Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Život po Trumpově „zákazu muslimů“. Rozhovor INFO.CZ s Íránkou žijící v New Yorku

Život po Trumpově „zákazu muslimů“. Rozhovor INFO.CZ s Íránkou žijící v New Yorku


Íránka Leila Mouriová přijela do Spojených států před devíti lety. Vystudovala blízkovýchodní studia na prestižní Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Do rodného Teheránu se ale po dokončení školy už nevrátila. Založila neziskovou organizaci, která zprostředkovává školám a vzdělávacím institucím dokumentární filmy zaměřené na sociální témata. Jako držitelka zelené karty považovala Spojené státy za svůj nový domov. Páteční rozhodnutí prezidenta Trumpa o dočasném zákazu vstupu do USA všem lidem pocházejícím ze sedmi zemí spojovaných s terorismem obrátilo i jí život vzhůru nohama.

Proč jste se rozhodla přestěhovat do Spojených států?

Přijela jsem v roce 2008 studovat na Kolumbijskou univerzitu. V Íránu jsem pracovala jako novinářka a hodně jsem se zabývala ženskými právy. Mnoho mých kolegyň a kamarádek, které dělaly podobné aktivity jako já, ale skončilo ve vězení nebo musely z Íránu odejít. Odešla jsem nakonec i já. Teď žiju i se svým manželem v New Yorku a mám zelenou kartu.

Nařízení Donalda Trumpa se vás týká i jako držitelky zelené karty. Co všechno se ve vašem životě mění?

Dotklo se mě hodně. Už jsem měla objednané letenky, že poletím za svými rodiči oslavit íránský Nový rok. Neviděla jsem se s rodinou dlouho a Nový rok, což je taková naše obdoba Vánoc, jsem s nimi neslavila 10 let. Moc jsem se na to těšila.

„Od roku 1975 občan z žádné z oněch sedmi „zakázaných“ zemí nespáchal jediný teroristický čin na území Spojených států.“

Rodiče sice žijí v Holandsku, ale když za nimi odletím, už bych se nemusela do Spojených států dostat zpátky. A ani rodiče mě tu teď nemůžou jako Íránci navštívit. Nedostali by víza. Takže za stávajících podmínek vůbec nevím, kdy se budu moct s rodiči setkat.

Nařízení je prezentované jako dočasné opatření. Myslíte, že může nějak pomoct zabránit případným teroristickým útokům nebo to vnímáte jako čistě populistické gesto?

Nedomnívám se, že by prezidentovo nařízení jakkoliv pomohlo s prevencí terorismu a to z jasného důvodu. Od roku 1975 občan z žádné z oněch sedmi „zakázaných“ zemí nespáchal jediný teroristický čin na území Spojených států.

Napadlo vás v posledních dnech, že byste se třeba přestěhovala jinam? Podobné plány neskrývají ani někteří rodilí Američané...

Ne. Spojené státy jsou teď můj domov. Mám tu byt, dvě kočky. Nemám kam jinam jít. Do Íránu bych měla strach se vrátit, protože by mě tam mohli zavřít. Navíc se tu ke mně lidé vždycky chovali moc hezky. Nikdy jsem neměla žádné problémy. Teď, ale možná nastává nová éra. Trochu strašidelné.

Máte tedy pocit, že se lidé v současné atmosféře začínají chovat nebo by si mohli k lidem z Blízkého východu dovolit něco jiného než dosud?

Ne. Zatím ne. A jsem si jistá, že tady v New Yorku to ani nenastane.

„Zvolila jsem si Ameriku jako svůj domov, protože jsem věřila ve svobodu. Představovala pro mě svobodnou zemi, kde můžu říkat, co si myslím, nemusím se bát obtěžování nebo politického pronásledování. Od pátku se moje víra sice trochu otřásá v základech...“

Změnily poslední události nějak významně váš pohled na Ameriku?

Zvolila jsem si Ameriku jako svůj domov, protože jsem věřila ve svobodu. Představovala pro mě svobodnou zemi, kde můžu říkat, co si myslím, nemusím se bát obtěžování nebo politického pronásledování. Těšila jsem se ze života v demokracii. Od pátku se moje víra sice trochu otřásá v základech, ale jsem moc vděčná té ohromné spoustě Američanů, kteří se v posledních několika dnech ozvali na podporu lidí, jako jsem já. Američané mi dávají naději. Budoucnost samozřejmě není úplně jasná, to je fakt. Nerada bych žila ve strachu. Ale nechci si zatím připouštět nějaké černé scénáře.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek