Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Země, které nepřijímají uprchlíky, by měly být potrestány,“ říká italský státní tajemník pro INFO.CZ

„Země, které nepřijímají uprchlíky, by měly být potrestány,“ říká italský státní tajemník pro INFO.CZ

Členské státy EU, které odmítají přebírat žadatelé o azyl z Itálie a Řecka, by měly svou povinnost splnit. V opačném případě by je měl Brusel postavit před soud a potrestat. Tak vidí budoucnost státní tajemník pro Evropu ve vládě italského premiéra Paola Gentiloni Sandro Gozi. Chování států, k nimž patří i Česká republika, je podle něj zklamání a pokud by se opakovalo i v jiných případech, mohlo by to mít devastační následky pro fungování celé EU. V exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ mluvil i o tom, co dalšího se podle něj musí udělat pro vyřešení migrační krize v Evropě, nebo o populismu, který sílí nejen v Itálii, ale i v dalších zemích na starém kontinentě.

Od vypuknutí uprchlické krize v Evropě utekly dva roky. Je nyní EU na podobnou situaci lépe připravena než v roce 2015?

Od té doby se toho udělalo hodně. Pokud srovnáváte situaci v dubnu 2015 a dnes, tak se migrační krize stala celoevropským tématem a není to obava pouze zemí na vnější hranici. Ve Středozemním moři nyní proti pašerákům lidí zasahuje mise Sophia a máme tu také novou pobřežní a pohraniční stráž, zatímco před dvěma lety se v moři topilo 700 lidí a italské lodě byly jediné, které držely hlídku. Velký pokrok se udělal ve vztazích s africkými zeměmi v čele s Libyí, které se podílejí na řešení. Situace se zlepšila, ale stále není vyřešená.

Co se musí zlepšit?

Musíme zapracovat na návratové politice, reformovat společnou azylovou politiku a v první řadě zlepšit přebírání žadatelů o azyl z Itálie a také z Řecka. Rozhodnutí o tom padlo před více než rokem, ale jeho zavádění do praxe je pro nás zklamáním.

Česká republika je mezi zeměmi, které se brání rozdělování uprchlíků podle povinných kvót. Jak Itálie tyto země přesvědčuje, aby byly solidárnější se státy, které se nacházejí na vnější hranici EU a musí se vypořádávat s nápory uprchlíků?

Pro nás není důležité až tak to, že nám někdo pomůže, ale především jde o princip. Je pro nás nepřijatelné, že někdo nerespektuje rozhodnutí, které bylo přijato většinou. Pokud zavedeme takový precedent, tedy, že rozhodnutí, které bylo přijato kvalifikovanou většinou podle všech pravidel a není respektováno přehlasovanou menšinou, tak to může být devastující pro celý systém v EU. Ten je založen na vzájemné důvěře a spolupráci.

Netrváme na dodržování pravidel proto, že bychom situaci nezvládali, ale protože jsme se k takovému postupu přihlásili ve smlouvách, které mluví o sdílení zodpovědnosti. Itálie je velká země, není závislá na pomoci. Jsou tu země, které nedokáží přijmout 700 uprchlíků za rok, uvědomte si ale, že Itálie přijímala stejný počet uprchlíků denně. My přece také respektujeme princip solidarity, pokud mluvíme o ekonomické, sociální a teritoriální kohezi. Itálie je čistým přispěvatelem do rozpočtu EU, ze kterého čerpají země, jako je Česká republika. Chceme v tom i nadále pokračovat, ale zároveň chceme, aby solidaritu respektovali všichni a všude.

Jak postupovat proti zemím, které se odmítají podřídit pravidlům? Bývalý italský premiér Matteo Renzi navrhoval přiškrcení evropských dotací a sama Evropská komise nedávno hovořila o tom, že zvažuje zavedení sankcí. Je to řešení i přesto, že celý proces může trvat dlouhou dobu a ve výsledku to uprchlíkům nemusí pomoct?

Myslím si, že Evropská komise by v takovém případě měla v souladu s evropským právem zahájit řízení o neplnění povinnosti (tzv. infringement procedure), které by zahrnovalo všechny země, kterých se to týká. Pro nás je důležité, že Komise dohlíží na přerozdělování, a jak říkám, měla by v případě nesplněných povinností ze strany některých zemí právně zasáhnout. Doufám ale, že to takto daleko nedojde a že se nám podaří domluvit se.

Zahájení právní procedury, na jejímž konci by mohly být i finanční sankce, se týká rozhodnutí, které přijali evropští ministři před více než rokem. Otázkou ale také je, jak něco podobného řešit do budoucna. I v tomto případě si myslíte, že by se EU měla vydat cestou povinných kvót, i když se ukazuje, že systém nefunguje?

Do budoucna by tu mělo být větší podmiňování, abychom měli jistotu, že všichni budou respektovat přijatá rozhodnutí. Souhlasím, že systém kvót není efektivním trvalým řešením, nesmíme ale přestat jednat a hledat takové východisko, které bude přijatelné pro všechny. Rozhodně to nejsou jednoduchá jednání. Nyní čekáme, s čím přijde Komise, ale aktivní by měly být i členské státy, které říkají, že kvóty jsou nesmyslné.

Říkáte, že země, které odmítají přijímat migranty podle povinných kvót, nejsou solidární. Česká republika ale Itálii pomáhá - posílá například materiální vybavení. To není solidarita?

Je to jen část závazku, který musí země splnit. Doufáme, že Česká republika udělá mnohem víc.

Co například?

Máte výborné dlouhodobé vztahy s africkými zeměmi, které mohou k řešení krize výrazným způsobem přispět. Podporujete také novou pohraniční a pobřežní stráž EU, to je skvělé a pozitivní. Ale jak říkám, je to pouze část závazku. Nemůže to přeci fungovat tak, že řeknete: splníme tohle, ale na tamto ostatní zapomeňte. Navíc to problém s žadateli o azyl utíkajícími před válkou neřeší. O ty se musíme postarat, protože mají právo na azyl. Lidé v Itálii nechápou, když vidí, že lodě plující pod vlajkami různých států nebo i neziskových organizací vysazují migranty na italské pobřeží a oni tam pak zůstávají a nikdo nepomůže. Logicky se zlobí a v konečném důsledku to nahrává populistickým stranám.

Zmírnit proud přicházejících migrantů z Afriky má nedávno uzavřená dohoda EU s Libyí, která je ale velmi křehká, a především kvůli politické nestabilitě Libye může brzy přestat fungovat. Jak zajistit, aby se naplňovala?

Zaprvé, jako EU a součást mezinárodního společenství musíme podporovat libyjskou vládu v Tripolisu, kterou vede premiér Fáiz Sarrádž. Zadruhé, musíme co nejrychleji implementovat to, na čem jsme se dohodli. Nyní trénujeme libyjskou pobřežní stráž, ale musíme pomoct i s ochranou jižní hranice, přes kterou vedou trasy migrantů. Důležité také je udržet Libyi jednotnou. Generál Chalífa Haftar (který neuznává vládu podporovanou mezinárodním společenstvím; pozn. red.) je určitě důležitým hráčem a my musíme dělat vše proto, aby tu existovala důvěra mezi všemi aktéry. V poslední řadě nesmíme zapomenout na uzavírání a implementaci tzv. migračních kompaktů s africkými zeměmi. To je neoddělitelnou součástí řešení, protože pokud se dohodnete s Libyí, tak riskujete, že se migrační proud vydá nějakou jinou zemí.

Podpora některých třetích zemí ale může být problematická kvůli tomu, že v řadě z nich jsou porušována lidská práva.

Pokud chceme zmírnit migraci, tak nám nezbývá nic jiného, než se zeměmi původu a tranzitu spolupracovat. Geografie nám bohužel nedává na výběr, našimi partnery v tomto nejsou Švédsko nebo Finsko, ale Turecko a Libye. S tím nic neuděláme a musíme s nimi jednat. Turecko je silný stát a dohoda s ním funguje. Samozřejmě ale nesmíme zavírat oči nad tím, co se děje uvnitř. Bývalý premiér Renzi v tom měl jasno a neustále tureckému prezidentovi Erdoganovi opakoval, že právní stát, základní lidská práva, svoboda tisku nebo respekt k menšinám je něco, o čem se nevyjednává. Je to těžké, ale musíme na tom trvat i nadále.

Libye je nefunkční stát, který musí být rekonstruován. Víme, že je tu vážný problém s dodržováním lidských práv, a proto musíme spolupracovat s mezinárodními lidskoprávními organizacemi na zlepšování podmínek v uprchlických táborech.

Evropská komise dlouhodobě kritizuje Itálii kvůli tomu, že plně nefunguje politika hotspotů, které mají zajistit registraci příchozích migrantů. Má italská vláda plán, jak situaci zlepšit?

Všechny hotspoty, které měly být vystavěny, stojí a pracujeme na dalších. Zároveň připravujeme nový a efektivnější systém návratové politiky, jehož součástí jsou nová centra přímo u letišť.

Nová vláda avizovala, že chce vůči migraci zaujmout tvrdší postoj než předchozí kabinet premiéra Renziho. Co dalšího dělá nebo chystá?

Snažíme se posilovat systém, který má za úkol rozmísťovat migranty po celé zemi. Nechceme, aby zůstávali a hromadili se na jednom místě. Pokud je v menších počtech rozdělíte do různých měst, máte situaci lépe pod kontrolou a snáze se vyhnete sociálním nepokojům. Velkou roli v tomto sehrávají starostové, se kterými o tom hodně mluvíme. Chceme se také vyvarovat kulturních nebo náboženských střetů ve společnosti, a proto budeme více dbát na to, aby byla dodržována základní a ústavní práva. Budeme více spolupracovat s představenými jednotlivých menšin, aby se vytvořila co nejvíce možná vzájemná důvěra a předcházelo se problémům.

Zmiňoval jste, že uprchlická krize do znační míry nahrává populistům. Populistické strany neposiluje v posledních měsících pouze v Itálii, ale i jinde v Evropě. Jak se jim mohou tradiční mainstreamové strany bránit?

Populismus staví na negativních emocích, jako je strach, nespravedlnost, deziluze a vztek. Není to nic nového, protože to známe i z minulosti. S těmito pocity pracoval třeba fašismus nebo komunismus. V dnešní době populismus funguje podle jednoduchého vzorce. Najde si problém, který ani nemusí být reálný, nebo jej pouze za reálný považuje, ještě ho přifoukne a vzápětí přijde s řešením, jak se ho zbavit. Řešení je sice jednoduché, ale bývá neproveditelné a někdy může dokonce celou situaci ještě zhoršit. Uvedu příklad z Itálie. Itálie má slabý hospodářský růst a odpověď populistů zní, ať odejdeme z eurozóny. Na migraci zase říkají, ať vystoupíme ze Schengenu. Na první pohled to může být efektivní, protože to lidem uleví od emocí, ale je to absolutně nemožné.

Na druhou stranu v něčem mají populisté pravdu. Když vám někdo řekne, že chce vystavět zeď, aby vyřešil problém s migrací, tak ve skutečnosti ukazuje obyčejným lidem, že pochopil, co je trápí a z čeho mají opravdový strach.

Co tedy radíte?

My tím pádem také musíme ukázat, že jsme tomu porozuměli. Musíme ale na rozdíl od nich přijít s řešením, které je realistické a proveditelné. Nesmíme se nechat vehnat do situace, kdy budeme pouze dokola tvrdit, že něco není tak horké, jak se to jí.

Můžete uvést příklad?

Populisté mohou poukazovat na hlubokou ekonomickou krizi a my se v odpovědi na to nesmíme jen ohánět čísly a tvrdit, že říkají, že to není tak vážné. To samé platí o migraci. Pokud budou tvrdit, že je tu invaze migrantů, tak my se nesmíme omezit na to, že budeme ukazovat statistiky a uklidňovat lidi, že to přece není tak strašné. Pokud to uděláme, prohrajeme ještě před tím, než vůbec začneme bojovat. Musíme být citliví a ukázat lidem, že jim rozumíme. V tomto tradiční mainstreamové strany selhávají.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek