Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Ženy tady nemají co dělat!“ Záběry z islámského baru otřásají předvolební Francií

„Ženy tady nemají co dělat!“ Záběry z islámského baru otřásají předvolební Francií

Předvolební kampaň před francouzskými prezidentskými volbami vrcholí. První kolo hlasování se uskuteční už v neděli a jedním z témat, které voliči budou posuzovat při rozhodování, kterému z kandidátů hodí svůj hlas, bude určitě postoj budoucího francouzského prezidenta k muslimům, kterých v zemi žije několik milionů. O tom, jak je pro zemi galského kohouta problematika islámu důležitým tématem, svědčí i prosincová kauza z jednoho „islámského“ baru, která dodnes ve francouzské společnosti silně rezonuje.

Na počátku prosince se dvě aktivistky vydaly na předměstí Paříže natočit reportáž o islámu a ženách. V jednom z barů, který patří Francouzi alžírského původu Amaru Salhimu, narazily na muslimské zákazníky, kteří ženskou přítomnost nesli nelibě. Na záběrech natočených skrytou kamerou, které následně v hlavním vysílacím čase odvysílala francouzská televize France 2, jim zákazníci zřetelně říkají, že v baru nemají ženy co pohledávat.   

Výbušný materiál vyvolal ve francouzské společnosti rozsáhlou diskuzi, v níž se mnozí pohoršovali nad pošlapáváním ženských práv. Ač se majitel baru sebevíc snažil vysvětlit, že se jednalo o ojedinělý incident a že ženy běžně patří mezi jeho zákaznice, v myslích mnoha Francouzů reportáž jenom zvýraznila obavy z dopadu imigrace a islámu na fungování země, kterou za poslední dva roky silně otřáslo několik krvavých teroristických útoků, jež mají na svědomí islamisté.    

O incidentu se ve francouzské společnosti mluví dodnes, zejména „zásluhou“ prezidentských kandidátů, kteří ve svých předvolebních kampaních vytahovali vykázání žen z „islámského“ baru jako příklad postupující islamizace země. „Byli jsme po desetiletí submisivní a tohle je výsledek,“ nechal se slyšet Florian Philippot, místopředseda nacionalistické Národní fronty, která do souboje o prezidentské křeslo vyslala svoji předsedkyni Marine Le Penovou.

Ženám nehostinný bar používají dle agentury AFP jako „fackovacího panáka“ od lednových primárek také Socialisté; nevyjádřit se k němu neodolal dokonce ani centrista Emmanuel Macron, který jinak vyzdvihuje etnickou rozmanitost Francie.

„Všichni na mě útočí, všichni,“ povzdechl si majitel baru v rozhovoru s reportéry AFP. „Ta reportáž mě vůbec neukazuje takového, jaký jsem!“ dodává Salhi, který je stále šokovaný tím, že jeho podnik – a ne nezaměstnanost či chudoba – poutá tolik pozornosti prezidentských kandidátů a jejich potencionálních voličů.

O tom, že záběry zkreslují skutečný provoz v baru, je přesvědčen i Hakim El Karoui, autor rozsáhlé studie o muslimech ve Francii, která vyšla loni v září. Jedním dechem však dodává, že reportáž oprávněně vzbudila tak velký rozruch, protože na některých místech ve Francii to tak skutečně chodí. „Ve Francii existují segregované oblasti, v nichž žijí pouze přistěhovalci a převládají v nich africká kulturní pravidla, nikoliv francouzské normy 21. století,“ uvedl El Karoui pro AFP.

Ze vzniku ghett, nad nimiž převzala nadvládu agresivní forma politického islámu, která oslovuje zejména mladé nespokojené lidi, viní El Karoui francouzské vlády, které dlouhou dobu odvracely od problému zrak.

V současné době má tak Francie na své půdě jednu z největších muslimských komunit v Evropě, jejíž členové však v nezanedbatelných počtech odmítají přijmout hodnoty, na nichž je francouzská společnost vystavěna. Průzkum, který El Karoui provedl mezi muslimy, ukázal, že takové charakteristice odpovídá zhruba třetina muslimů ve Francii. „Jsou zastánci polygamie, jsou proti sekularismu a zhruba 70 % z nich je pro, aby ženy nosily burky,“ říká El Karoui.

Obdobně hovoří i průzkumy z druhé strany francouzské společnosti. Pouze 39 % respondentů v březnovém průzkumu agentury Ipsos uvedlo, že „způsob, jakým je islám praktikován ve Francii, je slučitelný s hodnotami francouzské společnosti“.

Většina prezidentských kandidátů se shoduje, že nastalá situace je vážná a je třeba jí řešit. V debatách o předcházení islamistickým teroristickým útokům zaznívají návrhy na další zavírání těch mešit, která jsou podhoubím pro radikály či zavedení tvrdších pravidel pro financování islámu ze zahraničí. Při diskuzích o francouzské národní identitě se zase debatuje o tom, zda pokračovat v linii striktního sekularismu, který už vedl k zákazu závojů a náboženských symbolů ve školách, stejně jako burek na veřejnosti.  

Nutnost konat podnítilo i inkriminované video z „islámského“ baru. Někteří aktivisté však jeho zveřejnění sledují s nelibostí, protože prý posiluje ve společnosti nebezpečné stereotypní představy, které se mohou neblaze podepsat na umírněných muslimech.

„Francouzští muslimové se cítí, jako by byli v obléhané pevnosti; jsou neustále v centru pozornosti,“ říká Yasser Louati, který se snaží bojovat proti islamofobii ve Francii. Jeho slova potvrzuje i Smail Khalid, sedmačtyřicetiletý Francouz marockého původu, který pracuje na letišti Charlese de Gaulla. „Jsme Francouzi. Jsem republikán, miluji svoji zemi. Ale oni dělají všechno pro to, abychom ji už nemilovali,“ zdůraznil Khalid.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek