, což pozici Izraele komplikuje, a o to víc Izrael potřebuje země, které jsou připraveny tyto jeho zájmy na úrovni EU ale i v OSN hájit a mezi ně Polsko určitě patří. Takže Izrael nemá na výběr a nebude chtít hodit Polsko přes palubu,“ domnívá se Kalhousová.

O narušení vztahů s Izraelem ale nestojí ani Varšava. „Polsko od roku 1989 pracuje na tom, aby se zbavilo image antisemitské země, která si vyřešila svou minulost,“ říká Kalhousová s tím, že nový zákon může tyto snahy poškodit. „O to víc se budou snažit ukázat, že vztahy k židovskému státu jsou bezvadné a že ten zákon na tom nic nemění a má je zabránit tomu, aby bylo Polsko – jak to interpretuje tamní vláda – nespravedlivě osočováno z toho, že mělo podíl na vyvraždění polských Židů,“ říká analytička.

Zákon však podle ní vody v izraelsko-polských vztazích na nějakou dobu přeci jen rozvíří, protože se to spousty izraelských občanů silně dotýká. „Není to jen diplomacie a politika, je to opravdu osobní záležitost,“ uzavírá Kalhousová. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek